Index prosperity v regionech: Nejlépe se v Česku žije v Turnově, má nejdostupnější kulturu i sportovní vyžití. Praha skončila 23. ze 206 mikroregionů
Projekt Index prosperity a finančního zdraví, který se dosud zaměřoval výhradně na srovnání Česka s ostatními zeměmi EU, bude nově sledovat i prosperitu napříč českými mikroregiony (obce s rozšířenou působností a Praha). Analytický tým pro srovnání 206 mikroregionů v ČR vybral 37 indikátorů napříč sedmi oblastmi života, jako jsou ekonomika, dostupnost zdravotní péče, občanská vybavenost či třeba úroveň vzdělávání. Ve výsledném indexu se nejlépe umístil Turnov, naopak poslední pozice připadla Podbořanům v okrese Louny. Praze, ačkoliv v mnohých oblastech dominuje, vychází 23. nejvyšší kvalita života. Skóre ji snižuje zejména vyšší kriminalita či méně dostupné mateřské a základní školy. Celkově si pak hůře vedou mikroregiony v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji. Ty se potýkají mimo jiné s vyšším počtem obyvatel v exekuci, odlivem vysokoškoláků či kratší délkou života obyvatel. Může za to i soustředění se na těžký průmysl a těžbu uhlí. Po jejím útlumu se ale kraje chtějí zaměřit na vodík. Ten by společně s rozvojem dopravní a digitální infrastruktury mohl pomoci výrazně posílit rozvoj regionů.
Index prosperity a finančního zdraví od roku 2025 nesleduje již jen evropské státy a jak se Česku daří v porovnání s nimi prosperovat, ale také situaci v českých mikroregionech. Jakkoli evropské srovnání pomáhá zasadit tuzemské dění do širšího kontextu, stírá regionální rozdíly, které bývají často zásadní i v rámci jediného kraje.
Ilustrovat to můžeme na příkladě koupě bytu. Ten totiž v Praze vyjde v průměru na více než 17 průměrných ročních platů, v Plzni se už ale jedná o 11 průměrných ročních v platů a v Ostravě dokonce o 7 průměrných ročních platů. V rámci mezinárodního srovnání se ale počítá s průměrem, pod nímž je těžké si představit, jak se situace v zemi liší a jakých extrémů, jako třeba v případě hlavního města, nabývá.
V rámci Česka tak nyní sbíráme a vyhodnocujeme i data pro mikroregiony, resp. obce s rozšířenou působností (ORP), kterých v Česku nalezneme 205. Prahu pak pro účely srovnávání počítáme jako 206. ORP. ORP si lze představit jako mezičlánek, pokud jde o samosprávu, mezi obcemi a kraji. Jinými slovy řečeno, větší město a přilehlé území spadající do jeho správy.
Napříč těmito ORP nyní sledujeme 7 oblastí života, mezi nimiž najdeme jak ekonomiku či demografické indikátory, tak třeba i dostupnost zdravotní péče, úroveň vzdělávání nebo občanskou vybavenost. Ta zahrnuje mimo jiné počet výdejních míst/boxů, dokončených bytů, obchodů, dostupnost internetu či třeba počet zastávek veřejné dopravy. Dohromady těchto sedm pilířů obsahuje 37 různých indikátorů. Současně chceme různé aktéry i motivovat ke sbírání dat a větší transparentnosti. Díky tomu mimo jiné budeme moci indikátory rozšiřovat a zpřesňovat tak analýzu.
Nejlépe se v Česku žije v Turnově a Luhačovicích, nejhůře naopak v Podbořanech a Bílině
Nejvyšší úroveň života bychom podle dat našli v Turnově. Následují Luhačovice a Nové Město na Moravě. Prahu pak nalezneme na 23. příčce ze 206 mikroregionů. V jejím případě sice hodnoty mnohých indikátorů poukazují na vyšší úroveň života oproti zbytku republiky, ale nalezneme i oblasti, v nichž si příliš lichotivě nevede, jedná se třeba o relativně vysokou kriminalitu či menší dostupnost mateřských a základních škol.
Praha má nicméně jako jediné město v Česku dvojí statut – funguje zároveň jako město i jako kraj. Pokud bychom ji tedy neporovnávali s ORP, ale s kraji, obsadila by první příčku ze 14 krajů. A to právě za cenu zprůměrování rozdílu mezi jednotlivými mikroregiony v krajích.
