„Komunitní zahrady, to nejsou jen záhony, zelenina a květiny. Na prvním místě jsou totiž lidé, kteří chtějí spolupracovat, učit se od sebe navzájem, sdílet zkušenosti a užít si čas venku,“ říká Tomáš Sikora z Komunitní zahrady Třinec 2A. A další dvě zahrady v Moravskoslezském kraji, které jsme oslovili a které získaly grant Dokážeme víc, to potvrzují.
„Zahrady přináší možnost zpomalit, načerpat sílu a objevit radost z práce s půdou i sousedských setkání,“ dodává Tomáš. Komunitní zahrada Třinec 2A vzniká právě teď na unikátním místě v okolí nedávno zrekonstruovaných Dřevěnek na Borku.
Dřevěnky, „kachloky” a energií nabitá třinecká komunita
Tomáš Sikora pracuje už řadu let jako komunitní a sociální pracovník v Třinci. Dříve docházel i do domácností, a právě v nich se zrodil jeho nápad na vytvoření komunitní zahrady. „V rodinách na mě vyplavalo, že v dnešní době se sousedé, kteří bydlí celý život vedle sebe, pomalu ani neznají. Chtěl jsem to změnit,“ vysvětluje Sikora s tím, že jeho velkým vzorem byl kolega Petr Globočník, který vytvořil sousedský dům s komunitní zahradou ve vyloučené oblasti litvínovského Janova. (Připomínáme starší epizodu podcastu Přes plot s Petrem Globočníkem.)
Svůj projekt Tomáš Sikora představil jako občanský návrh v aplikaci fajnytrinec.cz a získal velkou podporu obyvatel i magistrátu. Společně s dalšími nadšenými lidmi založil třinecký spolek Liberi&My a jediné, co zbývalo, bylo najít pro zahradu místo. Město totiž vhodný pozemek nemělo.
Nakonec se spolku ozvala Regionální rada rozvoje a spolupráce, která nabídla zcela unikátní pozemek v okolí nedávno zrekonstruovaných dobových Dřevěnek. To jsou poslední dva roubené domy, které se dochovaly z původních obytných stavení postavených v 70. letech 19. století pro dělníky Třineckých železáren v lokalitě na Borku. „Měli jsme z toho ohromnou radost, protože bylo jasné, že vznikne jedinečný prostor, kde se bude moct potkávat tradice s novou energií komunity,“ usmívá se Tomáš Sikora.
Nejde však jen o genia loci, ale i o praktické spojení dvou subjektů. „K dispozici budeme mít nejen zázemí, ale například i dobový skleník nebo dobový kurník, který by mohl být sdílený,“ míní Tomáš Sikora. Dřevěnky budou moct zahradníci využívat i při komunitních akcích. „Můžeme používat i dobová kachlová kamna, takže se těšíme, že si připravíme třeba placky,“ říká iniciátor komunitní zahrady.
Myšlenka našla podporu u Nadace Via v rámci programu Dokážeme víc, který dělá nadace společně s Českou spořitelnou. „Byla to velká úleva, když jsme se dozvěděli, že máme financování a můžeme zahradu skutečně rozjet,“ přiznává třinecký hybatel. „Teď už čekáme jen na to, až se umoudří počasí, pak se sejdeme s dobrovolníky a začneme na zahradě pracovat. Máme v plánu nakoupit nadzemní truhlíky a zeminu. Chceme ale také postavit paletové posezení, kde si budou moct zahradníci odpočinout a popovídat si spolu. Zahradu vytváříme hlavně s tím cílem, aby se tu sousedé scházeli, komunikovali a budovali komunitu,“ dodává Tomáš Sikora.
Beztrnná růže a bylinky, aneb jak se budí zámek v Bravanticích
Zámek Bravantice je jednou z nejohroženějších památek v Moravskoslezském kraji. „Když obec zámek koupila, byl ve zuboženém stavu. Bylo jasné, že bude ještě dlouho předmětem oprav. Napadlo nás, že předzámčí by ale mohlo ožít přednostně,“ vysvětluje místostarostka Bravantic Věra Šustková, proč se rozhodli k úpravě zámeckého nádvoří jako prostoru pro setkávání obyvatel i návštěvníků. „Přemýšleli jsme, jakým způsobem ten zanedbaný kout vedle zámeckého pivovaru zkrášlit, aby byl nejen hezký, ale zároveň účelný. A volba padla na bylinkovou zahradu,“ říká Věra Šustková.
Tak jako všechny dobré iniciativy, i tato začala odspoda. „Zámek začal ožívat především díky obrovskému nadšení místních, díky lidem ze Zámeckého spolku Bravantice, Hnutí Brontosaurus a řady dalších dobrovolníků,“ popisuje místostarostka. „I kvůli nim jsme měli opravdu velkou radost, že jsme získali grant Dokážeme víc, protože aktivita našich obyvatel je úžasná a sousedské sdílení tu opravdu funguje,“ říká Šustková.
