Začátek školního roku se rodinám s dětmi postupně prodražuje. Za vzdělávací služby, jako jsou družina, doučování nebo kurzy, utratily domácnosti s dětmi loni 3 435 korun na osobu, o více než pětinu více než v roce 2024, a rostou i výdaje za sportovní kroužky. Zatímco průměrnou rodinu finančně zatěžují hlavně akce jako školní výlety či lyžařské kurzy, pro nízkopříjmové představuje největší zátěž samotná základní výbava, protože na další „zbytné“ položky se už vůbec nemusí dostat. Data České rady dětí a mládeže naznačují, že mezi zastřešenými poskytovateli aktivit se chystá zachovat loňské ceny pouze 26 % z nich a zbytek bude minimálně část zdražovat. Podpora aktivit dětí přitom existuje: cestu vytyčují třeba města, kde příspěvky rodičům na volnočasové aktivity dětí i pomůcky proudí skrze systém kreditů.
Pro ty, kteří mají doma školáka, jsou náklady na vybavení a volnočasové aktivity do nadcházejícího školního roku tématem každého léta. Data ČSÚ o spotřebních výdajích domácností přitom ukazují, že v několika klíčových kategoriích, kam spadá jak útrata za školní výbavu, tak třeba útrata za kroužky, domácnosti platí v posledních letech postupně více.
V přepočtu na osobu utratily domácnosti s dětmi v roce 2025 za služby v oblasti vzdělávání 3 435 korun ročně, v roce 2024 to přitom bylo 2 816 korun. To je meziročně asi o 22 % více. U všech sledovaných kategorií platí, že nezahrnují jen výdaje na potřeby dětí do školy. Do kategorie služeb v oblasti vzdělávání spadají mimo jiné útraty za školní exkurze, družinu, doučování a kurzy, ale také za ZUŠ. Ze všech sledovaných kategorií přitom právě tady došlo mezi roky 2024 a 2025 k největšímu nárůstu.
Rostly ale také výdaje za služby pro rekreaci a sport, kam spadá i velká část volnočasových aktivit dětí, jako jsou sportovní a další kroužky. V tomto případě dokonce nárůst probíhal už od roku 2023. „Tehdy na člena domácnosti připadla průměrná roční útrata 3 089 korun, v roce 2024 šlo již o 3 293 korun a v loňském roce se částka zvedla až na 3 570 korun. Pokud budeme brát rok 2023 jako základ, jde o téměř 16% nárůst,“ popisuje analytička Evropy v datech Hana Vincourová.
Výdaje v rámci kategorie, kam spadají také platby za stravování ve školních jídelnách, v předcházejících 3 letech spíše stagnovaly. Podobný vývoj se týkal také oblasti vybavení pro sport, kempování a rekreaci, kam spadá část sportovního vybavení pro děti, a herní oblasti, kam kromě hraček patří i videohry. V případě dat ČSÚ je nicméně nutné podotknout, že jde o srovnání v běžných cenách, tedy bez očištění o inflaci; ta se ovšem v posledních dvou letech pohybovala nízko.
Pro průměrnou rodinu je na školním roce největší zátěží školní akce, pro nízkopříjmovou základní vybavení
Co se týče základního školního vybavení, jako jsou psací a výtvarné potřeby, věci na tělocvik, přezůvky, školní taška, sešity a učebnice, zhruba 57 % českých rodičů letos počítala s tím, že za ně zaplatí více než v loňském roce. U nízkopříjmových rodin mělo takový odhad dokonce 66 %. Vyplývá to z dat srpnového průzkumu Provident Barometr, jehož sběr dat proběhl na vzorku 1050 rodičů z obecné populace a dalších asi třech stovkách rodičů z nízkopříjmových domácností.
Napříč všemi, ale i nízkopříjmovými domácnostmi, rodiče nejčastěji čekali, že na pomůcky a vybavení pro jedno dítě na pololetí si musejí připravit mezi jedním a třemi tisíci korun (v případě všech domácností jde o 54,4 % z nich, v případě nízkopříjmových 47,3 %). U nízkopříjmových je to ale dáno právě spíše „uskromňováním“, protože 21,3 % z nich počítalo s výdaji na pomůcky do tisíce korun. Ve vzorku všech domácností přitom s nejnižším rozsahem těchto výdajů počítalo 14,5 % z nich.