První ORP Turnov získalo velmi dobré hodnocení ve všech sledovaných oblastech života s výjimkou dostupnosti zdravotní péče. Nejlépe pak v možnostech trávení volného času (3. nejlepší výsledek z 206 mikroregionů) a občanské vybavenosti (7. nejlepší výsledek). Konkrétně se pak Turnov může pochlubit velmi dobrou dopravní obslužností, ale i dostupnými obchody, sportovištěmi, divadly, kiny či třeba knihovnami.
S prosperitou Turnovu pomohly investice do volnočasových aktivit i infrastruktury
Jedná se přitom o výsledek mnohogenerační práce, jak poukazuje starosta Turnova Tomáš Hocke: „Dlouhodobě pracujeme na kvalitní občanské vybavenosti, která neslouží pouze našemu městu, ale širšímu regionu. Minulým generacím se podařilo revitalizovat areál kasáren po sovětské okupační posádce na areál škol, bydlení pro seniory a nájemního bydlení, postavili jsme rozlučkovou síň, nový domov pro seniory Pohoda, nové koupaliště a zimní stadion, hodně se investovalo do infrastruktury města.“
Dobrou dopravní obslužnost potvrzují i data. ORP Turnov má 7. nejvyšší počet zastávek veřejné dopravy v přepočtu na rozlohu a současně 59. nejlepší pokrytí silnicemi ze 206 mikroregionů.
Právě dopravní infrastruktura velmi pomáhá rozvoji regionu. „Důvody [kvalitní občanské vybavenosti a bohatých možností trávení volného času] jsou jednak historické a jednak dopravní. Historicky má Turnov velké množství spolků v kulturní, sportovní, veřejně prospěšné oblasti. Historický vývoj nebyl nikdy zásadně přerušen a tyto spolky společně s městem postupně vytvořily bohatou občanskou vybavenost. Dopravně je město dlouhodobě přirozeně spádovým centrem regionu Českého ráje, a z toho pak vychází relativně dobrá situace v podnikatelském prostředí, na které je pak navázána i bohatá občanská vybavenost,“ doplňuje Hocke.
ORP Turnov má i relativně vysoký počet knihoven, nalezneme zde jednu na každých tisíc obyvatel. Česká síť knihoven je obecně poměrně hustá a může regionům dosti pomoci. „Ten potenciál české sítě knihoven je velký, knihovny jsou de facto jedno z posledních míst, ve kterých můžete trávit čas, aniž byste museli něco platit nebo vás někdo vyloženě nutil být registrovaným čtenářem nebo uživatelem. A především v malých městech, obcích, vesnicích bývají knihovny jediným místem nějaké občanské vybavenosti, kde se lidé mohou setkávat. A to vnímám v dnešní době jako extrémně důležité,“ vysvětluje Jan Delong z Nadačního fondu Via Clarita, který 10 let pracoval jako PR a koordinační manažer v Knihovně Třinec. „Naše unikátní síť má ale i svá úskalí. Většina knihoven je dnes zřizovaná obcemi a velmi záleží, nakolik je vedení osvícené a investuje nejen do knihoven – baráků, ale také do lidí, což zase např. komplikují tabulkové platy. A taky pokud v knihovnách chcete zavádět plošné inovace nebo reformy a posouvat celý obor kupředu, tak to jde při takovém množství opravdu velmi těžko, pokud vůbec,“ doplňuje Delong.
V Plzeňském kraji se významně liší úroveň života mezi Plzní a zbytkem kraje
Naopak na spodních příčkách srovnání se pohybují mikroregiony z Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje. Zcela nejhoršího výsledku dosáhly Podbořany v Ústeckém kraji, dále Bílina, Karviná, Sokolov, Chomutov a Teplice. Data tak potvrzují rozevřené nůžky mezi Ústeckým, Karlovarským a Moravskoslezskými kraji na jedné straně a Prahou, Zlínským krajem či Vysočinou na straně druhé.
K oblastem s nižší úrovní života bychom mohli připočíst i Plzeňský kraj. Samotná Plzeň (coby ORP) sice v celkovém pořadí obsadila 67. místo ze 206 sledovaných mikroregionů, nicméně v případě zbylých ORP v kraji data naznačují dosti odlišnou situaci. Například Tachov se umístil na 177. místě a Horšovský Týn na místě 195. Každopádně samotná Plzeň se může pochlubit vysokou dostupností služeb, dobrými ekonomickými i demografickými ukazateli a také svou vzdělaností – její 17% podíl vysokoškoláků na obyvatelstvu je 11. nejvyšší ze 206 sledovaných mikroregionů.
