„Na jižní Moravě se zvedá vlna těch, kteří už něco dokázali v Praze nebo Brně, a teprve když získali zkušenosti, dostali odvahu něco udělat i v rodné vsi,“ myslí si Maruška Horáková, hybatelka právě tohoto regionu.
Jihomoravský kraj na první dobrou asi nikdo nepodezírá z problémů, které bývají spojovány se severem republiky. Jižní Morava obsadila v celostátním srovnání regionů druhé místo (ano, hned za Prahou) a podle Indexu prosperity regionů je tu třeba nejvyšší naděje dožití a vysoký počet lidí s vysokoškolským vzděláním. Data také ukazují nízkou míru kriminality, vysoké HDP na obyvatele a hodně lékařů, knihoven i zásilkoven. Naopak rezervy má v hustotě silniční a železniční sítě, malému počtu škol v přepočtu na obyvatelstvo a možná překvapivě nedostatečné rychlosti internetu. Navzdory tomu se tu ale žije dobře a svůj díl na tom mají i naše hybatelky.
Doma není nikdo prorokem
Maruška Horáková žije na pomezí Drahanské vrchoviny a Moravského krasu a z rodinné Chalupy u Šrámků hbitě hýbe okolím. A už dávno na to není sama. Na podzim 2022 absolvovala Silnější hybatele a letos na podzim se společně s Bětkou Flíčkovou stala průvodkyní dalších jihomoravských hybatelek. Rozhýbaly se tak dobře, že z toho právě vzniká spolek SpoluŽijeme v krasu. Ale o tom později.
„Jsme klasický venkovský region, který díky relativní blízkosti Brna a dalších velkých měst nemá vylidňovací tendenci. Spousta místních tu kombinuje práci na home officu s dojížděním, a jak se zvedají ceny bydlení ve městech, lidé tu naopak přibývají,“ popisuje Maruška, která se už dávno rozhodla, že chce v rodném kraji zůstat.
A předávat, co se nejen v Silnějších hybatelích naučila. A navazovat na sebe další aktivní lidi. „Zvedá se tu vlna těch, kteří už něco dokázali v Praze nebo Brně, a teprve když získali zkušenosti, dostali odvahu něco udělat i v rodné vsi. Doma není nikdo prorokem,“ směje se Maruška a dodává, že tito lidé se přirozeně propojují a přinášejí do kraje kolem Macochy nové impulsy.
„Hodně nově přistěhovaných lidí se také snaží začlenit do zdejší komunity, něco pro ni dělat a zapustit tu kořeny. Poznávají zdejší kraj a prostřednictvím přírody a historie se dostávají hlouběji, a zároveň sem vnášejí něco svého.“
Pomalí turisté a prohlídky s komentářem
Maruška se kdysi přihlásila do hybatelů proto, aby region rozhýbala a podpořila pomalý turismus. „To se povedlo, do naší Chalupy u Šrámků už jezdí typ pomalých turistů. Nepotřebují aquaparky nebo jiné atrakce, ale prostě chodí po okolí, po lese, do jeskyně… Mám pro ně průvodce se třiceti tipy na výlety, všechny jsem sama prošlapala, a kolikrát jim ani týden nestačí.“ Loni se jí podařilo rozjet i komentované prohlídky, ať už pro firmy, nebo pro rodiny. Zdejší kraj má Maruška ráda. Však tu bydlelo nejméně pět generací jejích předků, proto tak dobře zná jeho historii i přírodu, umí o tom srozumitelně mluvit a lidé to oceňují.
Kolem Marušky přirozeně vykrystalizovala skupinka dalších hybatelek. Se Zuzanou Vančíkovou, Hankou Skořepovou, Leou Kolkopovou a Janou Halvovou spolupracovala ještě předtím, než se v září společně sešly v jihomoravské sekci Silnějších hybatelů. Přidala se k nim i Jana Pokorná a Ilona Zlomková a skupinku uzavřela Bětka Flíčková coby druhá zkušená průvodkyně.
„Na sever od Moravského krasu leží jeden ze čtyř regionů Jihomoravského kraje, který má charakteristiku vyloučené lokality. Další jsou pak na Znojemsku. Přála bych si, abychom do příštího běhu Silnějších hybatelů přizvali právě i někoho od našich severních sousedů. Už se mi i pár lidí ozvalo, navíc Jihomoravský kraj tyhle regiony speciálně podporuje. Takže k různým inovativním projektům mají momentálně blíž než my v krasu,“ představuje Maruška výzvy do budoucnosti.
Slabina regionu? Práce pro znevýhodněné
O Bětce jste už na Dobro.dějkách četli: žije v Boskovicích a k hybatelství se dostala přes svého autistického bráchu. Intenzivně se zasadila o vznik boskovické komunitní galerie PRUH, která vznikla nejen díky úsilí SRABu, ale do jejíž podoby se intenzivně zapojila veřejnost (což jsme podpořili grantem Dokážeme víc), na podzim 2023 sama absolvovala Silnější hybatele a momentálně se věnuje sociální práci.
