Obec Štíhlice se rozhodla revitalizovat hřiště a zapojila do toho místní. Přečtěte si reportáž z místa, které se i díky velkému grantu Dokážeme víc proměnilo.
Do bílého party stanu na kraji Štíhlic bubnuje odpolední déšť, ale nikomu se odsud nechce. Dnes se tu totiž slavnostně otevírá prostor, na kterém místní přes rok pracovali. Nohejbalové hřiště tu fungovalo odjakživa, chybělo mu ale pořádné oddělení od dětské části, kam dřív lítaly zbloudilé míče – a samotné dětské hřiště si taky zasloužilo pořádnou proměnu. Dnes, koncem srpna, vypadá místo tak, jak si ho štíhličtí před rokem vysnili.
Padesátka dospělých se krčí pod stanem, dětem ale déšť vůbec nevadí – hrají opičí dráhu mezi novými atrakcemi, skáčou na trampolínách a je vidět, že si vylepšené hřiště opravdu užívají. „Vzniklo toho možná i víc, než jsem čekal,“ říká s úsměvem Michal Bala, zaměstnanec České spořitelny, který loni přišel s myšlenkou na žádost o grant a celou dobu se na proměně podílel. Místem se začne linout kouř z ohně, na kterém se opékají špekáčky, a pod stanem je čím dál veseleji.
Akci krátkým proslovem zahajuje Vendy Hnátková, která měla realizaci na starosti. Děkuje týmu, který se nescházel jen ve Štíhlicích, ale jezdil i na semináře do Prahy a do Nového Jičína, kde se vzdělávali v participaci a fundraisingu. „Doufám, že to, co jsme si slíbili – že oživíme štíhřiště – se povede,“ říká Hnátková s úsměvem nad přezdívkou, kterou si tým pro projekt sám vymyslel.
„Pokaždé jsem viděl, že tu něco přibylo,“ líčí starosta Jozef Kučák, který sem jezdíval na skútru kontrolovat postup prací. A povedlo se toho vskutku hodně. Vyrostl tu celý altán i s podlahou, houpačka a houpací kůň se přestěhovaly na nové místo, přibylo pískoviště s přístřeškem, basketbalový koš z druhé ruky a workoutové hřiště se sezením a dopadovou plochou. Nové trampolíny se pořídily z dalšího, samostatného grantu. Mezi nohejbalovým a dětským hřištěm teď navíc stojí oddělovací síť, díky které můžou obě strany fungovat současně – dřív to možné nebylo. Část pozemku se musela nejdřív vykácet a srovnat, areál pak doplnily nové party stany a kompostovatelná kadibudka.
Za většinou úprav stojí grant České spořitelny ve výši 450 000 korun, k němuž obec přidala přes sto tisíc. Místní navíc uspořádali sbírku, do níž přispělo zhruba čtyřicet lidí a vybralo se 53 000 korun – Česká spořitelna k nim přidala dalších 50 000 Kč a z těchto peněz se pořídily nové stany. Na samotné realizaci se nejvíc podílelo „tvrdé jádro“, jak nazval Michal skupinu zhruba dvaceti lidí, kteří prošli téměř všemi brigádami.
„To, co jsme si naplánovali, se povedlo,“ pochvaluje si Hnátková. Přiznává, že občas byl proces organizování dost náročný, ale nakonec se podařilo doladit všechno přesně tak, jak si to tým představoval. Pár drobností – třeba dosypání zeminy, která si po roce sedla – se ještě dodělá na podzim.
Kučák si realizaci držel záměrně od těla. „Byl jsem rád, že tohle šlo mimo mě,“ říká s úsměvem. Nejvíc chválí novou pergolu a zelenou síť, která se podle něj „skoro ztrácí“ – původně se totiž počítalo s plnou zdí. Díky zapojení místních mohlo vzniknout na místě více věci, než kdyby projekt realizovala jen jedna firma. „Půl milionu není žádná investice,“ říká, „ale je vidět, že hřiště je úplně jiné. A děti ho teď využijou na tisíc procent.“
Do budoucna plánují místní ještě pár drobných doplňků – kreslicí tabuli pro děti, kuličkovou dráhu mezi stromy nebo dřevěný domeček. Do plachet dál bubnuje déšť a má dokonce i sílit, lidé ale zůstávají a chtějí si ještě chvíli užít místo, na jehož proměně se podíleli. „Počasí si prostě neobjednáte,“ směje se nakonec Hnátková, když se ohlíží za deštivým odpolednem, a vlastně i za celým projektem. „Ale jinak to dopadlo nad očekávání dobře.“
Text vyšel také v newsletteru dobro.dějky.
