Osm hybatelů z Plzeňska spojuje síly

Regionu chyběly kořeny i odvaha dělat věci jinak. Skupina aktivních lidí to teď mění – od záchrany rozpadlé kaple až po moderní pomoc onkologickým pacientům se učí, jak nadšení proměnit v profesionálně vedené a dlouhodobě udržitelné vize.

Region Plzeňska včetně odlehlejších oblastí původně úplně nezářil – minimálně co do počtu projektů přihlášených do programu Dokážeme víc. Podle Indexu prosperity regionů si Plzeňský kraj vedl o něco líp; sice se umístil na 11. místě ze 14, ale v možnostech trávení volného času byl třetí nejlepší a byla tu také poměrně nízká nezaměstnanost (4. nejnižší).

„Plzeňsko je podobně jako jiné příhraniční regiony hodně stižené syndromem vystěhovaných Sudet. Chybí tu kořeny, a když se sem někdo vrátí třeba ze zahraničí nebo z Prahy, bývá pro něj těžké se zapojit. Existují tu sice tradiční spolky a sdružení, ale ty nebývají vždy otevřené novým příchozím a nápadům. Navíc ti, co přicházejí zvenku, mají potřebu dělat věci jinak,“ hodnotí Lenka Kropáčová, která se do regionu přistěhovala před osmi lety.

„Každopádně byla hezká zkušenost koordinovat takhle geograficky rozlehlou skupinu. Bylo také fajn si uvědomit, že některé problémy na obcích při snahách něco měnit nejsou osobní, ale systémové. To nás s ostatními hybateli uklidňovalo, vzájemná podpora a vědomí, že pokud chceme něco aktivně dělat, musíme si prošlapávat cestu a hledat podporovatele.“

Start pro dobrovolníky

Lenka pracuje pro Mezigenerační a dobrovolnické centrum TOTEM v Plzni a v Plasích má na starost místní kulturní dům, kde pořádá mimo jiné i sousedské bleší trhy. V TOTEMu rozvíjí spolupráce a partnerství a aktuálně pomáhá s organizací velké kampaně, do které se zapojí i všichni její hybatelé. Jde o celorepublikové Dny dobrovolnictví, kdy i v plzeňském regionu dostanou lidé možnost zapojit se jako dobrovolníci do různých akcí na zkoušku.

„Dáváme tím šanci spolkům a obcím budovat si komunitu, pomáháme jim se zviditelněním, zrovna teď si mohou své DobroAkce registrovat. Loni takhle proběhlo 89 akcí během pěti dnů a zúčastnilo se jich 1123 dobrovolníků, z toho si čtvrtina zkusila dobrovolnictví poprvé.“

Lenka sama absolvovala program Silnější hybatelé před několika lety, a když dostala nabídku koordinovat celé Plzeňsko, napojila hybatele na TOTEM coby největší regionální dobrovolnické centrum. Nechtěla ale s programem zůstávat jen v Plzni. „Takže jsem takhle v neděli brainstormovala s AI a hledala zajímavé spolky v regionu. AI si občas i nějaký vymyslela,“ směje se Lenka a dodává, že díky téhle anabázi našla Dušana Färbera.

V Domažlicích i Toužimi to žije

Dušan Färber je abecedně první z Lenčiných hybatelů. Stojí za spolkem Žijeme Domažlice a jeho projekt je podle Lenky od začátku dobře napojený na komunitu, ale chyběl jim ekonomicky udržitelný model.

„Spousta hybatelů skončí na tom, že celé roky dělá dobré věci zadarmo a bez pomoci, což vede k vyhoření. Dušan spolu s dalšími nadšenci umí dělat dobré akce, umí je dobře propagovat a v Domažlicích mají své místo. Od začátku však vědí, že pro dlouhodobou udržitelnost je potřeba najít zdroje,“ popisuje Lenka.

„Projekt Silnější hybatelé mi pomohl utřídit si myšlenky a utvrdil mě v tom, že dobrovolnictví je i na jiných místech tvrdý oříšek. Udržitelnost bylo hlavní téma, se kterým jsem do programu vstupoval, a to se díky souhrám náhod podařilo v provozu našeho spolku nastartovat, především díky vstupu nového člena a zároveň finančního partnera spolku. Nápadů na akce člověk vymyslí nespočet, ale aby tyto nápady dávaly smysl po všech aspektech, je už náročnější disciplína,“ vysvětluje Dušan.

