Zanedbaný sad, přebytečná úroda i vůně cideru. Tři komunitní projekty ukazují, že jablka nejsou jen symbolem léta, ale i cestou k sousedství, péči o krajinu a smysluplné práci.
Na onen zanedbaný a zarostlý pozemek upozornil Markétu Kozlovou sám starosta Dobré, obce v podhůří Beskyd nedaleko Frýdku-Místku. Historicky tu býval obecní sad, poslední desítky let o něj ale už nikdo nepečoval. Markéta Jedličková zase přemýšlela, kam umístit vyhlídkové prvky v rámci obecního participativního rozpočtu, který měl být v Dobré vyhlášen. Obě Markéty se nakonec spojily, přidal se ještě předseda komise pro životní prostředí Tomáš Berka a do participace přihlásili svůj návrh na vytvoření komunitního sadu – Dobrosadu.
„Ze začátku byl v obci zájem o projekt průměrný. Lidé tu nebyli zvyklí se zapojovat do rozhodování, ale náš návrh vyhrál a my jsme tak mohli ve spolupráci s odborníky přistoupit k obnově sadu,“ popisuje Markéta Jedličková a přiznává, že s péčí o jabloně žádné zkušenosti neměla, ale postupně se s kolegy a sousedy dovzdělává za pochodu.
„Úplně na začátku nám radili staré stromy pokácet a vysázet nové, ale nakonec jsme došli k závěru, že by to byla škoda. K zemi šly jen ty nevratně poškozené a shnilé stromy. Z některých jsme udělali torza a teď fungují jako úkryty pro zvířata. A postupně dosazujeme stromy nové. Dáváme sem jen staré původní odrůdy, které jsou zvyklé na drsné beskydské podmínky a mělo by se jim tu dařit,“ dodává Markéta.
Kdy bude další brigáda?
Na první brigádu v roce 2024 přišlo okolo 70 lidí z obce, různě věkově namíchaných, z různých spolků i mimo ně. „Zájem byl dokonce tak velký, že jsme nakonec dělali brigády hlavně proto, abychom se mohli sejít,“ směje se Markéta, ale hned doplňuje, že práce bylo na jedenapůlhektarovém pozemku zkraje opravdu hodně. V prvním roce proběhlo 5 brigád, kterých se pokaždé zúčastnilo přes 50 lidí. Sad se pod jejich rukama nadechl a odměnil je hned první sezónu obrovskou úrodou jablek.
„Lidé si mohou brát tolik, kolik sní. Pořídili jsme obecní ruční lis a začali moštovat, hlavně kvůli dětem. Část z nich nevěděla, že z jablek teče mošt. Děti z družiny zároveň vyrobily budky pro ptáčky, pořídily krmítka a pravidelně chodí dosypávat slunečnicová semínka.“
Dobrosad využívají kromě školních dětí i skauti, rodiny si sem chodí pro profesionální fotky, spolek maminek tu pořádá velikonoční hledání vajíček a jiné akce, do jejichž organizace se zapojují i místní senioři, lidé sem občas chodí slavit narozeniny, oblíbili si ho i pejskaři.
„Míváme tu také besedy s pomologem a ornitologem, třeba noční pozorování dravců nebo oblohy, plánujeme i přespávačku pro děti. Letos sem nainstalujeme i nové stoly, lavičky a naučné cedule, které povedou návštěvníky k zamyšlení nad environmentálními tématy, jako je například hluk v krajině nebo biodiverzita,“ uzavírá Markéta s tím, že lidé se k sadu chovají hezky a ani po dvou letech je nepřestalo bavit o něj pečovat.
Mošt a vzpomínky
Jablkům se daří i ve Veselém Žďáru, ačkoliv tenhle západní kout Vysočiny není podle Petry Tajovský Pospěchové nijak zvlášť úrodný. Petra se svými sousedkami řešila, co s jablky ze zahrad a alejí dělat. „Nestíhaly jsme je zpracovat, jablka v alejích popadala a už je nechtěla jíst ani divoká prasata. Bylo nám líto nechat je shnít,“ popisuje Petra, která se do Veselého Žďáru přivdala.
Měla pocit, že by bylo fajn obec se 600 obyvateli trochu probudit, a tak se třemi dalšími sousedkami nejprve během covidu vyzvala místní, aby od svých babiček a dědů začali sbírat vzpomínky a staré fotky. „Pak byl mezi covidovými vlnami prostor se sejít, tak jsme vymyslely sousedskou slavnost. Přišlo asi 500 lidí, vůbec jsme to nečekaly,“ směje se Petra a dodává, že se asi všechno událo ve správný čas a že je lidé berou i proto, že se od začátku soustředily na pozitivní věci, které lidi spojují. Místní vzpomínky mimochodem loni vyšly knižně.
