Na Olomoucku mění své okolí konkrétní lidé, ne projekty

V regionu roste skupina lidí, kteří místo psaní projektů a žádostí o dotace soustředí energii na práci s komunitami, rozvoj sousedských vztahů a dlouhodobé posilování občanské angažovanosti.

Koordinátorka Roksolana Ilnycka sdílí příběhy osmi hybatelů, kteří v programu Silnější hybatelé objevili své silné stránky, naučili se zpomalit, a i díky tomu začali mít větší dopad na své okolí.Ačkoliv Roxi, jak Roksolaně všichni říkají, nechala finální výběr „svých“ hybatelů na Nadaci Via a Spořce, poskytla k přihlášeným uchazečům (kterých bylo v olomoucké sekci nejvíce) cenný feedback.

„Podívala jsem se na program z pohledu člověka, který žije v Olomouci 13 let, působil nejen v akademické sféře, ale také se podílí na veřejném životě a rozvíjí potenciál lidí jako kouč i mentor projektů. Vycházela jsem z témat, která jsou pro náš kraj aktuální, a hledala v tématech možných hybatelů přesah tímhle směrem,“ popisuje Roxi, která původně uvažovala o tom, že Silnější hybatele absolvuje sama.

Byla ale už rozhýbaná natolik, že se rovnou stala regionální koordinátorkou. V Olomouci, který podle Indexu prosperity regionů obsadil co do kvality života hezké 18. místo z celkem 206 obcí s rozšířenou působností, působí už 12 let – od té doby, co tu začala studovat univerzitu. „Tohle město mi hodně dalo, a tak mi dává smysl mu to vracet,“ vysvětluje nejmladší koordinátorka hybatelů, která si u všech svých aktivit pokládá otázku, jak by chtěla, aby si ji svět pamatoval.

Původně se chtěla věnovat vědě a zpřístupňovat ji veřejnosti, ale když absolvovala výcvik Leadership Matters! na UP, došlo jí, že její nejsilnější talent je rozvíjení druhých lidí. „Konečně to zapadlo a od té doby hledám aktivity, kde bych tenhle talent mohla uplatnit a kde se budu cítit užitečná.“

Raději na lidi než na projekty

Momentálně má na starosti kompletní vedení soutěže BeNextOne, půlročního vzdělávacího programu pro středoškoláky zaměřeného na podporu podnikavosti. „Propojujeme studenty s mentory, snažíme se dát jejich nadšení nebo nápadu určitou štábní kulturu, učíme je také říct si o pomoc nebo svůj projekt zvalidovat,“ popisuje Roxi se zápalem.

Je zároveň sociální koučkou a předtím, než se pustila do koordinování Silnějších hybatelů, ještě absolvovala v rámci Erasmu výcvik v rozvinutějších formách facilitace. „Hybatelé mi dali obrovskou příležitost všechny ty naučené věci okamžitě aplikovat v praxi. I když jsem nikdy neměla na starosti nic takhle velkého, věřila jsem, že to zvládnu. Podpora i materiály pro koordinátory navíc byly velké. Během programu jsem si potvrdila, že můj přístup – zaměřovat se především na lidi místo na projekty – je funkční a že bych u toho měla zůstat.“

Rozebrání a nový start

Abecedně první absolventkou z Olomoucka je Barbora Boráková, která pracuje jako asistentka na katedře politologie, zároveň je členkou komise městská části Nové Hodolany, kde spoluorganizuje sousedská setkávání, a především mámou dvou dcer. „Bára je člověk, co to roztleská, strhne ostatní, a pak v tom zůstane sám, navíc se zodpovědností dotáhnout věci do konce. Do programu se přihlásila s cílem rozjet přednášky o demokracii pro děti. Prošla si vlnou nadšení i vyhoření a na konci programu si dokázala přiznat, že má určitou přidanou hodnotu a byla by škoda ji nevyužít.“

