„Dneska ale už vím, jaký ohýnek zapálit a jak jej udržovat, aby byl užitečný,“ glosuje Jana Hřebecká, jedna z jihočeských hybatelek. A právě na ně si dnes posvítíme.
Jihočeský kraj, region plný lesů, rybníků, luk, statků, historických památek a nově i dálnic, v blízkosti Rakouska a všech výhod, které z toho plynou. Ačkoliv v hodnocení regionů skončil na devátém místě, najdete tu řadu lidí, kteří ho táhnou nahoru.
Podle Indexu prosperity regionů si Jihočeský kraj skvěle vede ve volnočasových aktivitách, daří se mu i ekonomicky a má relativně dobrou dostupnost lékařské péče. Naopak hůře je na tom z pohledu prostředí pro život a úplně nejhůře v občanské vybavenosti. České Budějovice, zdejší centrum a nejlépe hodnocená obec Jihočeského kraje, se umístily až na 34. místě (z 206 hodnocených obcí s rozšířenou působností). Nejhůře v regionu dopadly Vodňany (184. místo celorepublikově), kde žije Lucie Hasilová (už jsme ji v dobro.dějce představovali). Přitom když si s Lucií povídáte, máte pocit, že nic není problém a celý svět včetně Vodňan je skvělé místo k žití. Lucie pracuje ve zdejší knihovně, na podzim 2022 absolvovala program Silnější hybatelé a na podzim 2024 se stala průvodkyní dalších jihočeských hybatelek.
„V jihočeském regionu vidím spoustu schopných lidí, kteří kolem sebe vytvářejí komunity. Někteří mají i nadregionální přesah, třeba Bobina Mrzenová z Vildova mlýna. Tihle jednotlivci a skupinky kolem nich posouvají region obrovsky dopředu, byť bohužel často bez podpory obcí nebo sousedů, kteří je považují za podivíny.“
Lucii byste ovšem z podivínství nepodezírali. Vymýšlí, jak přivést a udržet děti ze škol u knih a v knihovnách a na pomoc si k tomu bere pokročilé čtenářské techniky. Kromě toho vodňanská knihovna vytvořila speciální prostor pro teenagery přímo v prostoru oddělení pro dospělé. „A opravdu sem chodí. Je pátek odpoledne a oni tu stráví hodinu dvě. Něco si zahrají, popovídají si, jsou na wi-fi, půjčí si povinnou četbu nebo něco z bohatých zásob teen literatury. Pak je pro ně přechod do dospělácké sekce snazší, zvyknou si na nové knihovnice a my o ně nepřijdeme.“
Kvízy, o kterých si lidé šuškají
Největší peckou jsou ale Luciiny Knihovnické kvízy. Původně byly také určeny teenagerům, aby viděli, že v knihovně může být i zábava. První půlrok na ně chodilo průměrně deset účastníků.
„V létě jsme si řekli, že děti jsou na prázdninách a nepřijde nikdo, takže v červenci zkusíme udělat knihovnický kvíz pro dospělé. Přišlo 12 lidí a bylo to fajn. V srpnu ovšem najednou dorazilo 60 lidí. My jsme jen koukali a rychle sháněli další židle. Nikde jsme to nepropagovali, lidé si o kvízech řekli mezi sebou a přišli. Na takovou návštěvnost jsme nebyli v knihovně zvyklí. Na akce sem běžně chodilo deset dvanáct lidí.“
Po zbytek roku jely souběžně kvízy pro teenagery i dospělé, až nakonec tým Knihovnického kvízu rozhodl, že bude jeden kvíz pro všechny bez omezení. Dospívající tak chodí soutěžit se svými rodiči, poslední účast byla 75 lidí a Lucie musela řešit, kam se s takovou bandou uchýlit. „Oslovili jsme místní pivovar O´Pilda, který nám na kvíz přiveze pípu a prodává pivo, nealko a brambůrky, a zároveň věnuje výhru pro vítěze. Stala se z toho skvělá komunitní akce, která si lidi získala samovolně. Nemáme rezervace, kdo chce, přijde. Vstupné je dobrovolné, minule jsme vybrali 2 700 Kč, což je skvělé.“ Knihovnické kvízy jsou podle Lucie skvělou příležitostí i pro další knihovny. V létě 2024 byl Knihovnický kvíz nabídnut dalším knihovnám a v současnosti se hraje na 14 místech po republice. Vizí týmu Knihovnického kvízu je pak celorepubliková meziknihovní liga, na které nyní usilovně pracuje.
