Neštěpit síly a věci pouštět. Jak hybatelky mění Prahu

Propojit lídry v metropoli, kde pozornost dělí stovky povinností, byl bič, který si Jana Šrámková upletla. Vznikl ale tým, který mění školy, oživuje kávový odpad a dává lidem odvahu spolupracovat.

Příběh pražských a středočeských hybatelek není jen o projektech se světovými cenami za design nebo o změnách v systému vzdělávání. Je to především o osmi ženách, které se rozhodly vyměnit profesní odstup za skutečné sousedství a najít společnou řeč.

Díky Janě Šrámkové nekončí kávová sedlina z kaváren, firem a domácností jako odpad, ale pod značkou reKáva dostává nový život – lidé si z ní můžou třeba vypěstovat hlívu ústřičnou, nebo ji využít v komunitních zahradách.

Během loňského roku stihla Jana získat se svým houbáriem společně s výrobní firmou Plastia z Vysočiny prestižní ocenění Red Dot (její houbárium je vystavené do polovinu roku 2026 v muzeu Red Dot v Essenu hned vedle výrobků značky Apple), byla nominována na ocenění za výjimečný počin pro životní prostředí od MŽP a v listopadu v rámci České národní výpravy pod záštitou MPO spolu s dalšími firmami a univerzitami získala už podruhé ocenění Green Exhibitor Award za nejudržitelnější expozici.

„Začali jsme zároveň spolupracovat s Martinou Zelenákovou, která vyrábí sirup z kávových slupek nazvaný Shupka. Ze slupek, které by skončily jako odpad, vytváří Martina lahodný nápoj s chutí javorového sirupu a perníčků. Uvedli jsme ho na trh v prosinci bez nějaké extra reklamy a během měsíce jsme prodali 120 kusů,“ vypráví Jana, která zároveň mentoruje studenty v inkubátoru České zemědělské univerzity s názvem Point One i tým studentů na Karlově univerzitě.

Velký bič v Praze

I když to vypadá, že Jana už na nic dalšího nemůže mít čas, během podzimu se vrhla do koordinování Silnějších hybatelů v regionu Praha a Středočeský kraj. Pravda, zkraje to vypadalo jako trochu moc silná káva.

„Praha není typický region, kde by se všichni navzájem znali. Je to tu víc uspěchané a je tu víc možností. Navíc jsme propojili Prahu se Středočeským krajem, což jsou dva rozdílné regiony. Moje hybatelky zároveň už měly něco za sebou a v tomhle věku je náročnější pouštět si do života nové lidi, máte určité hranice. První dvě setkání byla náročná a já jsem si říkala, jestli jsem si na sebe neupletla moc velký bič,“ přiznává Jana, která se se svou přirozenou organizovaností na svou roli důkladně připravila.

Pak se to ale zlomilo a zbytek programu už podle Jany jel bez komplikací. „Chtělo to čas. Něco jiného je mentorovat studenty nebo mentorovat jeden na jednoho. Tady jsem měla velmi různorodou skupinu, ale zpětně to hodnotím jako dobrou zkušenost, kterou můžu využít i v budoucnu. Jen mi přišlo, že to bylo hodně rychlé a naboostované, asi bych šla na hybatele pomalejším tempem.“

Neštěpit síly a naučit se věci pouštět

Abecedně první z Janiny skupiny je Anička Černá, která pomáhá zakládat komunitní zahrady v Kokoze. Zároveň rozjela rodičovský spolek Sousedská klubovna Jižní Město na Praze 11, ale po sedmi letech o prostor k setkávání přišli. Naštěstí se v průběhu Silnějších hybatelů našly dvě nové následovnice z řad členů, zajistily nový prostor a Anička jim spolek předává. Nyní bydlí druhým rokem na Praze 3, kde začal její syn chodit do školy, kterou shodou okolností založila naše další hybatelka Magdalena. V Silnějších hybatelích se Anička naučila, že by měla dělat věci i sama pro sebe a zbytečně neštěpit síly, ale soustředit se na jednu dvě věci,“ popisuje Jana.

„Do programu jsem vstupovala s velkou otázkou, jaký směr zvolit po ukončení Sousedské klubovny. Díky podpoře kouče, ostatních hybatelek včetně Jany, rozvojovému školení a hlavně faktu, že jsme se zde potkaly i s Magdou, jsem pochopila, že se zaměřím právě na komunitu rodin kolem Osvobozené základní školy. Jsem Silnějším hybatelům vděčná za čas zastavení se, podpory a možnosti ukotvit se v novém směru – smysluplného propojování sousedů,“ doplňuje Anička.

Další hybatelkou je Dorotea Mejstříková, která vede tým kolem Akademie Díky, že můžem – celoročního programu pro středoškoláky z celé republiky, který je podporuje v činorodosti. (Více se o Dorotei můžete dozvědět v podcastu Přes plot.)

„Dorotea má pod sebou lidi a potřebovala si víc ujasnit, jak zdravě pracovat s hranicemi mezi kamarádskou blízkostí a vedoucí rolí. Postupně hledala větší jistotu v delegování a opírání se o tým, což jí umožnilo soustředit se na strategičtější roli a další rozvoj. Zároveň je maminkou dvou dětí a hned zkraje programu otěhotněla potřetí, takže nás vlastně bylo o jednoho víc,“ usmívá se Jana.

