Změnu v regionech často táhnou lidé zvenčí. Proč se daří outsiderům

Na Bruntálsku, Osoblažsku a Krnovsku stojí za řadou nových komunitních a kulturních aktivit lidé, kteří do regionu přišli zvenčí. Článek mapuje konkrétní projekty v těchto lokalitách a ukazuje, proč se outsiderům daří rozhýbat místa, kde se dlouhodobě nic nedělo.

Tři regiony v okrese Bruntál se pyšní nádhernou přírodou, ale jsou tak trochu odříznuté. „Někdo říká strukturálně postižené,“ směje se Jana Říhová, která žije v Branticích, kde každoročně pořádá Restaurant Day neboli sousedský festival jídla. V tento den může kdokoliv uvařit nebo napéct, stát se jednodenním restauratérem a dát ochutnat sousedům. Jana ho podle svých slov rozjela z nudy na mateřské, když si v obci, kam se přistěhovala po letech strávených v zahraničí a Praze a kde kdysi trávila čas u babičky, potřebovala vytvořit vazby a podpořit komunitní smýšlení. Restaurant Day Brantice se z malé sousedské akce neplánovaně rozrostl na zhruba 500 návštěvníků a Jana ho každoročně pojímá trochu jinak. Předloni například vsadila na udržitelnost, loni bylo téma Master Chef pro děti.

Před dvěma lety absolvovala Jana Komunitní akademii Nadace Via a stala se také jednou z vybraných patriotů, které prezident Petr Pavel pozval do Lán. „Když jsem studovala seznam pozvaných, říkala jsem si, že tam od nás skoro nikdo nejede. A přišlo mi to škoda.“ 

O rok později se Silnější hybatelé rozhodli nasvítit právě tuto oblast a nabídli Janě, aby se stala regionální koordinátorkou pro rok 2025 společně s Marií Krajplovou z Uhelné. „Navrhla jsem vytvořit skupinu, která by zasíťovala celý region, tedy Osoblažsko, Krnovsko a Bruntálsko. Každý z nás je tady silný patriot.“

Rozhýbávající outsideři

Ačkoliv patří ORP Bruntál i ORP Krnov podle dat Silnějších regionů k nejhorším mikroregionům v Česku (první zmíněný je 180. z 206, druhý ještě o deset příček za), je tu vysoká nezaměstnanost, hodně lidí v exekuci, nižší naděje dožití i horší úroveň vzdělání oproti republikovému průměru, Janě s Marií se podařilo dát dohromady tým velmi šikovných lidí. „Většina hybatelů sem přišla odjinud. Často to tak bývá, že místem začnou hýbat outsideři, kteří tu potřebují zakořenit a vytvořit si pevné vazby,“ vysvětluje Marie Krajplová, rovněž hybatelka par excellence.

Jana Říhová svou spolukoordinátorku charakterizuje jednoduše: „Napište, že Marie je prostě skvělá a dělá všechno.“ Všechno v Mariině pojetí znamená, že tvoří nové kroje Rychlebských hor, které po odsunu německých obyvatel po druhé světové válce upadly v zapomnění. Pořádá tu také literární festival Kolébka, založila mezinárodní audiovizuální a multimediální festival Blacksphere, komunitní centrum Uhelná a módní regionální značku MODRO.one, a prostřednictvím své firmy Binary code tvoří audiovizuální obsah pro muzea, přičemž na youtube kanálu Portal Binary Code ještě zveřejňuje zdarma audioknihy. Do Uhelné přišla z Brna a své nasazení komentuje prozaicky: „Chci, aby místo, které jsem si vybrala pro život, bylo co nejlepší pro všechny.“

Akční ženy v mužských oborech

Abecedně první z jejich skupiny je Anna Vaverová z Krnova, která se do programu přihlásila se svým projektem komunitní energetiky ENERKOM Krnovsko, prvního reálně sdílejícího energetického společenství v Česku. „Anna je neuvěřitelná v tom, s jakým nasazením se pouští do věcí, v nichž vidí smysl. Podobných úspěšných projektů už má za sebou víc, předtím působila i jako ředitelka místní akční skupiny. V energetice je asi jediná žena široko daleko, navíc je to těžký obor sám o sobě, a Anna potřebovala nasměrovat, jak s tím dál pracovat,“ popisuje Jana Říhová.

