Šimon Fiala chtěl oživit zapomenuté místo. Při prvních akcích byli skoro sami – dnes se tu scházejí sousedé a vzniká park. Co to změnilo?
Šimon Fiala se na pomezí Vinohrad a Nuslí přistěhoval z pražského sídliště. Kousek od domu měl Nuselské schody, kdysi důležitou spojku Královských Vinohrad se stejnojmenným nádražím, dnes ale zanedbaný prostor, který nikoho nezajímal. Šimon se rozhodl to změnit, a protože v rámci doktorátu ze sociologie psal o městských aktivistech, rozhodl se to vyzkoušet v praxi. Založil facebookovou stránku Přátelé nuselských schodů, kde by lidé mohli sdílet fotky a zážitky spojené s tímto místem, ale nikdo tam nechodil. „Potřeboval jsem upoutat pozornost, a tak jsem začal pořádat drobné akce – brigády nebo setkání. Na prvních pár akcích jsem byl ale jen já a jeden či dva návštěvníci,“ vzpomíná na dobu zhruba před deseti lety Šimon.
To ho ale neodradilo, fotky akcí sdílel na Facebooku a odezva se dostavila. Postupně se začali přidávat kamarádi a další lidé a z Nuselských schodů se podařilo vybudovat místo plné zeleně, kde se dnes konají komunitní akce, setkání i brigády. Šimon a jeho kolegové se také spojili s projekty typu Ukliďme Česko nebo Zažít město jinak, jejich facebooková stránka čítá už 2 600 sledujících. Na Nuselských schodech pečují o stovky metrů čtverečních zeleně a zajišťují židle a stolky k posezení pro sousedy i kolemjdoucí. Aktuálně jednají s magistrátem, aby od Českých drah odkoupili přilehlý zanedbaný prostor – nad Vinohradskými železničními tunely – a založili tu městský park. „Na lidi v centru je těžké se napojit, jsou buďto v práci, nebo ve svých bytech. Řešil jsem, jak je vtáhnout, a zafungovaly právě úklidové akce. Jsou jednoduché na zorganizování – potřebujete jen pár pytlů a rukavic – a lidem je ten koncept známý,“ dodává Šimon Fiala.
zbylé jsou z archivu Šimona FIaly.
Skauti, hasiči i programátoři
Do největší dobrovolnické uklízecí akce v Česku nazvané Ukliďme Česko se v loňském roce zapojilo 221 tisíc dobrovolníků. Projekt funguje od roku 2014 a zapojují se do něj úplně všichni: obce, skauti, školáci, senioři, hasiči, turisté, pejskaři, politici, programátoři apod. „Srdcem akce jsou dobrovolní organizátoři místních úklidů, kteří se starají o hladký průběh akce. A pak samozřejmě dobrovolníci, kteří si vybírají, v jaké skupince chtějí pomáhat,“ popisuje Radek Janoušek, jeden ze zakladatelů projektu. Místní organizátoři dostanou od Ukliďme Česko pytle, know-how i další podporu. Ačkoliv hlavní myšlenkou bylo a je uklízet černé skládky a nepořádek, lidé si akci od začátku oblíbili právě i pro její sbližující efekt. „Na organizátora se vždycky nabalí parta lidí s podobným smýšlením. Vznikají tak komunity, po akci často probíhá posezení u ohně a účast na úklidu vytváří i určitý pocit sounáležitosti. Lidé vidí, že v tom nejsou sami,“ vysvětluje Radek Janoušek.
Úklid jako nejlepší prevence
Lidé se podle něj na akci svolávají různě – záleží, kdo ji organizuje. „Nejvíce možností má obec, ať už prostřednictvím zpravodaje, webu, obecního Facebooku nebo vývěsek. Pokud úklid organizují zájmové spolky, třeba hasiči, skauti nebo zahrádkáři, tak ti si dají vědět mezi sebou. Hodně se účastní i školy, tam stačí jeden aktivní pedagog, který si to vezme za své. Děti to většinou dostanou befelem, ale z mého pohledu je to dobře. Čím dřív si člověk zkusí uklidit černou skládku, tím lépe, nebude pak sám znečišťovat a u dětí to platí dvojnásob. Úklid organizují i aktivní jedinci a ti to mívají nejtěžší, musí obejít nebo obvolat sousedy. Na druhou stranu za tu dobu už řada uklízecích part funguje automaticky.“
Právě to, že se může zapojit opravdu každý, dělá z úklidu jeden z nejefektivnějších spouštěčů komunitní angažovanosti. Uklízet může kdokoliv, nepotřebuje k tomu žádné zvláštní schopnosti ani vybavení a výsledek v podobě čistého lesa, ulice nebo nábřeží vidí okamžitě. Průzkumy navíc tvrdí, že už i jednodenní úklidová akce může zásadně změnit kulturu a sebevědomí dané komunity, zejména v místech, která nejsou úplně výstavní. Radek Janoušek ale dodává, že společný úklid není jen českým fenoménem. „Ještě dál je například Slovinsko, kde jsme se na začátku inspirovali. Tam se do úklidu zapojuje snad 10 % obyvatel. Je to hodně ekologická země, která si váží své přírody, zapojuje se prezident i armáda a je to fakt velké. Dobře to funguje i v pobaltských státech a do začátku války i na Ukrajině.“
Že bychom sjeli něco uklidit?
