Jak se pustit do sousedských projektů?

Připravili jsme pro vás tři příběhy s praktickými tipy, jak se pustit do sousedských projektů. Třeba v nich najdete inspiraci, abyste se sami do rozhýbání komunity pustili.

Vyzpovídali jsme tři zkušené komunitní hybatele, aby nám prozradili, jak začínali se sousedskými aktivitami. Šimon Fiala z Přátel nuselských schodů, Magdalena Špeldová ze spolku Koukol v obilí a Jitka Tůmová ze Spolku pod Studencem popisují, jaké cesty vedly k tomu, že začali hýbat svou komunitou. Jak se podle nich do sousedského života nejlépe zapojit? Co jim na jejich cestě pomohlo? Co museli překonat? A co by dnes udělali jinak?

Přátelé nuselských schodů a tipy od Šimona

Šimon Fiala vyrůstal na jednom z pražských sídlišť. Když se před deseti lety nastěhoval do čtvrti Královských Vinohrad přímo pod Nuselské schody, fascinovala ho architektura i historie čtvrti. „Ten veřejný prostor mě iritoval a přitahoval zároveň: grandiózní místo, široké torzo s elegantním zábradlím a působivým výhledem z kopce, které ale bylo zpustlé a plné odpadků,“ říká iniciátor Přátel nuselských schodů: „Vnímal jsem to jako velký paradox. Kdyby vám stálo ve stodole Porsche a na něm byl třicetiletý nános prachu, tak prostě potřebujete vzít houbičku a očistit ho.“

„Jsem povahou zlepšovač, nerad stavím něco od nuly. A takový byl i můj přístup k Nuselským schodům. Říkal jsem si: to je škoda, stačilo by tak málo a už by to místo bylo báječné. Lákalo mě odemknout jeho potenciál.“

Jaké jsou Šimonovy rady pro začínající hybatele?

1. Najděte si věc, do které je prostě potřeba se pustit. Na začátku každé sousedské aktivity je nutkání, které vás dovede k tomu udělat něco, co je mimo vaši komfortní zónu. V mém případě to bylo nutkání dát Nuselské schody do pořádku.
2. Uvědomte si, že pro začátek toho potřebujete hrozně málo. Například když se rozhodnete udělat úklidovou akci, stačí vám 10 párů rukavic, 20 pytlů a facebookový event. V Přátelích nuselských schodů jsme zjistili, že u sousedských aktivit, jakými jsou třeba úklidy, jsou vstupní bariéry vážně minimální.
3. Než začnete, srovnejte si v hlavě, jestli věc, kterou chcete dělat, je pro vás natolik důležitá, že jí budete chtít věnovat svůj čas a energii. Nejhorší organizátoři jsou takoví, kteří naslibují hory doly a v den akce se ani neukážou.
4. Mějte oči otevřené. Pokud se necítíte být sami prvotním hybatelem nějaké akce, sledujte, co už se ve vaší komunitě děje a buďte připraveni někam přijít, nabídnout svoji pomocnou ruku.
5. Prioritizujte. Do komunitního života vkládejte více času, když máte méně práce. Někdy je to na úkor klidného víkendu, berte proto sousedské aktivity jako relax.
6. Užívejte si, že se můžete potkávat s podobně naladěnými lidmi. Než bych si uspořádal narozeninovou oslavu, tak radši uspořádám brigádu na schodech.
7. Pro začátek využívejte zdrojů a materiální pomoci iniciativ, které jsou k dispozici. Například organizátoři akce Ukliďme Česko posílají dobrovolníkům zdarma pytle i rukavice. Dohodnout se ale můžete i s vedením města. Nám městská část, když jsme ji požádali, poslala opakovaně kontejner na sesbírané odpadky zdarma.
8. Postupujte po jednotlivých krocích. Přátelé nuselských schodů fungují jako volná iniciativa, nikdy jsme nezaložili oficiální spolek. Ve chvíli, kdy je vaší motivací dělat nějakou transformativní aktivitu ve vašem sousedství, není to z naší zkušenosti třeba.
9. Žádejte o granty. Na projekt obnovy Nuselských schodů se nám jako fyzickým osobám podařilo úspěšně žádat o granty od magistrátu, od městské části i od nadací včetně Nadace Via. Získali jsme přibližně 250 tisíc korun a využili jsme je především na zemní práce na přípravu zahrady, na nákup sazenic, na práci zahradníků nebo na pořízení laviček.
10. Delegujte. Když si najdete parťáky z řad podobně smýšlejících lidí, kteří se k vám připojí, nezapomeňte je zmocňovat k tomu, aby se o projekt starali spolu s vámi. Já jsem to neuměl a pak jsem zjistil, že iniciativa Přátel nuselských schodů stále visí jen na mně.

Příběh Šimona Fialy z Přátel nuselských schodů u občanského aktivismu neskončil. „Jak jsem vypozoroval, tak hodně těch iniciativ jako je ta naše se – alespoň zde v Praze – postupně překlopí do komunální politiky. Sám nyní působím ve straně Praha sobě a určitě se dá říct, že mě k tomu přivedla moje aktivistická činnost,“ vysvětluje Šimon Fiala.