Mikroregiony s horší kvalitou života trápí odliv obyvatelstva, situaci v Karlových Varech zhoršuje chybějící veřejná vysoká škola
Důvodů, proč se Ústeckému, Karlovarskému a Moravskoslezskému (potažmo Plzeňskému) kraji nedaří, bychom našli celou řadu. Například postupující odliv lidí, jež dobře ilustruje průměrný věk obyvatel. Jednoznačně nejmladší skladbu obyvatelstva bychom nalezli v prstenci utvořeného kolem Prahy, kde se pohybuje na hodnotách kolem 38–40 let. Obyvatelé Prahy pak v průměru mají 41 let, což je stále 29. nejnižší hodnota v ČR.
Mladí se totiž ne vždy stěhují do Prahy, kde kvůli vysokým cenám mají problém najít bydlení, ale do levnějších regionů v okolí. „V důsledku drahého a nedostupného nájemního i vlastnického bydlení lze především v Praze pozorovat známky deurbanizace. Zejména mladým lidem často nezbývá nic jiného, než se usadit v menších obcích v okolí Prahy a za prací pak pravidelně dojíždět,” říká Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny.“ Počet obyvatel Středočeského kraje se tak od roku 2006 zvýšil ve stejném rozsahu, jako počet obyvatel všech ostatních krajů (bez Prahy) dohromady,” dodává.
Tento trend se sice dotýká v určité míře velké části republiky, zvláště patrný je ale v Karlovarském kraji. Karlovy Vary jsou totiž jediným českým krajským městem, které nemá veřejnou vysokou školu. Ta by přitom dala místním studentům příležitost, aby v kraji zůstali. Téměř polovina studentů s bydlištěm v Karlovarském kraji totiž dojíždí do Prahy, 24 % pak připadá na Plzeň a 8 % na Ústí nad Labem. Na samotný Karlovarský kraj připadá pouze 6 % studentů. Jen pro srovnání, v Ústeckém kraji studuje třetina z celkového počtu studentů s bydlištěm v tomto kraji, vyplývá to z analýzy Silnějších regionů.
Karlovy Vary přitom, pokud jde o přestěhovávání obyvatelstva, vyloženě netrpí odlivem lidí, naopak jich zde mírně přibývá. Konkrétně migrační saldo vychází na 10 nově přistěhovalých na tisíc obyvatel. V pohraničních regionech jako Cheb, Mariánské Lázně či Tachov migrační saldo nabývá ještě vyšších hodnot. Kraj ale přichází o vysokoškolsky vzdělané obyvatelstvo, právě jejich podíl na celkové populaci je ve zmíněných mikroregionech jeden z nejnižších v republice.
Občané Rumburku žijí v průměru o 5 let méně než Pražané
Horší kvalitu života můžeme sledovat na mnoha úrovních. Například v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji se lidé dožívají nižšího věku, nejhůře si v tomto ohledu vede Rumburk, kde se občané dožívají průměrně 75 let, tedy o 5 let méně než v Praze a o šest let méně než obyvatelé Nového Města nad Metují, které má nejvyšší naději dožití v ČR. Dále pak můžeme sledovat vyšší nezaměstnanost (zejména v Ústeckém kraji) či menší vzdělávací úspěšnost. V již zmíněném Rumburku třeba 1,5 % obyvatelstva nemá dokončený ani první stupeň základní školy.
Zcela zarážející situace pak panuje ohledně exekucí. Ty představují problém zejména v Karlovarském a Ústeckém kraji. Například v ORP Bílina má exekuci každý pátý obyvatel, v Mostu každý šestý a v Sokolově každý sedmý. Jak nicméně ukazuje Mapa zadlužení, počet lidí v exekuci se každým rokem pomalu zmenšuje.
K současnému stavu Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje negativně přispěl důraz na industrializaci i odliv Němců
Tato situace má své historické příčiny. Jistou měrou ji ovlivnil i odsun Němců, při kterém poklesla velikost německé „menšiny“ v Československu ze tří milionů na 165 tisíc. „Vyhnání lidí žijících zde po mnoho generací mělo na různé regiony různé dopady, které v kombinaci s různými geografickými podmínkami vidíme i dnes. V mnoha oblastech se daří 80 let po konci druhé světové války efektivně rozvíjet kulturní aktivity i občanskou infrastrukturu, v některých částech bývalých Sudet je to složitější. A samozřejmě rozvoji života v regionech u německých hranic nepomohla izolace během 40 let studené války a rozdělení Evropy,“ vysvětluje Tereza Štěpková, ředitelka organizace Antikomplex, která usiluje o kritickou reflexi moderních dějin a rozvoj svobody ve společnosti.
