Podnikavost není jen pro budoucí podnikatele. Na konferenci Asociace podnikavé Česko zaznělo, proč ji začínáme rozvíjet pozdě, proč není dostupná všem a proč stále nevíme, co funguje.
Podnikavost. Slovo, které si mnozí spojují především se zakládáním firem, byznys plány a vyděláváním peněz. Ve skutečnosti ale znamená mnohem víc. Je to schopnost přijít s nápadem, pustit se do jeho realizace, řešit problémy, spolupracovat a převzít odpovědnost. Ať už jde o vlastní projekt, zlepšení života v komunitě, nebo třeba odvahu udělat něco jinak. Ostatně i evropský rámec EntreComp řadí podnikavost mezi klíčové životní kompetence.
Přesto podnikavost mezi klíčové kompetence pro život v 21. století řadí jen 16 % Čechů. A podle březnového průzkumu agentury NMS Market Research pro Asociaci podnikavé Česko, který proběhl na reprezentativním vzorku dospělé české populace, celých 36 % dotázaných o podnikavosti buď nikdy neslyšelo, nebo netuší, co znamená.
Jak je možné, že schopnost, kterou potřebujeme prakticky každý den, zůstává pro tolik lidí neznámá? A daří se nám ji vůbec rozvíjet?
Právě tyto otázky otevřela 21. října v prostorách České spořitelny konference Slepá místa v rozvoji podnikavosti v Česku s výmluvným podtitulem Podnikavost napůl nestačí. Odborníci, pedagogové i samotní studenti se zaměřili na tři oblasti, ve kterých nám uniká něco podstatného.
Slepé místo č. 1: Začínáme příliš pozdě
Děti přirozeně experimentují, ptají se a hledají vlastní řešení. Jenže právě tuhle zvídavost někdy postupně nahrazujeme správnými odpověďmi a předem danými postupy.
Jak trefně připomněla kreativkyně Michelle Losekoot: „…možná proto u mě na workshopech končí lidi, který pláčou, že jim tu kreativitu a akceschopnost někdo zařízl, že jim někdo na základce nebo v školce řekl: ‚Takhle sluníčko vypadá, za pět.‘ No a oni si to nějak zavřeli s tím, že kreativní nejsou…“
O podnikavosti přitom v českém vzdělávání často začínáme mluvit až se staršími žáky, nezřídka v souvislosti s ekonomickými předměty nebo podnikatelskými plány. Její základy ale vznikají mnohem dřív. Třeba když dítě dostane prostor nakreslit sluníčko po svém. Když může zkoušet, udělat chybu a přijít s vlastním řešením, aniž by se muselo vejít do předem připravené šablony.
Na rozdílné přístupy k rozvoji podnikavosti v evropských vzdělávacích systémech upozorňuje také zpráva Eurydice z roku 2025. Podle zkušeností prezentovaných na konferenci je v Česku její systematický rozvoj na základních školách stále značně závislý na iniciativě jednotlivých učitelů.
Veřejnost přitom vnímá, že by školy měly hrát důležitější roli. V březnu 2026 se agentura NMS Market Research v rámci průzkumu pro Asociaci podnikavé Česko ptala dospělé české populace také na očekávání od škol. Celých 93 % dotázaných souhlasí, že by školy měly systematicky podporovat schopnost dětí rozvíjet vlastní nápady a proměňovat je v něco hodnotného. Jenže mezi rodiči, kteří u svých dětí rozvoj podnikavosti pozorují, připisuje tuto zásluhu škole pouze 54 %.
Zajímavý obrázek nabízí i analýza společnosti NEWTON Media představená na konferenci. Z 379 relevantních mediálních zpráv o podnikavosti ve vzdělávání se základním školám věnovalo pouze 16 %, zatímco středním 43 % a vysokým 41 %. Nejde o měření samotné výuky, ale ukazuje to, jak málo se o rozvoji podnikavosti u mladších dětí veřejně mluví.
Podnikavost totiž nezačíná byznys plánem, ale odvahou tvořit a zkoušet. A právě tu bychom měli rozvíjet už od mateřských škol.
Slepé místo č. 2: Dáváme prostor jen vyvoleným
Soutěže o nejlepší startup, podnikatelský nápad nebo výjimečný talent. I tak často vypadá rozvoj podnikavosti ve školách. Podle údajů prezentovaných na konferenci přibližně dvě třetiny výukových programů a projektových dnů stavějí na soutěžním principu nebo cílí na vybrané talentované žáky.