„Díky naší sousedské iniciativě jsme poukázali na to, že veřejný prostor Nuselských schodů má potenciál sloužit k setkávání lidí, být hezký, veselý, kulturní. Proměna by se ale měla odehrát na architektonicko-urbanistické úrovni. Veřejný prostor potřebuje zrekonstruovat. Dokud se tu neobjeví bagry a řemeslníci s novým zábradlím a lavičkami, tak s naší aktivitou nepřestaneme.“

Největší odvaha je začít a tipy od Magdaleny

Magdalena Špeldová začala s komunitními projekty tak jako řada maminek – kvůli svým dětem. „Chtěla jsem, aby se děti zapojily do nějakých aktivit, aby poznaly děti v okolí, sousedy,“ říká. Společně s dalšími maminkami založily ve Volfarticích spolek Slunovrat, jehož cílem bylo dělat pro děti něco navíc. „Nenaplňovalo mě to. Chtěla jsem si jít svojí cestou,“ vysvětluje hybatelka, která později založila vlastní spolek Koukol v obilí.

„Našla jsem se v tématu obnovy starých zvyků a tradic, jako je předení lnu na kolovratu, draní peří nebo sbírání léčivých bylin. Uvědomila jsem si, že to je moje téma, za kterým chci jít a které chci komunitě předávat.“

Jaké jsou Magdaleniny rady pro začínající hybatele?

1. Vyberte si. Ještě, než začnete, doporučuji si ujasnit, čím se chcete zabývat. Musí to být téma, které máte opravdu rádi, abyste byli schopni ho předávat dál. Dříve jsem organizovala kulturní akce pro děti, ale nenaplňovalo mě to. Pak jsem se našla v obnově činností, které dělaly naše prababičky. Zrovna dnes jsme měli workshop a večer pořádáme svatojánskou noc. Dělám to už třináctým rokem a baví mě to doteď.
2. Největší odvaha je začít. Člověk nemusí začínat s tím, že udělá něco obrovského. I my jsme na první akci měli jen dvacet lidí. Nechte to plynout.
3. Naberte zkušenosti v menším měřítku. Postupujte po malých krůčcích. Vůbec nevadí začít s vaší aktivitou nejprve jen s nějakou menší skupinou, třeba spřátelených sousedů. Uvidíte, že postupně se to samo nabaluje.
4. Až budete rozhodnuti, čemu se chcete věnovat, založte si spolek. Doporučila bych vám mít nějakou právní formu. Jako neziskovka jsme si mohli snáze sáhnout na malé dotace od města, kraje nebo ministerstev. A v tu chvíli je skvělé, když už za sebou máte minimálně roční činnost, kterou můžete v žádostech o granty vykázat.
5. Buďte otevření tématům. Vaše činnost se může v čase proměňovat, a tak se ji snažte definovat co nejšířeji. Jiné zájmy budete mít, když máte malé děti, jiné ve čtyřiceti, a ještě jiné v padesáti letech.
6. Buďte otevření spolupráci. Ve svém okolí můžete potkat lidi, kterým není lhostejné místo, kde žijí. Sdílejte s nimi své vize. Já jsem například kdysi ve Volfarticích zašla na pivo se sousedy – hasiči. Povídali jsme si a vznikla z toho úplně spontánně skvělá společná akce dne dětí.
7. Dejte ostatním možnost se vyjádřit. Jsem člověk, který s věcmi hýbe a dokáže lidi kolem sebe nadchnout. To je můj dar, který můžu využít. Zároveň ale vím, že je důležité, abych dávala druhým prostor k tomu, aby mohli říct, co by chtěli dělat oni. Když se lidé do vašich akcí zapojují, musí mít i oni možnost se k nim vyjádřit.
8. Zajděte na pivo se spolky z vašeho okolí. V Novém Boru, kde sídlíme, máme partičku neziskovek, které spolu komunikují. Jednou za půl roku se sejdeme všichni na pivo a sdílíme naše plány, cesty, vize, abychom se doplňovali a nekonkurovali si. Jelikož jsme i sociální podnik, scházíme se pravidelně i s ostatními sociálními podniky v Libereckém kraji.
9. Myslete na sebe. Je důležité při vší komunitní práci nezapomenout na sebe. Zapojte se do nějaké podpůrné skupiny. Já jsem se například zúčastnila skvělého programu České spořitelny Silnější hybatelé. S partičkou lidí z programu se stále scházíme, řešíme podobné věci a podporujeme se. Každý má nějaký nápad nebo zkušenost, kterou může s ostatními sdílet. Díky tomu víme, že na to nejsme sami.
10. Běžte do toho s otevřenou náručí. Komunitními projekty se zabývám už dvacet let a za tu dobu jsem zjistila, že když člověk někam přijde s otevřenou náručí, lidé mu to vrátí.