Díky grantu se celá parta kolem bravantického zámku mohla do práce na bylinkové zahradě pustit naplno. „Když jsme začali odstraňovat náletové dřeviny, narazili jsme na staré podlahy bývalého pivovaru. Proto jsme se s památkovým ústavem dohodli, že bylinková zahrada bude mobilní,“ usmívá se členka zastupitelstva Leona Pekáriková, která měla celý projekt na starosti.
Bravantičtí vyrobili desítku dřevěných truhlíků z modřínu, do kterých vysadili léčivé rostliny, jejichž pěstování je neodmyslitelnou součástí zámeckých dějin. U stěny pivovaru pak postavili treláž na růže. „Jsme hrdí, že jsme tu mohli vysadit historicky cenné Blücherovy růže, které jsme dostali od přátel ze zámku ve Studénce jako dar, coby připomínku na poslední rod vlastníků panství v Bravanticích, Blücherů von Wahlstatt,“ vysvětluje Leona Pekáriková.
Bylinková zahrada v Bravanticích byla slavnostně otevřená loni v červnu a na místě se stále něco děje: od letního kina, divadla pod širým nebem, pohádkového zámku, adventního nebo velikonočního jarmarku až po pálení čarodějnic. „To místo skutečně ožilo. Zámek se najednou stává oblíbeným cílem procházek nejen místních, ale i výletníků z širokého okolí,“ libuje si Věra Šustková s tím, že areál je rozsáhlý a místní už se těší na to, jak budou v jeho zvelebování pokračovat.
Relax mimo panelák? V Komunitní zahradě Kopřivnice!
„Pro některé sousedy je naše zahrada jedinečnou příležitostí, jak relaxovat venku mimo panelák a třeba i oslavit narozeniny s rodinou,“ vysvětluje Alžběta Matúšová, která stojí za vznikem Komunitní zahrady Kopřivnice. „Založili jsme ji právě kvůli nedostatku zahrádek ve městě. Baví mě environmentální vzdělávání a dávalo mi smysl, aby i mí sousedé měli šanci pracovat s půdou,“ usmívá se kopřivnická hybatelka, která ve městě pracuje na oddělení vodního hospodářství. „Můj nápad podpořil tehdejší vedoucí odboru životního prostředí Hynek Rulíšek a také mi moc pomohla Ilona Zdráhalová z nedaleké komunitní zahrady v Novém Jičíně. Bez jejich podpory a bez neúnavné práce členů spolku a mnoha a mnoha dalších nadšenců by zahrada nikdy nevznikla,“ říká vděčně.
Spolek Komunitní zahrada Kopřivnice získal od města do pronájmu více než tisícimetrový pozemek mezi sportovní halou základní školy Emila Zátopka a areálem místní mateřské školy. Klíčový byl však moment, kdy přišlo financování z programu Dokážeme víc České Spořitelny a Nadace Via. „Bylo to perfektní. Díky grantu jsme mohli nejen připravit dvacet záhonků k pěstování pro naše sousedy, kteří nevlastní zahradu, mohli jsme ale také postavit i veškeré potřebné zázemí včetně zahradního domku, posezení nebo místa pro kompostování,“ říká Alžběta Matúšová.
V červnu 2023 spolek zahradu slavnostně otevřel sousedům, kteří měli šanci poznat, co to vedle nich roste a kvete. „Dnes se na zahradě schází přibližně 13 rodin, které mají příležitost se setkávat, pěstovat, relaxovat a potkávat se venku. Děti poznají, že ovoce a zelenina neroste v obchodě. A některé zkušenější sousedky, babičky mladším radí, co a jak pěstovat. Vnímáme, že je důležité, aby se tu setkávaly všechny generace,“ vysvětluje Matúšová.
Kromě toho všeho ale dělá zakladatelce komunitní zahrady největší radost právě environmentální stránka celého projektu. „Podařilo se nám domluvit se s místní školou na tom, že zadržujeme dešťovou vodu ze střechy tělocvičny, která by jinak odtekla bez využití do kanalizace. Takto dochází alespoň k částečnému zadržování vody v krajině. A škola využívá vodu i pro své záhonky pěstitelských prací, takže žáci tento aspekt vnímají,“ míní Alžběta Matúšová.
Česká Spořitelna ve spolupráci s Nadací Via ročně udělí přibližně 40 grantů. Navíc Nadace České spořitelny zdvojnásobuje dárcovské výzvy, a to do výše 20 tisíc korun. Článek vyšel také v newsletteru dobro.dějky.
