Devět z deseti českých nemocnic se potýká s nedostatkem lékařského personálu, nejméně lékařů v přepočtu na obyvatelstvo má Středočeský kraj. Situace se přitom v budoucnu bude dále zhoršovat. Může za to zejména stárnutí populace spojené se snižováním pracovní síly. Českému zdravotnictví tak nezbude než projít hlubokou proměnou. Jeden z nástrojů této transformace představuje telemedicína – poskytování péče na dálku. Tu již testují a zavádí do praxe v Národním telemedicínském centru v Olomouci a v ostravském Centru telemedicínských služeb. Úspěch oslavily i vojenské nemocnice ve dvou největších českých městech, vloni se totiž pražským lékařům povedlo úspěšně odoperovat pacienta ležícího v Brně.
Nedostatek lékařů pociťuje 87 % českých nemocnic, vyplývá to z Barometru zdravotnictví z roku 2023. Situace se přitom meziročně zhoršila o 10 procentních bodů. Ještě tristnější podmínky pak panují v případě zdravotních sester, které postrádá 91 % českých nemocnic.
Nejdostupnější zdravotní péči má Olomoucký kraj, nejvíce lékařů chybí ve Středočeském kraji
Dostupnost péče se navíc významně liší mikroregion od mikroregionu. Nejvíce lékařů a lékáren v přepočtu na obyvatelstvo najdeme v Olomouckém kraji, nejméně naopak v tom Středočeském. Zde ale situaci kompenzuje přítomnost Prahy se svou druhou nejdostupnější péčí v republice.
Právě na Praze lze dobře vidět, že kromě geografických rozdílů v péči panují i rozdíly napříč jednotlivými obory. Pražané třeba snáz hledají zubaře, na sto tisíc obyvatel jich zde připadá 85, což odpovídá nejvyšší hodnotě mezi kraji. Naopak praktických lékařů a pediatrů zde ordinuje nejméně.
Ministerstvo zdravotnictví nedostatek lékařů řeší mimo jiné zefektivněním financování fakult. „Lékařské fakulty díky vládní podpoře (nyní je z ní mandatorní výdaj) vyprodukují v následujících 10 letech cca 19 500 nových lékařů. To je cca 40 % současné kapacity – už letos z lékařských fakult poprvé vyjde více absolventů. Ve spolupráci s MŠMT od akademického roku 2025/2026 proběhne navýšení počtu studentů v nelékařských zdravotnických oborech na veřejných vysokých školách, a to více než o 500 – především všeobecné sestry, ale i další nelékařské zdravotnické pracovníky (NLZP),“ říká Ondřej Jakob, tiskový mluvčí Ministerstva zdravotnictví.
Navýšení počtu absolventů nicméně neřeší nerovnoměrné rozložení kapacit lékařů v rámci ČR. Proto ministerstvo zřizuje tzv. rezidenční místa, kdy se finančně podílí na specializačním vzdělávání lékaře. Díky tomu tyto náklady nemusí hradit přímo zaměstnavatel, což může být kupříkladu nemocnice v regionu. „Skrze rezidenční místa podporujeme především praktiky pro děti, dorost a dospělé. Například pro rok 2025 podporujeme v oboru všeobecného praktického lékařství 140 míst, v pediatrii 70 míst a v dětské a dorostové psychiatrii 15 míst,“ uvádí Jakob.
Nedostatek lékařů zhorší stárnutí české populace – po roce 2050 bude každý třetí Čech senior
Samotné navýšení kapacit ale stačit nebude. Do budoucna totiž poptávka po péči ještě vzroste, zatímco ubude lidí v produktivním věku, a to kvůli stárnoucí populaci. Jak vyplývá z údajů Českého statistického úřadu, nyní senioři tvoří přibližně 20 % české populace, v padesátých letech se už ale bude jednat o 30 %. Jejich počet v hrubých číslech přitom vzroste o milion. Jinými slovy řečeno, Česko bude mít méně pracovní síly, a naopak více lidí v důchodovém věku.