Úklid může skvěle sbližovat i lidi ve firmách. Milan Kubeša, který pracuje v pražské centrále Spořitelny, už přes deset let pomáhá obnovovat starý židovský hřbitov v Hřivčicích. Přistěhoval se mu sem syn a Milan se spřátelil se členy spolku na obnovu židovských památek, kteří hřbitov postupně uklízejí a zvelebují už od konce devadesátých let. „Ten hřbitov byl tak zarostlý, že ani nebyl vidět. Spolek to ale vzal komplexně, opravil zeď, náhrobky, snaží se dát do kupy i cestu sem. Přemýšlí i o posezení ve stínu a pítkách pro zvěř. Nabalil na sebe celé spektrum nadšenců, a když něco nového vymyslí, tak se s kolegy vždy rádi přidáme,“ popisuje Milan Kubeša.
„Sedneme v Praze do auta a jedeme na hřbitov, třeba odstraňovat plevel a sázet květiny. Baví nás to, jezdíme takhle už několik let, jen jednou jsme byli hřbitovu nevěrní a vyrazili jsme na zámek Pátek. Tam také pomáhám, pan kastelán Rasken Chaloupka tu ze zchátralého objektu vybudoval atraktivní prostor pro místní i turisty. S kolegy jsme tu odklízeli zbytky sutě a kousky zdí, aby to bagr mohl odvézt.“
Iveta Bartošková, kolegyně Milana Kubeši, k těmto společným výjezdům dodává: „Na hřbitov v Hřivčicích jezdíme už více jak 5 let. Pamatuju si, jak smutné a nedůstojné místo to bylo. A je prima pocit, když se ze zanedbaného prostoru klube něco hezkého, i když práce je tam pořád hodně. Milan je navíc úžasný organizátor. Když na akci není zázemí, vozí nám tam vodu, svačiny i všechny potřebné nástroje. Jsou to úžasné akce.“ Další příklady, jak společný úklid přerostl v něco většího, je třeba příběh z Břeclavi, kde černou skládku v zámecké zahradě uklízeli téměř všichni od dětí po vězně a o kterou pečuje obec společně s místním bezdomovcem.
Vajgly a mobily
Prvního ročníku Ukliďme Česko se v roce 2014 účastnilo 6 200 dobrovolníků. Loni to bylo již 221 000, z toho 105 000 dětí a celkem se uklidilo 1 490 tun odpadu. Spolek se navíc snaží edukovat veřejnost prostřednictvím aplikace KAMsNIM.cz, která radí, jak správně třídit, a odkazuje na nejbližší sběrná místa v okolí. Úklid se snaží dobrovolníkům zpestřit, loni například soutěží „Vajglobraní“, která měla zvýšit povědomí o negativních dopadech špačků z cigaret a upozornit kuřáky, aby je neházeli na zem. Letos přišlo Ukliďme Česko společně s Remobilem se sběrem vysloužilých mobilů. „Jedná se o projekt ReRekord.cz, který vyzývá veřejnost, aby nám přinesli nebo bezplatně poslali nepoužívané mobily k recyklaci. Chceme vytvořit český recyklační rekord, účastníci soutěží o 10 nových mobilů a my z každého odevzdaného a zrecyklovaného mobilu získáme 10 Kč na zajištění pytlů, rukavic a dalšího vybavení pro dobrovolníky,“ popisuje Radek Janoušek.
Komunitní úklidy nepřímo ovlivňují i lidi, kteří se zapojit neplánovali. Někdo to při pohledu na sousedy ještě přehodnotí, další jim třeba k úklidu přinese buchty a jiný si dá alespoň pozor, aby vyčištěné okolí neznečišťoval. Někdo to pojímá sportovněji a praktikuje plogging, tedy aktivitu kombinující sběr odpadků s běháním, ať už sám, nebo s partou.
Text vyšel také v newsletteru dobro.dějky.