K současné podobě těchto mikroregionů tak přispělo především to, co po odsunu následovalo během socialistického režimu. „Současná – horší – ekonomická situace zejména v pohraničních regionech je spíš důsledkem vícero faktorů – vyhnání původního obyvatelstva, ale zejména následným komunistickým plánováním a zacházením s těmito oblastmi, například nucené dosídlování, vykořenění některých přišedších skupin obyvatel, vytěžování místní krajiny, kumulace socio-ekonomického znevýhodnění,” dodává Štěpková.
Právě industrializace a soustřeďování se na uhlí patří mezí nejvýraznější vlivy na tyto regiony. „To sice přineslo relativní prosperitu, ale nízkou diverzifikaci pracovního trhu a také ekologickou zátěž,“ vysvětluje Jan Školník, podnikatel a filantrop z Broumovska. „Těžba přitahovala pracovní sílu z jiných regionů, často s nižším vzděláním, což ovlivnilo skladbu obyvatelstva. Komunistický režim ještě posílil orientaci těchto regionů na těžký průmysl a navíc spojil podniky do centrálně řízených velkých celků, což znamenalo, že jakékoliv změny v politice nebo ekonomice měly okamžitý negativní dopad. Po roce 1989 došlo k rychlému úpadku těžkého průmyslu, který přinesl vysokou nezaměstnanost a odliv mladých kvalifikovaných lidí. Náhrada novými odvětvími byla pomalá a nedostatečná a možná právě v této době se projevila nejvíc chybějící mezilidská a podnikatelská síť. Region nebyl ‚vrácen‘ v restitucích místním, protože ti byli nuceni odejít po roce 1945. a o to více byla tato území závislá a nedostala možnost plně se rozvinout po roce 1989 i vlastními silami. To vše vedlo k dlouhodobým strukturálním problémům jejichž důsledkům čelíme dodnes,“ doplňuje Školník
Krajům pomůže přeorientování se z těžby uhlí na „vodíková údolí“
Zmíněné kraje ale tento vývoj neberou fatalisticky a místo uhlí hledají novou specializaci, která by jim mohla pomoci v rozvoji. Tou by se mohl stát vodík. V Moravskoslezském kraji již vzniká první české „vodíkové údolí”, kdy se bude v kraji vodík nejen vyrábět, ale současně i využívat, a to jak ve veřejné dopravě (vlaky či MHD), tak i v průmyslu. Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj již podepsaly vodíkové memorandum zaručující vzájemnou spolupráci a koordinaci, viz analýza Evropy v datech využití vodíku v energetice.
Rozvoj dopravní a digitální infrastruktury pomůže zmírnit odliv obyvatelstva
Rozvoji regionů také mohou pomoci digitální technologie v kombinaci s efektivní dopravou, které mohou zmírnit odliv obyvatelstva z regionů do velkých měst. Toto platí zejména pro Ústecký a Moravskoslezský kraj. Ty totiž mají velmi dobrou dopravní obslužnost (jak v případě místní dopravy, tak té dálkové) a současně zde významně roste dostupnost vysokorychlostního internetu.
To potvrzuje i Zdeněk Bumbálek, ředitel programu výstavby FTTH sítí ve společnosti T-Mobile: „Pokud porovnáme dostupnost internetu v těchto krajích s jinými, můžeme potvrdit, že patří mezi lépe pokryté oblasti. V rámci budování sítě optického internetu máme stanovený dlouhodobý plán, kdy chceme pokrýt téměř polovinu všech domácností v ČR.“ Vysokou dostupností vysokorychlostního internetu se může pochlubit Chomutov, kde již nyní nalezneme v přepočtu na obyvatelstvo čtvrtý nejvyšší počet aktivních přípojek optického internetu, sousední Kadaň má pak dokonce jejich druhý nejvyšší počet – na sto tisíc obyvatel jich zde připadá 20,6.
Podle Bumbálka při rozšiřování pokrytí hrají roli místní podmínky jako hustota pohybu lidí či strategický význam lokality, např. jestli je hojně navštěvována turisty, a technické možnosti. Pokrytí pak často ztěžují různé typy překážek. „Technické problémy často dokážeme vyřešit – například maskováním vysílačů jako stromů nebo posedů či přepravou částí věží vrtulníkem do těžko dostupných oblastí. Legislativní překážky však bývají složitější a jejich řešení trvá déle. Musíme například získat souhlas majitele objektu nebo pozemku, naše řešení musí být v souladu s územním plánem města či obce, krajinným rázem, chráněnými oblastmi a požadavky různých zájmových spolků,“ dodává Bumbálek.