Přebytečná jablka se Petra se sousedkami rozhodla moštovat. „Grant Dokážeme víc už podpořil naši sousedskou slavnost a sběr vzpomínek, tak jsme to zkusili s pořízením komunitní moštárny. Klaplo to, takže jsme si pořídili drtičku a lis v jednom, parádní výkonný stroj, který se vyrábí nedaleko ve Velkém Meziříčí. Předtím jsme moštovali jen pomocí dřevěných ručních kousků, které kolovaly po dědině.“
Vždyť vy máte svoje jablko!
Obec koupila lodní kontejner, který dala do sběrného dvora a zařídila i jeho připojení na elektřinu a vodu, což se ukázalo jako největší výzva. Sousedské moštování se ve Veselém Žďáru rozjelo na plné obrátky: probíhá buďto v areálu sběrného dvora, nebo si lidé mohou půjčit drtičku s lisem domů a pak je zas vyčištěné vrátit. Sousedský spolek se zároveň rozhodl, že v okolních alejích vysadí pár dalších jabloní.
Petra oslovila sadaře z Kunštátu, jestli by jim poradil, co se u nich tradičně sázelo. Reagoval slovy: „No počkejte, Veselý Žďár, vždyť vy máte svoje jablko, Žďárské červené!“ Petra ho ujistila, že ne, že tahle odrůda pochází pravděpodobně ze Žďáru nad Sázavou. „Pan sadař ale vytáhl pomologickou knížku a tam našel, že je skutečně naše,“ směje se Petra s tím, že se rovnou domluvili, že jim tuhle odrůdu na podzim doveze.
Žďárské červené jablko kdysi vyšlechtil pan Dolejší, vyhlášený místní sadař, který zároveň vysázel všechny aleje kolem Veselého Žďáru – celkem přes 1000 stromů. V obci žije jeho devadesátiletý syn, který se k Petře a jejím sousedkám ochotně připojil. „Pan Dolejší mladší ví o stromech všechno. Když jsme stromy zasázeli, udělal nám o místních jabloních přednášku.“ Jablka dozrávají postupně, takže zhruba od půlky prázdnin do konce října se drtička a lis nezastaví. Celé komunitní moštování vrcholí sousedskou slavností, kde se pije – jak jinak – sousedský mošt.
Ciderie jako sociální podnik
V Chříči na severu Plzeňského kraje dostává mošt ještě další rozměr, respektive podobu cideru. „Jablka, jablka a jenom jablka,“ popisuje Lenka Mužíčková, která s chodem Ciderie Chříč pomáhá. Ciderie funguje stejně jako známější Pivovar Chříč jako sociální podnik a cider tu vyrábějí lidé se znevýhodněním, kteří tvoří asi 80 % všech zaměstnanců. „Lidé s mentálním postižením chtějí pracovat a práce je naplňuje jako každého zdravého člověka. U nás mají zázemí, které je bezpečné, a vykonávají opakující se činnosti, u kterých mají jistotu, že je dobře zvládají. Navíc se setkávají s reálným světem a získávají sebevědomí pro další osobní rozvoj, “ vysvětluje Lenka Mužíčková.
Ciderie vznikla v bývalém kulturním domě v Chříči a pracují tu především ženy z Domova Zvíkovecká kytička. Jedna klientka už se natolik osamostatnila, že se ze Zvíkovce odstěhovala a bydlí s přítelem ve Chříči. V ciderii funguje i obchůdek nazvaný Zastávka Chříč.
Cidre tu vyrábí z vybraných odrůd českých jablek, která dozrávají v českých sadech. Do cidru nepřidávají žádné další ingredience, jako je cukr, konzervanty, barviva nebo oxid uhličitý. „Cidre nefiltrujeme a nepasterujeme, čímž se lišíme od komerčních výrobců. Pasterizace ničí vitaminy a chuť a nefiltrovaný cidre se vyznačuje jemným zákalem z kvasnic, které jsou ve vznosu. Nápoj je hutnější, méně kyselý a víc v něm vyniknou ovocné tóny,“ upřesňuje Lenka s tím, že se cidre skladuje v chladu do 8 °C a vydrží zhruba 6 týdnů.
Víte, že…
- …na obnovu obecního sadu nebo na komunitní moštárnu můžete získat grant Dokážeme víc až do částky 100 000 Kč?
- … na webu Staré odrůdy najdete vyhledávač odrůd i s informacemi, odkud pocházejí?
- … přehledný manuál, jak správně obnovit nebo vytvořit sad, najdete na webu Sázíme budoucnost.
Text vyšel také v newsletteru dobro.dějky.cz.
