Když se v Jablůnce poprvé otevřeně zeptali místních, co jim v obci chybí, odstartovali proměnu, která překonala původní plány i rozpočet. Ze zanedbané Školničky je dnes místo pro všechny generace a důkaz, že zapojit veřejnost má smysl.
Malou valašskou obec Jablůnka, která se rozprostírá na svazích Vsetínských vrchů, dlouhá léta trápil zanedbaný prostor za městským úřadem. „To místo bylo ostudou obce. Většina z nás tu ale trávila dětství, takže jsme k němu měli hluboký vztah, a hlavně jsme v něm viděli obrovský potenciál,“ vysvětluje Denisa Čižmářová, místostarostka Jablůnky a jedna z iniciátorek projektu Vraťme život Školničce.
Místní nápad před třemi lety přihlásili do programu Dokážeme víc České spořitelny a Nadace Via. A Jablůnka se – i díky nápadům veřejnosti – změnila k nepoznání: vyrostlo tu multifunkční hřiště, posezení i zábava pro všechny generace od dětské lanovky na hřišti, přes pétanque až po zbrusu nový skatepark. Projekt nakonec desetkrát překročil výši grantu a jak popisuje v rozhovoru Denisa Čižmářová, jablůnečtí ukázali, že když obce zapojí komunitu, skutečně „dokážou víc“.
Nedávno jste Jablůnce dali pomyslnou třešinku na dort, když jste otevřeli poslední fázi projektu, a to zbrusu nový skatepark. Jaké to bylo?
Bylo to skvělé, protože právě skatepark byl největším přáním dětí, které vzešlo ze setkání s veřejností v rámci spolupráce s Nadací Via a Českou spořitelnou. Jsme moc rádi, že se nám podařilo projekt dokončit. Teď už je celá Školnička zrekonstruovaná a nabízí vyžití opravdu pro všechny věkové kategorie – od malých dětí přes dospívající až po dospělé a seniory. Přesně tak jsme si to místo na úplném začátku představovali – jako živý prostor, kde se mohou potkávat všechny generace.
Zajímá mě, když se ohlédnete zpátky do roku 2023, kdy jste požádali o grant Dokážeme víc, jak se od té doby Jablůnka proměnila?
Opravdu se za ty tři roky změnila téměř k nepoznání. Kromě rekonstrukce Školničky se nám podařilo například předělat starou autobusovou zastávku v pekárnu, zastřešit prostor pro obecní akce, vytvořit naučnou stezku Kotáry, co pamatujú, která vede okolím Jablůnky a doprovázejí ji dřevěné sochy strážců. Dokončujeme také projekt Srdce Jablůnky – komunitní centrum a muzeum akademického malíře a jablůneckého rodáka Karla Hofmana, na který se také moc těšíme.
Možná mě zajímá nejen to, jak se Jablůnka změnila na pohled, ale snad ještě více, jak se změnila po lidské stránce. Pomohl projekt sblížil sousedy, komunitu…?
Určitě ano. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsme se veřejnosti otevřeně zeptali, co by na místě tzv. Školničky chtěla a co jí v obci chybí. Ukázalo se to jako moc užitečné a věřím, že i díky tomu je dnes na Školničce pořád plno. Lidé totiž mnohem více přijmou za své místo, na jehož vzniku se sami mohli podílet.
Ptám se na to proto, že se vám v Jablůnce povedla neuvěřitelná věc – vybrat opravdu hodně peněz a díky tomu nakonec desetkrát překročit rozpočet grantu…
O tak velkém projektu jsme původně vůbec neuvažovali. Když se ale přijely ostatní podpořené týmy a vedoucí programu Dokážeme víc podívat na Školničku, náš tým asi poprvé viděl toto místo jinýma očima. My jsme samozřejmě věděli, že je ostuda mít takové místo v centru obce, ale až tehdy nám došlo, že pokud má Školnička nějak vypadat, musíme projekt pojmout komplexně. A tak se z původního plánu vytvořit něco na travnaté ploše postupně stala rekonstrukce celého prostoru. Z toho, že se prostřednictvím sbírky na Doniu do projektu zapojila i veřejnost, máme velkou radost.
Čemu vděčíte za to, že se váš projekt tak povedl? Jaký na to máte recept?
Je to podle mě kombinace dobrého týmu, odvahy postupně projekt rozšiřovat a schopnosti hledat další možnosti financování. Za to, že se projekt podařil v takovém rozsahu, ale vděčíme především celému našemu týmu, který do něj od začátku šel s obrovským nadšením a energií.
Jak náročné pro vás bylo učit se nové věci o participaci a do značné míry jako obec vystoupit z komfortní zóny?
Spolupráce s veřejností pro nás byla úplně nová. Měli jsme z toho velké obavy, ale zároveň se i moc těšili. Navíc jsme se mohli spolehnout na absolutní podporu ze strany Nadace Via. Setkání s veřejností vedly naprosto profesionálně mentorky programu, takže jsme si zároveň mohli sami vyzkoušet a naučit se, jak podobná setkání vést. Ta zkušenost nám pak pomohla i u dalších obecních projektů.
Co pro vás tedy znamenalo, že jste na Školničku získali grant Dokážeme víc?
Byla to pro nás ohromná příležitost zapojit se do tak velkého projektu s podmínkami, se kterými jsme neměli žádné zkušenosti. Navíc jsme se potkali s dalšími lidmi stejně nadšenými pro změnu, jako jsme byli my. Z každého setkání jsme se vraceli plní dojmů a nápadů. Grant se tak ve výsledku stal mnohem víc než jen finanční podporou konkrétních prvků.
25. září se otevírají přihlášky do dalšího ročníku programu Dokážeme víc. Co byste poradili žadatelům, kteří se do programu budou zapojovat nově?
Určitě bychom poradili obklopit se lidmi, o kterých víte, že jsou srdcaři a dokážou táhnout za jeden provaz. Nebát se velkých plánů, ale zároveň začít konkrétním nápadem a postupně jej rozvíjet. Je to dlouhá cesta a čeká vás spousta práce i překážek, ale ten pocit na konci za to rozhodně stojí. Hlavně bych doporučila nebát se zapojit veřejnost. My jsme z toho měli na začátku asi největší obavy, a nakonec právě to považuji za jednu z nejcennějších zkušeností celého projektu.
Je něco, co byste udělali dnes jinak?
Nic takového mě nenapadá. Pracovala jsem na projektu s lidmi, se kterými spolupracuji už několik let a vím, že se na ně můžu spolehnout. Nadšení z výsledku jsme dodnes.
A co vám osobně udělalo na Školničce úplně největší radost?
Největší radost mi dělá, když vidím, kolik dětí, dospívajících i seniorů se tu každý den objeví. Když vidíte místo, které bylo dříve téměř nevyužité, a dnes je plné lidí, je to asi nejlepší potvrzení, že všechna ta práce měla smysl. Vždycky si v takovou chvíli říkám, že jsme to opravdu dokázali – vrátili jsme Školničce život.
Máte i vy v obci místo, které chcete proměnit, aby znovu bylo plné života? Velké granty Dokážeme víc otevřely své brány. Získat můžete až 700 tis. Kč. Podívejte se, co je k tomu potřeba, a přihlaste svůj nápad.