Bára se nedávno podílela na vytvoření stezky pro návštěvníky Rychlebských hor s organizací Paměť národa a hledá další možnosti, jak se zapojit do aktivit, ve kterých vidí smysl a přesah. „Ráda bych vdechla život projektu s pracovním názvem ‚Demokracie pro děti‘. Díky účasti v programu jsem poznala spoustu inspirativních lidí a získala nové zkušenosti. Také jsem pochopila, jak je důležité nebýt jen zdrojem pro ostatní, ale že musím mít energii i sama pro sebe.“

Dagmar Herentinová je podle Roxi specifických příkladem hybatele, které se během programu rozložil a opět poskládal. „Dagmar dělá strašně moc věcí: organizuje svatby i komunitní akce, provozuje vlastní stodolu v Babicích, zároveň má ADHD, což považuje za přínos i výzvu zároveň. Do programu nastupovala už téměř ve stavu vyhoření; díky němu ale pochopila, že musí věnovat čas i sama sobě, aby mohla dělat ty ostatní věci.“

„Několik věcí jsem proškrtala a nechala dvě, které mi dávají největší smysl. A z těch dvou věcí se to začalo rozrůstat. Díky Hybatelům jsem získala nadhled, prostor pro sebe, který si chci chránit, a zdroje, do kterých mohu sahat, aby věci dávaly větší smysl a měly přesah,“ popisuje Dagmar.

Hledání silných stránek a hranic

Další hybatelkou je Hana Kuželová, studentka, koučka a podle Roxi usměvavé sluníčko, které ostatním připomíná, jak je fajn potkávat se osobně. „S Hankou jsme společně absolvovaly koučovací výcvik a kurz Leadership Matters!, zároveň je několikaletou členkou spolku Mladých demokratů, který při studiu na UP na katedře politologie i chvíli vedla. Je to člověk, který se rád pouští do nových věcí a má spoustu nápadů, ale potřeboval trochu ukotvit. Díky mentoringu a Talent Kompasu dokázala lépe poznat své silné stránky, na které se teď může soustředit.“

„Za největší přínos programu považuji pravidelná setkávání, která mě každé pondělí vedla k práci na sobě, a také výklad Talent Kompasu. Ten mě namotivoval posunout se v koučinku dál a znovu mě utvrdil v tom, že člověk si nejvíce překážek staví ve vlastní hlavě. A protože takovým člověkem být nechci, rozjíždím hybatelský projekt s názvem Neuchopitelní, který má za cíl sdružovat multitalentované lidi a ke kterému mě přivedl můj mentor,“ vysvětluje Hana.

Kristýna Doubravová vstupovala do Silnějších hybatelů jako člověk, který má na starosti celý Edu program v kulturním domě nacucky! v Olomouci. Původně chtěla posílit své manažerské dovednosti, aby dokázala program a své kolegyně a kolegy ještě více rozvíjet. „Kristýna věří, že by umění mělo dávat prostor i těm, kteří ho obecně moc nemají. V průběhu programu pochopila, že má díky kultuře jedinečnou příležitost zlepšovat své okolí a že si ve své roli zároveň může nastavovat hranice.“

„V Hybatelích jsem získala víru ve své kompetence a díky tomu jsem se rozhodla, že chci vedle velmi rozvinutého Edu nacucky! pěstovat i variantu nízkoprahových aktivit pro komunitu rodin v Uničově, odkud pocházím. Zamýšlené rodinné centrum a family point jsou pro mě skvělým vyvážením právě k Edu, který i přes naše snahy působí z různých důvodů pro některé obyvatelky a obyvatele stále nedostupně,“ líčí Kristýna.