Největší finanční zátěž v kontextu školního roku pak v průřezu všech domácností nejčastěji, u 21 % rodičů, nepředstavují samotné pomůcky, ale školní výlety, školy v přírodě či lyžařské kurzy. Následují kroužky a další volnočasové aktivity, které jako největší zátěž zmiňuje 19,8 %. U nízkopříjmových rodin je ale situace jiná, pro celou čtvrtinu z nich největší zátěž představují už školní pomůcky a výbava. Taková data naznačují, že zatímco dítě z nízkopříjmové rodiny může být rádo za povinné základní vybavení, děti ze vzorku obecných domácností se spíše, než že nebudou mít vysněný batoh, mohou obávat, že nepojedou na „nadstandardní“ školní akci, jako je „lyžák“.
To, která položka rodiny nejvíc finančně zatěžuje, se pak výrazně liší i podle kraje. V Praze jsou to jednoznačně kroužky – jako největší zátěž je uvádí 35,4 % respondentů z pražských domácností, což je znatelně více než jinde v republice. V řadě ostatních krajů naopak tíží rodiče hlavně akce, které pořádá sama škola, typu výletů a kurzů. Nejčastěji, v 32,7 %, je jako zátěž jmenovaly rodiny v Pardubickém kraji, za kterým následovaly kraje Středočeský a Královéhradecký shodně s hodnotami kolem 27 %. Domácnosti ve Zlínském a Olomouckém kraji pak nejčastěji zatěžoval nákup základních školních pomůcek a vybavení.
Finanční náročnost školní výbavy a dětských aktivit dopadá především na nízkopříjmové rodiny
Více než polovina nízkopříjmových domácností v Česku podle Provident Barometru plánuje kupovat levnější pomůcky nebo využít ty loňské a 29 % z nich by kvůli případnému zdražení školních výdajů omezilo jiné běžné útraty, například za potraviny, oblečení či volný čas. Zhruba každá desátá nízkopříjmová rodina pak počítá s tím, že dětem bude muset omezit kroužky.
Že rozdílná startovní čára u výdajů za školáky prohlubuje nerovnosti mezi dětmi, potvrzuje také Jan Zeman z PAQ Research: „Podle dlouhodobého sběru dat v rámci šetření Život k nezaplacení tyto rodiny uspoří za měsíc mezi nulou a 1 500 korunami. Výdaje za školní výlety, exkurze nebo zájmové kroužky pro tyto rodiny představují většinu jejich měsíčních úspor nebo si je vůbec nemohou dovolit.“
Neúčast dětí na školních akcích a zájmových aktivitách mimo školu přitom vytlačuje žáky z kolektivu a vytváří spoustu problémů, které mohou vést také ke vzdělávacímu neúspěchu. „Bez přístupu do placené družiny nemají znevýhodněné děti možnost, aby jim někdo pomohl s domácími úkoly. Mimoškolní aktivity v podobě různých kroužků zase pomáhají dětem trávit čas smysluplně a snižují šanci výchovných problémů a trestné činnosti,“ dodává Zeman s tím, že cílem systému a škol by mělo být udržet znevýhodněné děti ve škole co nejdéle a věnovat jim tam čas navíc jak pro vzdělávání, tak pro trávení volného času.
Příkladem v tomto ohledu může jít například škola ZŠ Nerudova poblíž Chomutova, která spolupracuje s místním Domem dětí a mládeže (DDM). „Znevýhodněné děti mají kroužky zdarma a DDM má více zájemců o své služby a možnost používat prostory školy. Kromě kroužků zdarma mají děti v ZŠ Nerudova dostupné bezplatně obědy, menstruační potřeby nebo svačiny z potravinové banky. Vše jen díky maximálnímu úsilí ředitelky a sociální pedagožky, což je pozice, která není potřebným školám automaticky dostupná,“ popisuje Zeman z PAQ Research.
Řešením může být podpora sociálně znevýhodněných dětí již existujícími nástroji, jako jsou obědy zdarma, dávky okamžité hmotné pomoci nebo indexové financování, které zvyšuje finanční prostředky pro školy se sociálně znevýhodněnými dětmi. Největší překážkou je přitom administrativa. „Některé úkony závisí na rodičích, některé na školách, nebo dokonce na jednotlivých učitelích. Systém by se měl více automatizovat,” říká Zeman. Příspěvky na pohybové aktivity dětí, ale i další kroužky navíc nabízejí také zdravotní pojišťovny.