„Dlouhodobě se zajímám o zaměstnávání lidí s handicapem a o sociální podnikání. To považuji za slabinu našeho regionu, nebo minimálně Boskovic a okolí, i když samozřejmě vím, že s tím mají problémy i jinde. Pracovní možnosti pro lidi s jakýmkoliv znevýhodněním, třeba i pro matky samoživitelky nebo lidi 55+, tady prostě nejsou.“
Naopak vnímá, že se tu zvedá poptávka po komunitách. „I v menších vesnicích je touha a potřeba se scházet, budovat sousedské vztahy, víc a víc fungují swapy, bazárky, výměna zeleniny a semínek…“ Bětka je také předsedkyní pobočného spolku Unijazz, který v Boskovicích provozuje kulturní komunitní centrum Prostor. Provozují kavárnu, organizují koncerty, výstavy, workshopy a letos v létě budou více participovat na slavném Festivalu Boskovice, aby do něj vtáhli více lokálních umělců i stánkařů.
Když Alžběta vstupovala do hybatelů, měla velký sen – založit coworkové centrum, ve kterém by mohli pracovat lidé s poruchou autistického spektra nebo maminky malých dětí a kde by si místní mohli pronajímat pracovní místo nebo zasedačku. „O coworku pořád sním, ale bojím se jít do toho sama. V rámci bakalářské a absolventské práce připravuji zatím byznys plán na sociální podnik, takže až přijde správný čas, budu mít už něco v ruce,“ uzavírá s úsměvem Bětka.
Domškoláctví v praxi
Jihomoravské hybatelky otevřely celou řadu témat. Skupinka kolem Marušky společně řešila domškoláctví, ke kterému má nejblíž Zuzana Vančíková. Do programu šla s cílem vyprofilovat své aktivity a podle Marušky i Bětky se jí to podařilo. „Zuzka po dvou týdnech nabrala obrovskou rychlost. Pracovala nejen na sobě, ale i na rozvoji domškolácké skupiny. Pochopila, že má k tématu domácího vzdělávání opravdu co říct a že může kromě sdílení svých postřehů a zkušeností také organizovat akce pro rodiny s dětmi nebo poskytovat konzultace rodičům,“ popisuje Maruška a Bětka dodává, že se Zuzka dál věnuje i focení a na Instagramu si začala budovat portfolio fotografií.
Zuzka se také podle obou průvodkyň nejvíce zasadila o vznik spolku SpoluŽijeme v krasu.
„Chtěla jsem naši skupinu zformalizovat. Vznikli jsme jako komunita rodin s dětmi, kteří sdílejí zkušenosti, přátelství i kořeny k místu, kde žijí. Postupně jsme se ale rozrostli a já jsem cítila potřebu posunout naši komunitní skupinu dál. Výsledkem je spolek, který právě zakládáme. Mimo jiné chceme pro sebe, ale i další rodiny z Krasu, organizovat akce nebo kroužky, za kterými už nechceme dojíždět do větších měst. Aby se prostě konali za humny a byli tak dostupnější.“
Sladké plody permakultury
Domškoláctví se věnuje i Hanka Skořepová, která se s rodinou přestěhovala do pasivní dřevostavby a na pozemku kolem něj buduje permakulturní zahradu. Z koníčku se stala vášeň a z Hanky odbornice na permakulturu, která šla do projektu s touhou vybudovat ve svém okolí silnou permakulturní komunitu. „Musela jsem své sny a nápady ale trochu ořezat a pevně se ukotvit. Nakonec zůstaly tři silné větve, které unesou spoustu sladkých plodů: budu dál vytvářet komunitu permakulturních nadšenců, pořádat workshopy a věnovat se zvelebování školních zahrad,“ popisuje Hanka.
Bětka dodává, že během hybatelů Hanka vyrostla především ve vztahu k sobě. „Pochopila, že je v permakultuře opravdu dobrá. Během programu absolvovala i týdenní trénink pro lektory permakultury, což ji obrovsky nakoplo. A myslím, že ve spolku SpoluŽijeme v krasu bude mít permakultura své pevné místo.“ Maruška dodává, že Hanka hledala způsob, jak své znalosti předávat komunitě, a že jí hybatelé pomohli se odvázat a posunout své hranice. „Už se nebojí vystupovat na veřejnosti, pořádá přednášky a založila FB skupinu Pěstujeme radost.“
Květy z krasu
Jana Halvová je další členkou nově vznikající spolku a společně s Hankou plánuje organizovat setkávání tak trochu jiných hobby farmářů. Možná znáte Janin projekt Květy z krasu zaměřený na pěstování a vazbu lokálních květin. „Jana se přihlásila do hybatelů z potřeby, aby to nekončilo jen podnikáním, ale aby skrze podnikání podporovala i lokální pěstitelství. Má velký přesah,“ vysvětluje Maruška.