Výše zmíněné trendy budou zvyšovat zátěž českého zdravotnictví, které se již nyní potýká s výrazným nedostatkem personálu, což vede ke snižování jeho dostupnosti. Nasnadě je tedy otázka: Jak zachovat vysokou úroveň českého zdravotnictví za těchto nepříznivých (demografických) podmínek?
Telemedicína: Digitální revoluce ve zdravotnictví
Odpověď na tuto otázku samozřejmě není jednoduchá a neexistuje jedno všespásné řešení. S jistotou ale můžeme tvrdit, že zdravotnictví si bude muset projít transformací, jež mu umožní přizpůsobit se aktuálním trendům. To může znamenat spoustu věcí: Výrazně vyšší důraz na prevenci, snahu přilákat lékaře ze zahraničí, zvýšit roli lékárníků, zefektivnění péče či třeba přechod z institucionální péče na péči domácí – tam, kde to dává smysl.
Velkou roli v tomto budou hrát technologie a telemedicína, tj. poskytování péče na dálku. „Pokročilejší využití telemedicíny ve zdravotních službách je podle VZP nezbytné i s ohledem na stárnutí populace nejen pacientů, ale i samotných lékařů, a také na možnosti moderních technologií, které stále přetěžovanějšímu systému mohou generovat významné úspory,“ říká Viktorie Plívová, tisková mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny. Telemedicína by se tak mohla stát v brzké budoucnosti mocným nástrojem v rukou nejen českého zdravotnictví.
V Praze úspěšně otestovali vzdálenou operaci kýly pacienta v Brně
V Česku již vloni lékaři z Ústřední vojenské nemocnice v Praze úspěšně operovali pacienta s tříselnou kýlou ve Vojenské nemocnici v Brně přes satelitní most. K operaci využili digitální mikroskop, který obraz promítal ve 3D v HD rozlišení, což výrazně zvyšuje celkovou viditelnost tkáňových struktur, a tak i příznivě ovlivňuje přesnost operatérů.
Při vzdálené operaci mezi pražskou a brněnskou nemocnicí se jako naprosto klíčová ukázala i privátní 5G síť, jak vysvětluje Jakub Kopecký, ředitel pro Industry 4.0 z T-Mobile: „Umožnila totiž spolehlivý přenos obrazu mezi operačními týmy. 5G technologie dokáže zajistit velmi nízkou latenci, tedy minimální zpoždění signálu, a zároveň vysokou přenosovou kapacitu. To je nezbytné například pro přenos vysoce kvalitního video signálu v reálném čase. Běžné veřejné sítě, které využíváme například doma nebo v kanceláři, nejsou pro takto náročné aplikace vhodné, protože nedokážou garantovat stabilitu a rychlost přenosu.“
Takováto spolupráce na poli telemedicíny a specificky telechirurgie přitom není žádnou novinkou. „Jedná se o specifický obor, díky kterému by méně zkušený chirurg měl být v krizové situaci schopen na dálku provádět složitější výkon za asistence vysoce specializovaného odborníka. Tato technologie je určena pro výjimečné krizové situace,“ vysvětluje Václav Masopust, ředitel Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha. Kromě výjimečných událostí, jako třeba živelní pohromy, má rovněž neocenitelné využití při edukaci. „Během zkoušek a vývoje jsme zjistili, že tato technologie přináší mnohem širší možnosti, a to zejména v oblasti školství a zvyšování erudice. Student může být součástí operace, která se provádí daleko od něj, protože ve 3D zobrazení s možností komunikace se virtuálně stává součásti týmu.“
Dalšímu rozvoji telemedicíny brání nedostatečně vyvinutá infrastruktura a vzájemná nekompatibilita technologií
Provádění takových zákroků na dálku nicméně vyžaduje robustní digitální infrastrukturu, a to od pokrytí spolehlivým a vysokorychlostním internetem přes poskytnutí speciálních přístrojů až po vyvinutí potřebného softwaru. Výše uvedená operace sice ukázala, že tyto potřebné technologie již existují a lze je využít. což potvrzuje i Kopecký z T-Mobile. Jenže současně upozorňuje i na překážky, např. na nedostatečnou síťovou infrastrukturu: „Ne všechny nemocnice mají přístup ke spolehlivému a rychlému připojení, které je pro tyto aplikace nutné. Dále chybí standardizace a vzájemná kompatibilita různých technologií, což komplikuje jejich zavádění do běžného provozu. Významnou roli hrají také legislativní a regulační otázky, například ochrana dat nebo odpovědnost za výkon operace na dálku. A v neposlední řadě je potřeba vyškolit zdravotnický personál. Nicméně lze očekávat, že s rozšiřováním 5G sítí a postupnou digitalizací zdravotnictví se dostupnost těchto technologií bude rychle zlepšovat.“
