Příběhy

Musíme demokracii zažít, abychom jí rozuměli?

18. 11. 2026
Klára Višnovská, Česká spořitelna

Musíme nejdřív poznat nesvobodu, abychom dokázali ocenit demokracii? Možná ne. Učíme se jí pokaždé, když můžeme říct svůj názor, naslouchat druhým a společně něco ovlivnit.

„Dnešní děti nemohou skutečně rozumět tomu, co demokracie znamená. Nezažily totalitu.“ Tuto větu pronesl na Žulovském dni demokracie jeden ze starších návštěvníků. V debatě se tu potkaly dvě velmi odlišné generace: senioři a žáci 4. až 9. tříd, kteří celou akci připravovali.

Žulovský den demokracie

Děti se ale do diskuse nezalekly pustit. Mluvily o osudech Milady Horákové a Anežky Zajíčkové i o fungování demokratických institucí. Obě strany si naslouchaly, argumentovaly. A přestože jejich životní zkušenost dělily celé dekády, dokázaly spolu o demokracii vést dialog.

Právě takové momenty spojují letošní mikrogranty Dokážeme víc zaměřené na demokracii. Ukazují, že si ji můžeme osahat už odmala a v docela obyčejných situacích.

Začít se dá klidně už ve školce

Třeba v jurtě lesní školky v Bílovicích nad Svitavou. Děti a rodiče tam vymýšleli, co by ve své komunitě chtěli změnit. Nápady zanesli do společné mapy, prodiskutovali je a nakonec hlasovali.

Pro dospělého rutina, pro malé dítě zásadní objev: řeknu, co si přeji, ostatní udělají totéž, spolu vybereme a výsledek opravdu něco změní. Právě hlasování označili organizátoři za nejsilnější moment projektu. Děti totiž pochopily, že nejde jen o hru. Jejich hlas skutečně rozhodl o tom, co se bude dít.

Z jurty rovnou do ulic

V Dobré měla demokracie podobu sousedské procházky. Spolu s architektkami se 25 místních vydalo na 6 míst v obci. Řešili zeleň, prostupnost místa i jeho další rozvoj. Už předtím vytvořili pocitovou mapu a sepsali podněty pro vedení radnice.

„Na setkání jsme přišli jako lidé s často diametrálně odlišnými názory na podobu obce. Díky diskusi jsme je mohli nahlas pojmenovat a vyslechnout si ostatní. Zjistili jsme, že přes všechny rozdíly nám jde o totéž: aby se Dobrá rozvíjela a dobře se v ní žilo. Z pomyslných protivníků se tak díky dialogu stáváme spíše spoluhráči,“ vysvětluje autorka projektu Markéta Jedličková.

Mimochodem, o Markétě jsme v dobro.dějkách už psali, podílela se na vzniku místního komunitního sadu, a letos je regionální koordinátorkou pro oblast Beskydska v programu Silnější hybatelé.

A někdy jde prostě o chodník

V libereckém Hanychově a Doubí se u kulatých stolů sešlo 43 sousedů, aby probrali, co se jim ve čtvrti líbí a co potřebuje změnit. Výsledek? Chodníky. Bezpečnost dopravy. Stav silnic.

Co překvapilo organizátora Jaroslava Podsedníka? „Především to, jak konkrétní lidé byli. Nemluvili obecně o dopravě, ale o rychlých autech pod okny nebo o chybějícím chodníku, který potřebují obyvatelé Hanychova i Doubí.“

Žádná velká slova o demokracii. Jen věci, kolem kterých místní chodí každý den. Jednou debatou to navíc neskončilo a místní vyplnili 37 dotazníků o prioritách čtvrti. „Potěšilo mě, že nezůstalo u stížností. 16 sousedů nám nechalo kontakt, protože chtějí sami pracovat v nových místních komisích a měnit své okolí k lepšímu,“ doplňuje Jaroslav.

Možná právě tehdy je demokratické rozhodování nejsrozumitelnější: když člověk vidí, že jeho názor má kam doputovat.

Demokracie potřebuje i zdravou nedůvěru

Vraťme se ještě jednou do Žulové, kam během dne dorazilo kolem 250 lidí. Žáci návštěvníkům nepřipomínali jen historii. Nechali je také upravovat fotky v Canvě a v interaktivním kvízu zkoušet, zda poznají digitálně zmanipulovaný obrázek.

Co mají společného příběh Milady Horákové, fungování zastupitelstva a upravené fotografie? Všechny nás vedou k otázce, na základě čeho si utváříme názor a jak se rozhodujeme. „Bez kritického myšlení, ověřování informací a možnosti svobodně, ale slušně vyjádřit svůj názor nemohou dobře fungovat ani vztahy mezi přáteli a sousedy, ani demokratická společnost. Každá nepravdivá zpráva, každá ‚kachna‘, může narušit důvěru a poničit vztahy mezi lidmi,“ vysvětluje organizátorka projektu Jana Třetinová.

Žulovský den demokracie

Na práci s informacemi se zaměřily i další projekty. V Řeporyjích se 40 seniorů učilo ověřovat fakta a rozpoznávat podvody či manipulaci. Projekt Média hravě zase přinesl mediální výchovu dětem, dospělým, učitelům a knihovníkům.

Sedmnáctý listopad nám připomíná, jak jsme svobodu a demokracii získali. Příběhy z letošních mikrograntů Dokážeme víc zase ukazují, že tím to neskončilo. Demokracie je něco, co se učíme žít každý den.

Text vyšel také v newsletteru dobro.dějky.cz.

Sdílejte článek
Sdílejte článek
Chci se o regionech dozvídat víc