Jenže co děti, které nechtějí soutěžit, nemají potřebu vynikat nebo zatím nevědí, v čem jsou dobré?
Jak připomněl zakladatel asociace Martin Vítek: „Druhý problém je, že se podnikavost často spojuje s něčím trošku jiným než je – často se spojuje se soutěživostí nebo s extrémním výkonem a nadáním, přitom krása podnikavosti, tak jak se ji snažíme propagovat, je v tom, že uspět v ní může v podstatě každý ve chvíli, kdy dokáže pochopit své silné stránky a pustit se do akce.“
Podnikavost totiž nepotřebují jen budoucí zakladatelé úspěšných firem. Stejně důležitá je pro někoho, kdo dokáže rozhýbat sousedskou iniciativu, zorganizovat komunitní akci nebo najít řešení problému, který ostatní přehlížejí.
Ostatně 87 % respondentů průzkumu NMS považuje rozvoj podnikavosti za stejně důležitý jako znalosti z tradičních školních předmětů. Její přínos tak veřejnost vidí mnohem šířeji než jen v přípravě na podnikání.
Právě prostor pro vlastní iniciativu zdůraznil také student Slávek Tomášek. Podle jeho zkušeností se mladí lidé nejvíc naučí při vlastních projektech a vzájemném sdílení. Když vidí své vrstevníky tvořit, zkoušet a chybovat, získávají odvahu pustit se do něčeho podobného. Bez strachu ze špatné známky nebo neúspěchu v soutěži.
Rozvíjet podnikavost proto neznamená hledat několik nejlepších. Znamená to dát příležitost každému objevit, co dokáže.
Slepé místo č. 3: Nevíme, jestli se posouváme
O podnikavosti se mluví stále častěji. Jenže dokážeme vůbec říct, jestli se ji daří rozvíjet? A které přístupy skutečně fungují?
Česku stále chybějí dostatečná dlouhodobá a mezinárodně srovnatelná data. Asociace podnikavé Česko proto upozorňuje mimo jiné na potřebu návratu do mezinárodního výzkumu Global Entrepreneurship Monitor (GEM), který umožňuje porovnávat podnikatelskou aktivitu a související postoje mezi zeměmi.
Problém ale není jen v nedostatku dat na národní úrovni. Podle údajů sdílených na konferenci až 70 % učitelů neví, jak rozvoj podnikavosti u žáků objektivně hodnotit. Chybějí jim metodické nástroje i jasné ukazatele, podle kterých by mohli sledovat pokrok.
Že jde o důležité téma, potvrzuje i veřejnost. Podle průzkumu NMS Market Research si 78 % dotázaných myslí, že by stát měl pravidelně sledovat, jak školy podnikavost rozvíjejí. A 74 % podporuje možnost srovnávat úroveň podnikavosti Česka s ostatními zeměmi.
A nejde přitom jen o školství. David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny, dlouhodobě upozorňuje, že česká ekonomika potřebuje nové zdroje růstu. Pokud se chceme posunout k ekonomice s vyšší přidanou hodnotou, budeme potřebovat lidi, kteří umějí přicházet s nápady, reagovat na změny a posouvat věci dopředu.
Bez dat, která by ukazovala skutečný přínos rozvoje podnikavosti, se ale jen těžko podaří přesvědčit školy i tvůrce vzdělávací politiky, že nejde o další aktivitu navíc, ale o důležitou výbavu pro život.
Data tak potřebujeme nejen sbírat, ale také proměňovat v příběhy, které ukážou, proč na podnikavosti záleží.
Podnikavost není výsada, ale příležitost
Z konference vyplynulo jedno společné poselství. Nepotřebujeme nutně vychovat více podnikatelů. Potřebujeme společnost, ve které se lidé nebojí být podnikaví. Kde mají příležitost objevovat své silné stránky, zkoušet nové věci a vidět, že jejich nápady mohou mít skutečný dopad.
A právě takové příběhy přinášejí dobro.dějky. Nejsou o úspěšných podnikatelích ani převratných byznysových nápadech. Jsou o lidech, kteří nečekají, až někdo něco změní za ně. Díky vlastní iniciativě a odhodlání rozhýbávají svá sousedství, propojují lidi a mění místa, kde žijí, k lepšímu.
Protože podnikavost nemusí znamenat založit firmu. Někdy stačí začít něco měnit za vlastním plotem.
Text vyšel také v newsletteru dobro.dějky.cz.