Nejmenší počet zameškaných hodin mají žáci v Poděbradech, naopak žatečtí žáci v průměru ročně chybí na 121 hodinách
Kromě investic a rozvoje infrastruktury a technologií regiony potřebují i podporu ve vzdělávání. Právě zde se ale situace mezi jednotlivými regiony výrazně liší. Resp. nejen mezi regiony, ale i mezi jednotlivými školami v nich. Ani zde neplatí stereotyp, že by situace byla nejlepší v Praze, a to zejména kvůli relativně malému počtu základních škol (v přepočtu na obyvatelstvo), které navíc na žáka dostávají 41 tisíc korun na rok, což je sedmá nejnižší hodnota ze 206 mikroregionů.
Naopak celá řada škol v menších regionech dostává výrazně vyšší částku. Nejlépe na tom jsou školy v Jeseníku s ročník příspěvkem na žáka ve výši 59 tisíc korun. Velmi dobře si v tomto směru vedou i školy v Ústí nad Orlicí, v Bruntálu, Kraslicích a dalších mikroregionech.
Vysoký příspěvek na žáka ještě ale nutně neimplikuje kvalitní vzdělání. Proto v rámci tohoto pilíře sledujeme například i vzdělávací neúspěšnost či třeba počet zameškaných hodin. Jakkoliv tedy školy v Jeseníku dostávají vyšší částku než ostatní školy (v přepočtu na žáka), průměrný počet zameškaných hodin činí 98 hodin, tedy 31. nejvyšší počet v rámci 206 regionů. Dlužno dodat, že celorepublikový průměr představuje 103 hodin.
Zcela nejlepší docházku pak mají poděbradští žáci, kteří ročně zameškají 49 hodin. Následují žáci v Humpolci s 56 hodinami a v Semilech s 58 hodinami. Naopak nejvyšší absenci registrují školy v Žatci, kde na jednoho žáka připadá 121 zameškaných hodin.
Nejvyšší kriminalitu má Praha, nejnižší Valašské Klobouky
Další metrikou, která se významně liší dle regionů, je kriminalita. Ta sice obecně vyšších hodnot dosahuje v Karlovarském a Ústeckém kraji, nejvyšší trestnou činnost bychom ale našli v Praze. Na tisíc obyvatel zde ročně připadne 25 trestných činů, následuje Most s 24 trestnými činy na tisíc obyvatel. Naopak nejbezpečnějším prostředím, pokud jde o trestné činy, se mohou pochlubit Valašské Klobouky, kde na tisíc obyvatel připadají 4 trestné činy. Nízká kriminalita pak panuje i v Nové Pace, ve Hlinsku či v Novém Městě na Moravě. Pro žádný region by jeho současný stav neměl být determinující, příležitost ke zlepšení lze najít i tam, kde ji dlouho nikdo neviděl. „Optimismus ve mně budí, když vidím, že stále více lidí a organizací se snaží o pozitivní změny – od rozvoje lokální ekonomiky po kulturní a vzdělávací projekty. Například komunitní centra, sociální podniky nebo místní iniciativy v oblasti udržitelnosti a vzdělávání mají hmatatelné výsledky. Myslím, že tyto oblasti mají potenciál pro přechod na zelené energie, revitalizace krajiny zvyšuje atraktivity pro turistiku. Příležitosti vidím i v rozvoji digitalizace. Pokud se nám povede vytvořit prostředí, kde veřejný sektor bude kompetentní a konstruktivní při rozvoji podnikatelského prostředí na regionální úrovni v rámci jednotlivých krajů, zaměříme se na rozvoj, především odstranění bariér pro malé a střední podniky, podpoříme to změnou vzdělávání a podporou inovací, můžeme se dočkat zvrácení negativního vývoje posledních desetiletí. Podstatné však bude, zda tyto nástroje dáme do rukou místních, sdružených například ve Společenstvích obcí, kteří mají skutečnou motivaci změny dosáhnout. To podpoří komunitní rozvoj, posílení kvalifikovaných příležitostí a spolupráci v území. Zkušenosti ukazují, že úspěch často začíná právě zdola, nikoliv z velkých centrálních opatření,“ uzavírá Jan Školník.
Metodologii naší analýzy nelzenete na tomto odkazu.