„Program Silnější hybatelé mi pomohl lépe se ukotvit v tématu komunitní energetiky a ujasnit si svou roli v něm. Díky mentoringu a konzultacím jsem získala větší jistotu v tom, jak se dál rozvíjet a zapojovat do energetické osvěty více obce i další aktéry v území. Zároveň jsem si potvrdila, že i složitý technický obor může mít silný lidský rozměr,“ líčí Anna Vaverová.

Druhou hybatelkou je Barbora Bartecká z Liptaně, která je podle Jany Říhové další žena s velkým ž. „Brutálně vzdělaná, chytrá, schopná. Věnuje se všemu od pohybu přes gastro po profesi statika. Do Silnějších hybatelů šla s tím, že potřebuje, aby ji mentor rozložil a zase znovu složil, potřebovala si ujasnit priority.“ Což se podařilo a Barbora může díky programu uvést v život svůj nový projekt – propojení studentů a žáků na středoškolské úrovni s reálnými problémy v praxi. Věnuje se totiž poškozeným stavbám vlivem neodborných zásahů firem či jednotlivých řemeslníků. Pomocí zkušeností svých a kolegů by chtěla zprostředkovat informace studentům tak, aby pochopili, že jejich role je velmi důležitá.

„Ráda bych začala předávat tyto zkušenosti studentům; budoucím statikům na středních a vysokých školách i budoucím řemeslníkům na učilištích. Cílem je dostat to do osnov škol nebo do odborných praxí,“ vysvětluje Barbora. Aktuálně ji čeká prezentace na ČKAIT a komunikace se školami.

Elišky a kultura

Eliška Fojtová z Osoblahy je nejen podle Jany Říhové rovněž multifunkční. „Pořádá tu s manželem sousedská setkání, je spisovatelka, nakladatelka, herečka, písničkářka, speciální pedagožka, pěstounka… Do Hybatelů šla se strašnou touhou Osoblahu společně s manželem překopat, aby to tu probudili. Vymysleli projekt výstavby multikulturního a environmentálního centra, ale během programu došla k uvědomění, že to je příliš velké sousto. A tak začala menšími krůčky – chystá se popularizovat to, co už se na Osoblažsku děje.“

„Chybí tu jednotný bod nebo rozcestník, co všechno tu mohou místní i návštěvníci zažít. Založila jsem proto facebookovou stránku Osa blaha, kde bych chtěla vše propojit. Uvědomila jsem si, že vše, co v Osoblaze chybí, neleží na mých bedrech. A hlavně jsem pochopila, že moje aktivity musí vycházet z mého nitra,“ líčí Eliška.

Mimochodem podle Jany šla do programu většina hybatelů s velkým záměrem, který byl příliš obtížný nebo mimo jejich rajón. „Někteří svůj záměr přehodnotili a začali menšími kroky, někteří se prosíťovali a na spoustě věcí budou pracovat společně.“

Další v pořadí je Eliška Hlavenková, rodačka z Bruntálu, která tu sedm let pořádala naprosto úžasné kulturní akce. „Usilovala tu o chytrou kulturu, ne mainstream, a hodně se jí dařilo, přinesla sem speciální formáty typu PechaKucha Night. Nakonec to ale přetnul covid, stěhování do Čakové, stavba domu a narození dětí. Eliška se v programu potřebovala ujistit, že bude umět znovu naskočit do vlaku‚ až budou její děti samostatnější,“ vysvětluje Jana.

