Moje žena je z malé dědinky od Valmezu. Často se jí ptají, jaké doma pěstují víno. Místní a znalci zeměpisu vědí, že žádné! Maximálně tak slivovici. Tím ale také debata obvykle končí, protože více informací tazatelé o tamním kraji nemají.
Různá místa v naší zemi se potýkají se stereotypy a předsudky, které se však často nezakládají na pravdě. Přinejmenším vycházejí z představ toho, jak to bývalo kdysi. Určitě už jste slyšeli o nízké kvalitě života v Sudetech, o rázovité nátuře Moravskoslezského kraje nebo o tom, že jsou regiony na západě republiky „nejhorší ve všem“. Jižní Čechy jsou pastorální kraj 19. století plný rybníků. Jižní Morava je plná vinic a krojů a jinak tam nic není. Brno je terčem mnoha vtipů a co koluje o Pražácích, to psát raději po desáté hodině.
U toho se zastavím. Jako rodilý Pražák také čelím různým představám o tom, jak se u nás žije. Jak mi kdysi říkal starý horník, který nás prováděl po největším hornickém muzeu v ČR Landek parku (mimochodem stojí za návštěvu): „To tady byla tvrdá práce! Ne jak v Praze, kde rostou peníze na stromech!“ Nerostou, přátelé. Přijeďte si to zkontrolovat. A když už tu budete, myslím, že i pár dalších věcí tu najdete jinak. Měl jsem strýce, který Prahu neměl rád kvůli její špíně a dýmajícím továrnám. Nakonec se ukázalo, že v ní nebyl čtyřicet let, a když ji konečně znovu navštívil, zelené město ho překvapilo.
A co teprve Ostrava. Předsudky o ní jsou podobné. Přitom dneska jde rovněž o hodně zelené město s velkou nabídkou kulturního vyžití. Z vyhlášené pařební čtvrti Stodolní se stala téměř klidná rezidenční čtvrť, zato moderní podniky a kluby vyrostly vedle řeky Ostravice. Občas mi to tam atmosférou připomíná Berlín.
Při přípravě tohoto článku jsem dal prostor i čtenářům Deníku. Čtenářka Ilona vzkazuje: „O Pardubicích se říká, že jsou město hokeje. Ale to neznamená, že jsou všichni jeho příznivci. Pro řadu občanů hokej znamená výtržnosti fanoušků a dopravní komplikace.“ Nejlépe možnost napsat něco o svém místě využila Lída: „Kolín, dříve špinavé průmyslové město, navíc nejzadluženější v ČR. Dnes je daleko čistější. Chloubou je Bartolomějské návrší s chrámem a také náměstí, nejkrásnější v době adventu. Kolínská židovská komunita bývala velmi silnou a díky synagoze a čtvrti si Kolín říká Jeruzalém na Labi. Do Kolína jezdí lidé rozjímat do kláštera s meditativní zahradou a také se sem lidé stěhují z Prahy díky skvělé dostupnosti vlakem. Slavný Kmochův festival není jen přehlídka dechovek, ale multižánrová akce.“ No nestavili byste se?
Turismus pomáhá, ale kvalita života se samozřejmě nepoměřuje jen skrze něj. Každý kraj má své přednosti a příklady dobré praxe. Některá nová data vyvracejí zažité představy. Podle projektu Indexu prosperity se Karlovarsko může například chlubit dobrou občanskou vybaveností či vynikajícím prostředím s nízkými emisemi či vysokou ekologickou stabilitou půdy. Na Ústecku je nejnižší kojenecká úmrtnost a nejvyšší průměrná rychlost internetu. A Moravskoslezský kraj zase nabízí druhou nejvyšší koncentraci kin a divadel v Česku.
Před pár lety jsem začal podnikat na Zlínsku. Každý, kdo do Zlína přijede pracovně, se naučí nějaký citát o Baťovi nebo o Baťovi mluví. Jednou jsme s kamarádkou a místní podnikatelkou Vlaďkou Lukašíkovou pořádali konferenční diskusi. Mezi podnikatele, ekonomy, a dokonce i budoucího prezidenta Pavla jsme úmyslně přimíchali fiktivního Baťu, herce, který ho hrál v divadelním představení. Celou dobu se skvěle zapojoval do debaty baťovskými citáty. Nicméně nejlepší byla jeho slova na závěr: „Hele, najděte si už nějaké nové podnikatelské vzory, vždyť já jsem už skoro sto let mrtvý!“
A možná o to jde. Není nic špatného na tradicích nebo starých vzorech, je ale třeba hledat a tvořit nové.
Tak já začnu: Zlín je hodně silný v IT a technologiích obecně. Věděli jste, že tu každý rok probíhá ZLÍN FILM FESTIVAL, který je nejstarší, největší a nejvýznamnější filmovou přehlídkou pro děti a mládež na světě a každý rok na něj zamíří skoro 100 tisíc dětských i dospělých návštěvníků z ČR i ze světa? Letos na přelomu května a června – stavte se!
Po celé zemi je spousta šikovných a aktivních lidí. Ne všude je vždy vše ideální, ale když si člověk dá tu práci a někam zajede, je často překvapen, že už to dávno funguje a vypadá jinak. Většinou i lépe. Některé věci jsou dokonce skvělé, ale místní je možná považují za samozřejmost. Inspirací je mi podnikatel Jan Školník, který spoluzaložil Agenturu pro rozvoj Broumovska. Věří, že každé místo může přispívat ke kultivaci světa.
Jejich cílem je podporovat rozvoj regionu, iniciovat návrat a příchod tvůrčích lidí a trvale spoluvytvářet příjemné prostředí pro život. Zároveň ale říkají, že pozitivní změny nikdy nemohou dosáhnout sami. Proto se snaží vytvářet podmínky k tomu, aby jedinci, firmy i organizace mohli spojit svoje nejsilnější stránky a společně udělat z Broumovska region, kde lidé chtějí žít. Prý se máte přijet přesvědčit sami, jak se jim to daří. Honza Školník vás všechny zve na návštěvu.
A jaké je to u vás? Co chcete, aby o vás lidé věděli? S čím chcete, aby si právě to vaše místo spojovali?
Na co jste hrdí? Co vás naopak štve? Pište nám do diskuse nebo na e-mail nazory@denik.cz. Pokud se sejde dost postřehů, vytvořím pokračování.
Rozhovor původně vyšel v tištěné verzi Deníku 27. 4. 2024
">
">
">