Vodňany žijou díky Růženě
Tahle jihočeská obec má kromě Lucie i další eso v rukávu – Růženu Bártovou. Najdete ji tu všude; v knihovně už od střední školy organizuje příměstské tábory; s přítelem je hybnou silou spolku Vodňany žijou, kde organizují například skvělé večery Pecha Kucha Night (během kterých sdílí inspirativní hosté zkušenosti ze svých oborů); společně také plánují osvětovou předvolební akci pro veřejnost a realizují online přenosy z jednání zastupitelstva. Obec z nich původně moc nadšená nebyla, ale přenosy si získaly na popularitě, a tak mladý pár zažádal obec o programovou dotaci na nákup lepší techniky. Studentka Filozofické fakulty Jihočeské univerzity navíc ještě předsedá studentskému spolku.
Růžena je členkou jihočeské sekce hybatelek a do programu se přihlásila na popud Lucie. „Říkala jsem si, že s tolika aktivitami je ve fázi, kdy jí Silnější hybatelé můžou hrozně moc dát. Potká spoustu kvalitních lidí, dostane se ke kontaktům, které ji posunou, a co by jinak získávala roky, nasaje tady během tří měsíců. Nebyla v programu s žádným konkrétním projektem, tím hlavním tématem byla ona sama.“ Růžena se zastavila, řekla si, kam chce směrovat, a vytyčila si priority tak, aby mohla dobře fungovat dál.
„Během Silnějších hybatelů jsem si chtěla ujasnit, jestli se některé své aktivity nevzdat, protože jsem rozkročená mezi více oblastmi. Došla jsem k názoru, že zatím ne, ale měla bych přehodnotit role, které ve svých projektech zastávám. Rozhodla jsem se postupně předat studentský spolek mladším nástupcům, a na dětských táborech, které miluju, strávím jen polovinu času. Také spolek Vodňany žijou prochází určitým obdobím reorganizace. Já jsem si ale ujasnila, co a proč chci dělat, a kolik času a energie jsem ochotná jednotlivým aktivitám věnovat, než dokončím školu.“
Helena hýbe Třeboní
Další jihočeskou hybatelkou je Helena Gráfová z Třeboně, kde už sedmým rokem působí jako místní garantka sítě Milionu chvilek pro demokracii a nově i jako ambasadorka Milionu chvilek pro Jihočeský kraj. „Helena s kamarádkou organizuje různá setkání na podporu demokracie, mimo jiné i pravidelná setkání prodemokraticky smýšlejících seniorů, a zároveň pořádá přednášky zajímavých osobností pro školy i pro veřejnost. K oslavám 17. listopadu tu například realizovala formát Pecha Kucha Night. Zároveň pracuje pro Učenou společnost České republiky, se kterou rozjíždí nový projekt na přiblížení vědy středoškolákům a široké veřejnosti,“ popisuje Lucie.
Helena spolupořádá akci Zažít Třeboň jinak a do veřejného prostoru by ráda vnesla více výtvarného umění, protože i sama tvoří. V rámci Silnějších hybatelů se chtěla hlavně zdokonalit v komunikaci na sociálních sítích, její mentor Kamil Pošvic jí ale dal i různé tipy, jak pracovat s časem a nastavit si limity. „Helena dělá milion aktivit pro komunitu, které ji ale neživí, takže ještě s manželem vede rodinný penzion. A také má rodinu, takže to musí všechno skloubit,“ dodává Lucie.
„Do programu jsem šla trochu naslepo. Ráda se vzdělávám a vzhledem k tomu, že jsem rozjela několik projektů najednou, tušila jsem, že budu vděčná za pomoc s jejich koordinací. Nejenže jsem potkala skupinu bezvadných žen, se kterými se vzájemně obohacujeme, ale měla jsem i péči skvělých odborníků. Většinou mi potvrdili, co jsem si už myslela, ale i to bylo velmi cenné. Zároveň tu byla výzva vystoupit ze své komfortní zóny a připravit si prezentaci o svém postupu, za kterou jsem ráda. Líbila se mi důvěra, kterou nám vedení programu dávalo. Lucie se o nás dokonale starala a stará.“
Punkerka z Kaplice
Jana Hřebecká, o které jste si už na Dobro.dějkách mohli přečíst, přesídlila z jižní Moravy do jihočeského pohraničí. Žije na polosamotě mezi Kaplicí a Dolním Dvořištěm a Lucie ji považuje za odvážnou punkerku, která zásadně nechodí s proudem. „Drží se své cesty, o které si myslí, že je správná. Musí také bojovat s pohledem lidí, kteří si o ní myslí, že je divnočlověk. Spolupracuje ale s MAS Pomalší, zdejší knihovnou i dalšími skupinami a rozvíjí komunitní pečující skupinku Hrajenka, které nesmí říkat školka. Začala od nuly, protože není místní, a snaží se tvarovat své okolí tak, aby se tu dobře žilo jejím dětem. To mají ostatně všechny hybatelky stejné.“
Jana hledala v Silnějších hybatelích podporu podobně smýšlejících lidí a také tu chtěla ukotvit svůj projekt Hrajenka. Měla možnost jej konzultovat se zakladatelkou hnutí mateřských center Ruth Kolínskou, která ji utvrdila v tom, že jde správnou cestou, a pomohla jí nastavit zákonný rámec projektu. Díky programu si také Jana potvrdila komunitu lidí, kteří za ní stojí a na které může některé aktivity delegovat a uvolnit si tak ruce pro další aktivity.