„Dostala jsem skvělou koučku, díky které se cítím jako nová vylepšená Eliška. Získala jsem nový náboj, bylo to hodně seberozvojové. Zároveň jsem pochopila, že nemusím nic dělat za každou cenu a že je v pohodě o tom zatím třeba jen přemýšlet.“

Keramický kruh a truhlíky sbližují

Jana Adamová založila před několika lety keramickou dílnu v Bučávce a rozjela vlastní značku Osoblažená. „Chybělo jí ale větší propojení s komunitou a potřebovala pracovat sama se sebou – je spíše introvert a potřebovala pomoci se sebeprezentací. V roce 2025 se jí podařilo otevřít v Liptani komunitní keramickou dílnu, kam může přijít kdokoliv a sednout si za kruh, nebo si třeba jen naglazovat výrobek. Její cesta je jasně daná a jede dál,“ dodává Jana. „Program mi nejvíce pomohl ujasnit si směr, ověřit si, že můj nápad může skutečně fungovat, a hlavně najít potřebnou odvahu postavit se sama za sebe,“ popisuje Jana.

Marek Michalica se do Bohušova přiženil a jeho motivace vstoupit do programu Janu nadchla: „Řekl, že tu chce udělat podhoubí pro to, aby jeho děti jednou z Bohušova neodešly. Marek má s komunitním životem spoustu zkušeností, řadu let organizoval třeba strašení na zřícenině Fulštejn a stojí i za úspěšným projektem komunitních truhlíků. Teď se potřeboval zastavit a říct si, co dál.“

„Komunitní truhlíky je projekt, který jsem zahájil v roce 2024 po absolvování programu Nadace Via Nebojme se komunální politiky. Je to drobnost, která mě baví, lidi hezky stmeluje a mění pohled na veřejný prostor. Absolvování programu Silnější hybatelé mi mimo jiné otevřelo nový pohled, jak se dá takový projekt dělat. Velkým bonusem Hybatelů pak byly i konzultace s mentorem,“ vysvětluje Marek.

Paličkování pro další generace a vzdělávací centrum

Martina Kvapilová učí na střední škole v Krnově textilní techniky a miluje osoblažskou paličkovanou krajku, s jejíž historií již 20 let seznamuje veřejnost. „Potkaly jsme se v řemeslném spolku, který se snaží o popularizaci řemesel. Za pár let půjde Martina do důchodu a do programu šla kvůli tomu, aby se dozvěděla, jak osoblažskou krajku podporovat a propagovat dál. Nově teď pomohla založit neformální spolek Klub Krnovských paličkářů, sehnala prostor, kde se od ledna mohou setkávat, a místo bude zároveň otevřené i veřejnosti. Vytvořila projekt pro podporu klubu a vánoční výstavy. Martina chce ke krajce přivést mladou generaci a vychovat si nástupce,“ líčí Jana.

„Během hybatelů jsem se naučila více pracovat s Canvou, založila jsem si Instagram se zajímavými informacemi o textilních technikách a materiálech, obecně zlepšila počítačovou gramotnost a byla jsem navedena, jak využívat své znalosti pedagogické i textilní v programech pro děti. To mi pomáhá ještě více rozvíjet to, co mě baví,“ líčí Martina.

Poslední hybatelkou je Viktória Riesová z Města Albrechtic, kterou Jana popisuje jako úžasnou systematickou ženu, která původně pomáhala ostatním s dotacemi z oblasti zemědělství a rozvoje venkova a také s propagací lokálních produktů. „Viktória šla do programu s myšlenkou založit vzdělávací a retreatové centrum a muzeum Sudet. Byla ale také konfrontována s tím, že to je moc velká věc a že by bylo lepší nejprve zjistit, jestli toto lidé vůbec chtějí. Začíná tedy postupně menšími kroky, v únoru proběhne první beseda pro veřejnost o Jižní Americe v Africkém muzeu Safari v Holčovicích-Jelení.“

„Program Silnější hybatelé mi přišel do cesty v době, kdy jsem měla spoustu nápadů a vizí, ale žádný směr a sebedůvěru pro jejich realizaci. Díky programu jsem se upevnila sama v sobě a ujasnila si směr, kudy se chci nyní vydat. Na základě kontaktů a odborných konzultací v rámci programu jsem se rozhodla, že své působení v dotacích rozšířím kromě zemědělství také na oblast kultury, jelikož obojí se v rozvoji pohraničního venkova může skvěle doplňovat,“ uzavírá Viktória.