Magdalena Špeldová se dnes usadila v Novém Boru, kde otevřela nový komunitní prostor Jedno • duše • lázně . V budově bývalých městských lázní sídlí nejenom její environmentální podnik Mýdlárna Koukol, ale i jógové studio. „V životě jsem necvičila jógu, jsem člověk, který běhá po lese a jezdí na kole. Jak jsme se ale v okolí začali poznávat a mluvili o věcech, objevila se Linda, která dělala jógu a se kterou teď prostor sdílíme,“ usmívá se úspěšná hybatelka. „Člověk musí být otevřený, protože někdy najde parťáka i tam, kde to nečeká.“

Lavina dobročinnosti a tipy od Jitky

Bývalá zdravotní sestra Jitka Tůmová by si mohla už téměř dvacet let užívat zaslouženého důchodu. Svůj čas se ale rozhodla využít jinak. V roce 2007 společně s kamarády z chalupy založila Spolek pod Studencem, který pečuje o kulturní dědictví na Českokamenicku. Největším počinem party aktivních seniorů byla obnova historické rozhledny na Studenci.

„Je to významná kulturní památka z roku 1888, o rok starší než Eiffelovka. Nebýt nás, tak skončila ve šrotu,“ vzpomíná Jitka Tůmová. Za pouhé dva roky se Spolku pod Studencem podařilo sehnat peníze z grantů i od drobných dárců a rozhlednu opravit. „Lidé pochopili, že jsme sice skupina seniorů, ale velmi aktivních, když jsme dokázali takovou velkou věc. Postupně se k nám začali sami přidávat a strhla se lavina.“

Jaké jsou rady Jitky Tůmové pro začínající hybatele? 

1. Najděte si téma, pro které budete zapálení. Můj táta byl vášnivý chalupář a vášnivý fotograf. Měla jsem po něm spoustu starých fotografií, kde zachytil, jak v minulosti vypadaly pomníky, kapličky a křížky v okolí naší chalupy na Českokamenicku. Když jsem viděla, jak jsou dnes tato místa zanedbaná, cítila jsem povinnost je opravit.
2. Inspirujte se. Doporučuji vám podívat se pro inspiraci třeba na to, co dělají Ústečtí dobrodruzi. Míša Valášková a Tereza Nováková jsou neuvěřitelně akční ženy, jejichž počiny rozhodně stojí za sledování.   
3. Začněte sami aktivně něco dělat. Každý dělá to, co může. Mně je 77 let, a tak opravuji kapličky. Pozoruji ale s obdivem mladší hybatele, kteří dělají jiné úžasné věci – třeba právě akce Ústeckých dobrodruhů s hudbou a tancováním. Hlavní je začít něco aktivně dělat. 
4. Nadchněte pro téma své nejbližší přátele. Ať už pořádáte nějakou zajímavou akci nebo se rozhodnete opravit nějakou památku ve svém okolí, je důležité, abyste svým nadšením nejprve strhli své přátele. Když se přidají, dají to vědět i svým přátelům a ti zase svým přátelům, a tak se to pomaličku nabaluje jako lavina. My začínali v deseti lidech a jeden čas nás bylo třiaosmdesát! 
5. Napečte koláčky. Na naše akce jsme si zvykli dělat pohoštění. Někdo přinese buchty, jiný upeče koláčky, další přinesou pití. Dá se to dohromady a hned je navázána lidská pospolitost.
6. Založte si spolek. Abychom mohli žádat na obnovu památek o dotace, založili jsme si Spolek pod Studencem. Pokud máte podobné úmysly, doporučuji vám totéž. Věděli jste, že k tomu, abyste si založili spolek, vám stačí jen tři lidi?  
7. Žádejte o granty. Jsme moc vděční, že se nám podařilo získat granty od Ústecké komunitní nadace, od Nadace Občanského fóra a několikrát nás krásně podpořila i Nadace Via.  
8. Sbírejte peníze od drobných dárců. Kromě nadací jsou pro nás moc důležití i obyčejní lidé, kteří nám věří a dávají nám na naši činnost peníze. Jsou to většinou drobní dárci z řad seniorů, maminek na mateřské nebo učitelek, kteří sami nemají mnoho, ale jak říkám: „korunka ke korunce a bude Národní divadlo.“  
9. Využijte platformu Darujme.cz. Představte si, že náš spolek na platformě Darujme.cz za tři týdny vybral sto tisíc korun! Darují nám lidé z celé republiky, některé z nich vůbec neznáme. Je to skvělá možnost, kterou byste určitě také měli vyzkoušet. 
10. Začněte včas. Přála bych si jen to, aby mi dnes bylo o dvacet let méně. Stále vidím tolik památek, které můžeme zachránit! 

Jitka Tůmová i v sedmasedmdesáti letech stále pokračuje s obnovou památek na Českokamenicku. K dnešnímu dni už jich Spolek pod Studencem opravil neuvěřitelných 49! „Nejkrásnější na tom kromě obnovených památek je právě ta lavina dobročinnosti, kterou jsme strhli,“ usmívá se hybatelka. „Za poslední tři roky jsme nemuseli žádat vůbec o žádnou dotaci. Všechno nám dali drobní dárci, kteří vědí, že peníze nezneužijeme a že jsou všude kolem nás vidět.“