Vojenská nemocnice v Brně v rámci testování spustila ve spolupráci s T-Mobile privátní 5G síť, která umožní rychlý a bezpečný přenos velkých objemů dat, případně propojení se zdravotnickými zařízeními. Ta dokáže zajistit potřebnou stabilitu, nízkou odezvu, ale i zabezpečení. „Nemocnice má navíc nad sítí plnou kontrolu a může síť plně přizpůsobit vlastním potřebám. Privátní 5G také umožňuje efektivně propojit a spravovat tisíce zařízení – od senzorů přes monitory až po robotické nástroje – a podporuje rozvoj pokročilých technologií, jako je umělá inteligence, rozšířená realita nebo vzdálená diagnostika,“ vysvětluje Kopecký.
3D obrazové přenosy vyžadují dokonalé datové spojení
Na potřebu naprosto spolehlivého vysokorychlostního spojení upozorňuje i Václav Masopust z pražské Ústřední vojenské nemocnice. „Pro přenos obrazu v takovém rozlišení ve 3D, který je spojený s potřebou okamžité komunikace, je nezbytné dokonalé datové spojení. A to je jeden z úkolů, na kterém aktuálně pracujeme. Už nyní jsme ale schopni využít technologii, která telechirurgii umožňuje i v podmínkách, kde žádné pevné spojení není. Doposud každopádně dochází ke ztrátě kvality obrazu, což by ale mělo vyřešit lepší připojení (v kombinaci s dalšími technologiemi). Zůstává před námi však další velký úkol, který se pokusíme vyřešit tento rok – jde o vložení obrazu do obrazu ve 3D bez ztráty kvality. To umožní zkušenému chirurgovi ukázat, jak operaci provést, bez časové prodlevy. Nebude to také muset zdlouhavě a složitě popisovat medikům a školícím se lékařům. Bude to sice představovat zátěž pro datové spojení, ale doufám, že se podaří vše technologicky zvládnout a systém bude plně použitelný pro krizové stavy i vzdělávání,.
Češi stále nemají elektronický přístup ke své zdravotní kartě, v EU je to již běžná praxe
Navzdory tomuto úspěšnému testování Česko v digitalizaci zdravotnictví celkově spíše zaostává. Ačkoliv postupně dochází k zavádění digitalizace i v běžných českých ordinacích, jen méně než čtvrtina z nich umožňuje i tak základní úkon, jako je objednání k lékaři, učinit online. Pouze 18,3 % pak nabízí pacientům online konzultace. K zásadnějšímu posunu došlo podle Českého statistického úřadu u online žádostí o recepty, které nabízí 36,3 % ordinací, což je čtyřikrát více než v roce 2016.
Pacienti ani nemají přístup k elektronickým zdravotním údajům. V analýze eHealth Evropské komise Česko získalo skóre 0, což znamená, že do svých zdravotních údajů může nahlédnout méně než 19 % populace. To třeba také znamená, že pokud lidé potřebují přístup do svých záznamů nebo z něj potřebují výpis, musí to řešit přes svého doktora, což pochopitelně stojí čas lékaře i pacienta. V celkovém hodnocení elektronického zdravotnictví pak Česko získalo skóre 52 %, tj. druhé nejhorší v evropské sedmadvacítce.
Každopádně věci se pomalu mění k lepšímu. Vloni parlament schválil novelu zákona o zdravotních službách, v niž definoval v českém kontextu telemedicínu. Tu letos doplnila Vyhláška o telemedicínskych službách. „Nová vyhláška stanovuje technické a bezpečnostní požadavky na telemedicínu. Řeší zejména kvalitu a bezpečnost komunikace či šifrování, způsob prokázání identity pacienta i lékaře a také otázku souhlasu nebo nesouhlasu pacienta s nahráváním záznamu komunikace. Na tyto podmínky se relativně dlouho čekalo, ačkoliv je telemedicína v několika lékařských oborech již velmi běžná,“ vysvětluje Barbora Dubanská, členka správní rady Ministra zdraví a expertka na právo ve zdravotnictví.