„Zpočátku jsem se cítila jako Dráček Soptík, který neustále jen hasí vlastní požáry. Dneska ale už vím, jaký ohýnek zapálit a jak jej udržovat, aby byl užitečný. Hledala jsem synergii mezi knihovnou a komunitní skupinkou a zjistila, že tou synergií jsem já; moje aktivity a myšlenky, které se snažím šířit. Naučila jsem se i vystupovat mimo svou bublinu a našla lokální osobnosti, které mají širší rozhled než já. Nemusím dělat všechno sama, naopak jsem začala podporovat lidi, aby se více zapojovali.“
Pilná Jana ze Včelné
Jana Kovaříková zase hýbe Včelnou, obcí na okraji Českých Budějovic. V místním kulturním centru provozuje bar, pořádá tu seniorské taneční večery a momentálně rozjíždí i kavárnu s herničkou pro maminky s dětmi. Včelná má podle Lucie osvícené vedení, které dbá na infrastrukturu a podporuje místní lidi v jejich aktivitách. „Obec ten kulturák zrekonstruovala a Jana může provozovat bar a pořádat akce za příznivý nájem. Pořádají se zde nejen večery pro seniory a maminky s dětmi, ale i kulturní akce, plesy, ženské kruhy nebo divadla pro širokou veřejnost. Je obdivuhodná, že se do toho všeho pouští.“
Společně se svou mentorkou Kamilou Hrdličkovou Brandejsovou si Jana během Silnějších hybatelů nastavila byznys plán a procesy tak, aby mohla pokračovat ve své cestě a zároveň udržela projekt ekonomicky. „Jana má výhodu, že ze Včelné pochází, má tu rodinu a kamarády z dětství. Je členkou různých spolků, má podporu obce a díky tomu může posouvat komunitu dál,“ dodává Lucie.
„Kulturní centrum Včelná je místo, které sdružuje všechny moje aktivity. Cílem je vybudovat kulturní centrum jako prostor, který má srdce. Díky hybatelům jsem se naučila více delegovat, počítat, kategorizovat akce a k nim přiřazovat náklady, také ohodnotit sama sebe, svůj čas a energii. Naučila jsem se přemýšlet víc marketingově, s Kamilou jsme stanovily mou cílovku pro první projekt – maminky s dětmi, ke které teď vše směruji. Zároveň bych chtěla pokračovat i v seniorských večerech a dalších aktivitách.“
Adélino Kanapíčko v Borotíně
Podzimní skupinu jihočeských hybatelek skvěle uzavírá Adéla Roubíčková, která se po působení na Křivoklátsku vrátila do rodného Borotína. S manželem tu koupili jeden z nejstarších domů, a budují zde komunitní prostor s infocentrem pro společenské akce, cvičení či potkávání se u dobré kávy a něčeho na zub. Dům postupně rekonstruují a Adéla ještě před absolvováním Silnějších hybatelů založila spolek Kanapíčko.
„Adéla původně myslela, že program nepotřebuje, ale nakonec do něj šla. Díky tomu si mohla doladit, jak projekt reálně pojede, jaké budou jeho stanovy a zapracovala i na svých sociálních sítích. Zároveň si ujasnila, jakou pozici bude ve spolku zastávat. Hybatelé ji postavili před otázky, ke kterým by třeba jinak nedošla, čímž si ušetřila spoustu problémů do budoucna,“ vysvětluje Lucie.
„Je pravda, že jsem seděla jedním zadkem na více židlích. Ale měla jsem spolek a jasnou vizi: vlastnit prostory, kde budou mít lidé možnost spolupracovat a fungovat víc pospolitě, což se podařilo. V programu jsem doladila i praktickou stránku provozování infocentra a spolku, zároveň jsem se naučila, jak je důležité mít čas i pro sebe. Jedeme ale dál, pokračujeme v rekonstrukci, zahajujeme činnost infocentra a vytváříme turistickou hru, kterou zaštítí Turistická oblast Toulava.“
Podle Lucie každá jihočeská hybatelka hlavně získala komunitu žen, o které se může opřít, ptát se jich a sdílet s nimi radosti i strasti. „Programem to rozhodně neskončilo. Potkáváme se každý měsíc, přibraly jsme do party i Bobinu Mrzenovou z Vildova mlýna a Lenku Kropáčovou ze západočeských Plasů, a až se letos otevřou hybatelé i v západních Čechách, spolupráce se ještě rozšíří. Těším se na to!“
Text vyšel také v newsletteru dobro.dějky.