Pohyb žene kupředu

Také olomoucká sekce Silnějších hybatelů má jednoho muže – a sice Lubomíra Zdráhala. „Luba je skvělý učitel, který dělá skvělé věci: organizuje pohybovou přípravku pro děti, pořádá letní tábory a charitativní běžecký závod. Byli jsme se na jeho závodě podívat a shodli se, že to byla první akce, u které jsme cítili, že středobodem jsou opravdu děti a jejich radost. Luba si ale tolik nevěřil a připadalo mu, že je na všechno sám, což bývá u hybatelů časté. Pochopil ale, že když všechny ty skvělé věci dělá, tak na to prostě má!“

„Program mi pomohl uvědomit si vlastní hodnotu, získat větší sebedůvěru a naučit se opřít o tým Rychlých pruhů, který sdílí stejnou energii a nadšení pro pohyb a práci s dětmi,“ doplňuje Lubomír.

Mottem Lucie Dorazilové je žena v pohybu. „A právě tohle motto dokáže Lucka různými způsoby předávat dál. Je velmi aktivní, pracuje v korporátu a zároveň rozhýbává ostatní, jezdí s kolegy do práce na kole a vede lekce jógy a zdravého pohybu. Místo aby snila, radši věci dotahuje. V programu se snažila pochopit svou roli v celém kolečku a došla k uvědomění, že má své silné profesní stránky, které může využívat i ve svých projektech.“

„Program mi ukázal, že je dobré se propojovat a potkávat s dalšími aktivními lidmi v regionu a že se není třeba bát veřejného vystupování. S respektem můžeme naslouchat i odlišným názorům druhých a učit se spolupracovat a zlepšovat své okolí,“ vysvětluje Lucie.

Dobročinný jarmark a háčkování

Martina Dlouhá je podle Roxi inspirující dáma, která toho dělá strašně moc. „Je to profesionálka, projektová manažerka, která se chtěla naučit multiplikovat své znalosti a předávat je lidem kolem sebe. Pořádá například dobročinný jarmark, jehož koncept by mohly převzít i jiné vesnice. Během našich setkání zapracovala na sebeprezentaci: navrhla si brand, vizuální identitu, začala komunikovat na sociálních sítích a je v tom vážně dobrá.“

„Program mi ukázal, proč je vhodné a důležité postavit se za sebe a své projekty, dávat příležitost druhým nahlížet mi občas pod ruce a dodávat jim tak odvahu, aby třeba také začali tvořit věci a projekty, které jim dávají velký smysl,“ uvádí Martina.

Osmou hybatelkou je Petra Halenková, která učila Roxi háčkovat ve vlaku. „Petra ráda tvoří. Organizovala třeba snídaňové pikniky nebo vytvořila se sousedy komunitní zahradu v Droždíně. Do programu se přihlásila se svou velkou vášní – háčkováním. Petra v Olomouci více než tři roky organizuje háčkovací srazy, kde si účastníci pomáhají s technikou a návody a příležitostně se zapojují se svými výrobky do charitativních výzev, jako je třeba Háčkovací maratón v Kroměříži. Do programu se Petra přihlásila s cílem rozšířit si okruh kontaktů a najít větší a bezbariérovou lokalitu pro setkávání napříč generacemi.“

„Snažím se jít příkladem a v duchu hesla „Tvořím & Nosím“ šířit lásku k háčkované módě a klubíčkům. Mám kolem sebe úžasnou komunitu nadaných žen, které tvoří překrásné výrobky. Ruční práce zažívají obrovský boom a komunita háčkařek a pletařek roste geometrickou řadou spolu s dostupností materiálů a obrovskou nabídkou návodů na tvoření. Jsem za skupinku Háčkujeme v Olomouci vděčná a díky Hybatelům jsem zas dostala možnost srovnat si priority,“ uzavírá Petra.

Olomoučtí hybatelé si k Roxiině velké radosti také na jaře zasadí společně strom jako vzpomínku na program a zároveň něco, co bude mít hodnotu ještě dávno po nich. „Symbol stromu a jeho cykličnosti je pro mě důležitý, splnila jsem si tím sen. A navíc se u něj můžeme s ostatními hybateli potkávat,“ uzavírá Roxi.