Česká rada dětí a mládeže hlásí u poskytovatelů aktivit zdražování o 5 až 15 %
Aktuální data České rady dětí a mládeže (ČRDM), která organizace sesbírala v anketě mezi sdruženými poskytovateli, bohužel ukazují na to, že i s letošním školním rokem dochází ke zdražování kroužků. „Z aktuálních odpovědí od asi 180 poskytovatelů aktivit pro děti vyplývá, že 41 % letos zdražuje napříč svou nabídkou, 33 % zdražuje některé kroužky a jen 26 % zachovává loňské ceny,“ popisuje Marek Havrlík z ČRDM.
Důvody ke zdražování se přitom mezi poskytovateli opakují. „Uvádějí vyšší nájmy prostor, kde kroužky probíhají, rostoucí ceny energií – zejména u halových sportů – dále pak vyšší odměny lektorů a trenérů, a to často v reakci na celkovou inflaci a tlak na udržení kvality personálu,“ vyjmenovává Havrlík. Roli hraje ale také dražší materiál a vybavení (například sportovní pomůcky či keramika) a v další úrovni také zvýšené dopravní náklady klubů, které se následně promítají do členských příspěvků. Zdražování se nejčastěji pohybuje okolo 5 %, v některých případech, což se týká hlavně sportovních aktivit, je ale až 15%.
Podpora aktivit dětí přes systém Corrency pokrývá již asi 80 % Ostravy
Nejen pro sociálně znevýhodněné děti pak funguje podpora v rámci systému společnosti Corrency. Ten obcím umožňuje cíleně a transparentně rozdělovat veřejné peníze. Funguje na principu kreditů zvaných correnty, přičemž jeden corrent odpovídá jedné koruně. Město nebo jiná instituce může přesně určit, kde, kdy a na co lze correnty použít – a může to být například právě na kroužky. Rodiče pak u místních poskytovatelů zaplatí část ceny correnty a zbytek doplatí v korunách. Například, rodiče přihlásí dítě na florbalové tréninky za 3 000 korun, ale zaplatí 1 500 korun a zbylých 1 500 korun je doplaceno z peněz obce prostřednictvím correntů. Peníze tak zůstávají v regionu a jdou jen na to, na co byly určené.
Podpora Corrency zaměřená na volnočasové aktivity dětí aktuálně probíhá ve 21 městech, přičemž další přibývají. „Tam, kde se Corrency opakuje, jako například v Ostravě-Porubě, tento systém využívají rodiče 2 ze 3 dětí. Děti mohou čerpat u 743 poskytovatelů napříč republikou, které dohromady nabízejí přes 5 100 různých druhů aktivit,“ popisuje Filip Novák z Corrency.
Na charakteru podpory skrze Corrency je podstatné, že příspěvek je dostupný všem rodičům s trvalým pobytem na území dané obce, bez ohledu na jejich sociální situaci nebo příjmy. „Pokud jsou rodiče dětí například hasiči, zdravotní sestry nebo učitelé, tak málokdy na nějakou formu podpory dosáhnou. Přestože tito rodiče mnohdy vykonávají společensky potřebná a oceňovaná povolání, tak jejich děti často nemohou navštěvovat více kroužků najednou. Corrency se snaží právě o to, aby si i běžná rodina mohla dovolit pro své potomky více volnočasových aktivit, takže děti mohou snáze sportovat, rozvíjet se a trávit čas s kamarády místo bezcílného sezení u mobilu,“ dodává Novák. Daleko se systém dostal v již zmíněné Ostravě. „Aktuálně zde běží ve 4 velkých městských obvodech a pokrývá přibližně 80 % Ostravy,” upřesňuje Novák.
Skrze systém Corrency probíhá v některých městech Česka ale také distribuce takzvaného pastelkovného, což je pomoc s financováním školních potřeb a vybavení. A za co platili rodiče, kteří na školáky čerpali v roce 2025 podporu přes systém Corrency, nejčastěji? Z celkem 50 tisíc transakcí za loňský rok připadalo 32,3 % na nákupy sportovních a výtvarných pomůcek a téměř stejný podíl, 31,3 %, na platby za kroužky a další sportovní aktivity. Tyto dvě kategorie se tedy na všech transakcích u podpory na školáka v rámci systému Corrency podílely skoro ze dvou třetin.
Nástroje na podporu rodin, co se týče výdajů souvisejících se školou, tedy existují, jen o nich rodiče musejí vědět a být schopni se k nim dostat i přes překážky, jaké pro mnohé může představovat například administrativa. Školní rok jinak pro mnohé bude zůstávat zrcadlem toho, na co doma „zbylo“.