„Věřím, že dobré vedení je nejen o rozhodování, ale také o naslouchání a schopnosti dát prostor ostatním růst a učit se od sebe navzájem. Potřebovala jsem ale upřímný pohled zvenčí. Tím byla moje mentorka, Kateřina Sommerová, která mi celou dobu dodávala klid a velkou jistotu v tom, co dělám. Z jejích rad budu čerpat dlouho, stejně jako z ostatních hybatelů. Dodáváme si vzájemně kuráž, což je asi to nejkrásnější, co se nám za tak krátký čas podařilo vybudovat,“ líčí Dorotea.

Umět se dívat a mít finance pod kontrolou

Lenka Ježková spolu se skupinou sousedů rozhýbává okolí Vyšehradu prostřednictvím komunitního centra Táborka. V sousedských aktivitách se snaží zachovávat svobodu, lehkost a přívětivost a postupně kolem sebe buduje živou komunitu.

„Lenka je velmi organizovaná, ale měla pocit, že musí všechno udělat sama, mít věci pod kontrolou. Během Silnějších hybatelů se naučila některé věci pustit, takže prosincový program v Táborce už sledovala jen jako divačka a učila se, jak si program užívat.“

„V programu Silnější hybatelé jsem se učila věci víc nabízet a netlačit na ně silou. Díky své koučce jsem pochopila, že můžu méně pochybovat a víc důvěřovat – sobě i ostatním,“ pochvaluje si Lenka.

Magdalenu Košnarovou jsme už zmínili v souvislosti s Aničkou. Magdalena založila Osvobozenou základní školu na Praze 3, která následuje koncept Svobodné demokratické školy.

„Magdalena skvěle rozumí vzdělávání, ale nemá know-how podnikatele. Díky finančnímu auditu si ověřila finanční udržitelnost svého projektu a také řešila prostory školy, která má jen necelých 200 m2. Propojila jsem ji s developerem, který se věnuje i cirkulární ekonomii a komunitám, tak snad společně něco vymyslí. A hezky se rozjíždí i Magdina spolupráce s Aničkou.“

„Program Silnější hybatelé mi otevřel oči v tom, že pro stabilitu školy je byznysové know-how stejně důležité jako naše vize. S jasným strategickým záměrem teď hledáme vizionářské partnery, kteří nám pomohou získat větší budovu a rozvíjet školu jako laboratoř demokratického vzdělávání, dostupnou dětem bez ohledu na jejich zázemí. Beru to jako další krok k rozvoji svobodné, soudržné a odpovědné společnosti,“ vysvětluje Magdalena.

Kurzy pro migrantky a velká porce inspirace

Marharyta Golobrodska byla nejmladší účastnicí programu. Pracuje v nezisku, kde usiluje o soudržnost lidí s migrační zkušeností a většinové společnosti – v organizacích Inbáze a MigAct. 

„Marharyta byla vzhledem ke svému věku ze všech absolventů nejméně zkušená a hrozně ji bavilo nasávat zkušenosti od ostatních a inspirovat se. Jako jediná nešla do programu s konkrétním požadavkem, ale spíš aby se vyprofilovala až během něj. Ráda by rozjela rekvalifikační kurzy pro ženy z Ukrajiny zaměřené tak, aby bylo během kurzů zároveň postaráno o děti účastnic. To bývá často bariérou, protože migrantky nechtějí nechávat děti samotné a nemají možnost hlídání.“

„Vidím kolem sebe hodně maminek, které společně s dětmi utekly před válkou a musí přes den těžce pracovat, často hodně pod svou kvalifikací, aby uživily sebe a své děti. Večer po práci pak musí vybírat – věnovat drahocenný čas profesnímu rozvoji a mít šanci na lepší budoucnost, nebo trávit čas s dítětem? Chci jim proto nabídnout prostor, kam budou moci přijít spolu: maminka se bude učit a dítě si najde nové kamarády u smysluplných aktivit. Věřím, že to je další krůček k tomu, aby lidé měli co nejvíc rovné příležitosti,“ popisuje Marharyta.

Markétu Janečkovou si můžete poslechnout v tomto díle podcastu Přes plot. Markéta je komunitní koordinátorkou Říčan, buduje tu mimo jiné městskou Bylinkovou komunitní zahradu a snaží se podporovat své sousedy shora. Do programu šla s tím, aby lépe porozuměla potřebám hybatelů a tomu, co pro ně samosprávy mohou udělat. „Markéta je neuvěřitelně energická. Je pro ni dost těžké trávit polovinu pracovní doby v kanceláři, když by chtěla být co nejvíce mezi lidmi. Svou prací opravdu žije.“

„Zároveň mám ale úžasnou příležitost vybudovat roli komunitního koordinátora na městě od podlahy, protože tahle pozice zatím ještě v Česku rozšířená není. V Silnějších hybatelích jsem se hlavně snažila nasát zkušenosti a inspirovat se,“ dodává Markéta.

Výšivky a pravý smysl Silnějších hybatelů

Renata Trtíková vnesla do programu trochu francouzského šarmu. „Francouzský přístup ke kultuře je odlišný a pro mne je důležité z francouzské kultury čerpat inspiraci. Věřím, že se i my v České republice přikloníme k vizi André Malrauxa ‘kultura pro každého’. Program Silnějších hybatelů k této vizi směřuje a je skvělé, že jsem se do něj mohla zapojit,“ uzavírá Renata.

Janina skupina momentálně řeší, jak nejlépe využít grant ve výši 30 000 Kč, který dostává každá regionální skupina absolventů programu. „Vypadá to, že budeme pokračovat v kurzu nenásilné komunikace, který jsme v základní verzi absolvovali i v rámci podzimních hybatelů,“ uzavírá Jana.

Text vyšel také v newsletteru dobro.dějky.