Legislativní ošetření telemedicíny nyní také umožní pojišťovnám tyto služby proplácet. Největší česká pojišťovna VZP je již v tomto směru aktivní. Jak osvětluje Plívová: „VZP je vázána platnou legislativou, proto hledá způsob, jak stanovit úhradu telemedicínských služeb nejen v souladu se zákonem o zdravotních službách (č.372/2011 Sb.), kde je telemedicína definovaná jako zdravotní služba, ale také v souladu se zákonem o veřejném zdravotním pojištění (č. 48/1997 Sb.). VZP se tedy aktuálně připravuje na to, že by v oblasti telemedicíny měla také převzít aktivnější roli. Na základě vyhodnocení všech možností plánuje ještě v letošním roce začít s realizací konkrétního projektu.“
Cestu telemedicíně v Česku razí Olomoucký a Moravskoslezský kraj
I když české právo telemedicínu poměrně dlouhou dobu neznalo, v praxi jsou české zkušenosti bohatší. Příkladem za všechny může být telemedicína v Moravskoslezském kraji. „Je dobré si uvědomit, že některé nástroje telemedicíny nejsou až takové sci-fi, jak možná ve svých hlavách máme zažito. Například v Moravskoslezském kraji, který již pociťuje nedostatek lékařů v primární péči, probíhá od roku 2023 pilot tzv. TeleMed Pointů,“ přibližuje situaci Dubanská. V rámci tohoto projektu se mohou lidé na daných místech nechat vyšetřit, informace přímo sdílet s lékařem a případně s ním i realizovat videokonzultaci.
Moravskoslezský kraj také hostí Centrum telemedicínských služeb ve Fakultní nemocnici Ostrava vzniknuvší v roce 2020. To se zaměřuje na vzdálený monitoring a vyhodnocování dat z přístrojů, které má pacient přímo u sebe doma. To nejen zvyšuje dostupnost péče, ale také umožňuje včasné zachycení komplikací, díky čemuž může být následná léčba efektivnější a méně nákladná. „Od začátku projektu se nám díky dennímu monitorování chronických pacientů podařilo včas zachytit nastupující sepsi u tří nemocných a okamžitou hospitalizací a zahájenou léčbou jsme zabránili dalším, život ohrožujícím komplikacím,“ uvedla doktorka Popková.
A pozitivní zkušenost s telemedicínou sdílí i samotní pacienti. „Sestra si stahuje data z přístroje na dálku, pan doktor mi přístroj seřizuje na dálku, sem do nemocnice jezdím minimálně. Pro mě je to určitě velký přínos,“ říká pan Zdeněk, jeden z pacientů ostravské nemocnice.
Hned v sousedním Olomouckém kraji pak již od roku 2012 funguje Národní telemedicínské centrum, které založila Fakultní nemocnice Olomouc a Univerzita Palackého. To se aktivně podílí na hledání nových způsobů, jak do praxe v českém prostředí uvést telemedicínu. Centrum tak již například realizuje projekt monitorace onkologických pacientů či třeba vyvíjí vlastní platformu pro uskutečňování videokonzultací mezi pacienty a lékaři.
„V rámci telemedicíny je jedním z významných projektů pro tento a příští rok projekt na podporu telemedicíny, který realizuje Ministerstvo zdravotnictví spolu s FN Olomouc a výstupem budou pilotní projekty u poskytovatelů, ale i u praktických lékařů a například návrh legislativního a úhradového rámce. Předpokládáme, že i v návaznosti na vybudované technické zázemí v rámci projektu, jako je např. platforma pro zabezpečený sběr dat z telemedicínských přístrojů, bude Ministerstvo zdravotnictví v koordinaci s poskytovateli tyto zkušenosti dále rozvíjet,“ upřesňuje Jakob.