Podle Bětky dělá Jana svůj byznys opravdu dobře. „V novém spolku bude moci dál rozvíjet svoje aktivity a spolupracovat s Hankou, sdružovat podobné lokální pěstitele.“ Jana si během programu více ujasnila svůj záměr, vylepšila byznys plán a začala se více radovat z toho, co už má za sebou. „Pochopila jsem, že na tyhle aktivity nejsem sama, že na to ani nemůžu být sama. Začala jsem propojovat další květinové farmářky v krasu, společně se vzděláváme a pomáháme si. A mám kolem sebe další hybatelky, se kterými se navzájem podporujeme,“ pochvaluje si Jana.
Na leadershipu není nic špatného
Lea Kolkopová se do krasu přistěhovala nedávno a také ona hledala způsob, jak se začlenit. Do hybatelů šla původně s myšlenkou vytvořit komunitní centrum – prostor, kde se budou moci setkávat místní aktivní lidé a podnikatelé. „Lea si v průběhu programu uvědomila, že tenhle záměr vyžaduje čas, peníze a větší vazby v regionu. A pochopila, že bude potřebovat spojence,“ vysvětluje Maruška. „A také řešila, jestli má být spíše náplní, nebo zastřešujícím prvkem centra. Zjistila totiž, že je jí blízká organizační stránka a leadership. Až nastane správný čas, bude to zajímavé, Lea dokáže ostatní strhnout,“ slibuje Bětka.
Zatím Lea obnovuje své výtvarné kurzy intuitivní kresby. „Za největší přínos hybatelů považuji to, že jsem mohla tři měsíce intenzivně přemýšlet, co bych ráda dělala. A rozhodla jsem se prozkoumat, jaký jsem leader,“ uzavírá Lea, která zároveň pomáhá zachránit starý panský dvůr ve vedlejší obci.
Nebojte se vystupovat
O kousek vedle, ve Vyškově, žije Jana Pokorná. Podle Bětky velmi silná osobnost se spoustu zkušeností, která podporuje ostatní ženy v tom, aby se nebály veřejně vystupovat. „Jana vám výborně vysvětlí, proč byste měla umět prezentovat a mluvit. Od ní to dostává úplně jiný rozměr a já sama k ní ráda zajdu pro radu a povzbuzení. Myslím, že se v hybatelích ujistila, že je důležité se tomuto tématu věnovat.“
Maruška dodává, že Jana se za svůj nápad na obsahový vzdělávací projekt pro ženy, které chtějí získat odvahu a zlepšovat se ve vystupování na veřejnosti, během programu plně postavila. „Začala ho pravidelně komunikovat na LinkedInu a zjistila, že její podporu ocení i ženy z jejího okolí, u kterých by ji to nenapadlo,“ popisuje Maruška. Jana, která se věnuje PR, upřesňuje: „Nejvíc jsem se posunula v rozšiřování sítě kontaktů a začala jsem o tématu diskutovat s ostatními. Také jsem došla k závěru, že teď nemusím budovat vlastní komunitu žen, ale vstupovat do těch již existujících. Což mi uvolnilo ruce a můžu se tak soustředit na projekt samotný.“
Centrum v brněnském lesoparku
Šestou jihomoravskou hybatelkou je Ilona Zlomková. Ta v lesoparku Akátky v Brně založila centrum, které se stalo přímo v přírodě místem setkávání pro děti, rodiče a širší veřejnost. Za podpory své rodiny, přátel a rodičů dětí ze školky tu vytvořila zázemí, které nabízí nejen předškolní výchovu, ale také programy zaměřené na přírodu a společné trávení času v přírodě. „Jsme taková oáza přírody, kousek táborové nálady jen pár kroků od sídliště, schované pod korunami stromů s výhledem na celé Brno,” popisuje Ilona.
Jen během podzimu uspořádalo centrum 12 akcí, komornějších i těch větších pro stovky lidí. Ve spolupráci s rodiči také vzniklo propagační video, které pomohlo zvýšit povědomí o aktivitách centra. „Tvoříme i venkovní učebnu a rozšířili jsme programovou nabídku, což nás posunulo novým směrem.“
V rámci projektu Silnější hybatelé se Ilona zaměřila na stabilitu a propagaci centra, rozšíření aktivit a komunity. Díky tomuto programu i díky své zkušené mentorce Jasně Flamikové získala nové úhly pohledu a odbornou podporu dalších expertů. Podlehla společnému nadšení, které program přináší, a vyšla silnější.
Člověk nemusí být ani bohatý, ani vlivný, aby změnil místo, kde žije, k lepšímu. Musí být ochotný bavit se se sousedy, zajímat se o okolí a odhodlat se vykročit za branku. To vše naši hybatelé dělají. Pokud chcete i vy změnit něco kolem sebe, neváhejte si říct o grant Dokážeme víc.
Text vyšel také v newsletteru dobro.dějky.