Další hybatel Michal Nedvídek vede spolek Živý zámek Toužim, kde organizuje kulturní akce a akce pro rodiny. „Spolek se stará o nádvoří zámku a prostor uvnitř, který si upravil tak, aby tu mohly probíhat akce. Michal vede spolek už deset let sám se skupinou dobrovolníků a zadarmo. Díky své průvodkyni se během programu podíval na fungování jiného komunitního projektu, posunul administrativu spolku a inspiroval se, jak na sebe nabalovat další dobrovolníky a zlepšit ekonomiku spolku.“

„Program Silnější hybatelé mi hodně otevřel oči. Po 10 letech práce jsme jeli v zajetých kolejích. Nyní chystáme komunitní setkání ‘zámecká hostina’, jehož cílem je zjistit, jestli to, co děláme, lidé chtějí. A hlavně přivést a najít nové aktivní obyvatele,“ vypráví Michal.

Co potřebuje komunita a co to vlastně je

Pavla Vokurková se nedávno přestěhovala do plzeňské čtvrti Petrohrad, kde žije hodně cizinců-dělníků všech národností a také početná romská komunita. „Chyběl jí tu prostor, kde by se sousedé mohli scházet a nacházet k sobě cestu. Do Silnějších hybatelů šla s nápadem udělat pro ně komunitní prostor a doufala, že jí program pomůže efektivně nasměrovat síly. Společně s koučkou ale dospěla k závěru, že je momentálně nejrozumnější rozvíjet spolupráci se Salesiánským střediskem, kde vede kroužek pro předškolní děti a podílí se na pravidelných akcích pro veřejnost, než dávat energii do něčeho, co zatím nemá pevné základy.“

„Účast v Hybatelích přišla během velmi náročného životního období, ale něco takového se neodmítá,“ usmívá se Pavla. „Pomohla mi usadit si cíle, pustit, co se nedá udržet, navázat kontakty a nabrat nové dovednosti. Plánovaný projekt sousedských setkání a s tím spojené rekonstrukce dvorků v naší čtvrti jsem neuzavřela, zatím spí – a velmi pravděpodobně se už letos na podzim probudí.“

Nejmladším hybatelem byl Roland Novotný, student medicíny, který spolupracuje také na preventivních programech organizace Duševní servis. Zároveň vyvíjí aplikaci, která by propojovala studenty a umožňovala jim poskytovat si podporu.

„Roland se od ostatních hybatelů učil, co je komunita. Pochopil, že je fajn sdružovat studenty i fyzicky, nejen online,“ sděluje Lenka a dodává, že Rolandovi program asi nejvíc otevřel oči. „Vzhledem ke svému věku zatím neměl příležitost pozorovat zblízka partu, která je takto aktivní. Původně se chtěl zaměřovat na podporu seniorů, ale s koučkou dospěli k závěru, že mu nejvíc sedí práce se studenty.“

„Program mi pomohl pochopit, že pokud chci inspirovat ostatní (včetně starší generace), musím začít na naší fakultě. Témata, která chci nastolit – od duševního zdraví po charitativní pomoc – nejsou převzata z knih, ale vycházejí z mých osobních neúspěchů a obtížných období. Chci studentům ukázat, že přiznat porážku není slabost, ale součást růstu. Věřím, že pokud se my mladí naučíme pracovat na sobě a pomáhat druhým, staneme se nejlepší inspirací pro naše rodiče i seniory,“ popisuje Roland.

Kaple pro komunitu a pomoc ženám s rakovinou prsu

Tereza Karbanová se společně se dvěma kamarádkami podílí na oživování malé obce Telice na pomezí Tachovska a Domažlicka, kde prostřednictvím spolku TEREF obnovují komunitní život a vytvářejí příležitosti pro setkávání místních i lidí z okolí. Jedním z jejich prvních kroků bylo převzetí a oprava rozpadající se kaple.

„Dnes se tu díky Tereze a jejím kamarádkám konají komunitní a kulturní akce a potkávají se tady lidé, kteří by se jinak třeba ani nepoznali. Tereza zároveň pracuje jako komunitní koordinátorka pro MAS Český Západ. Její práce stojí na častém kontaktu s lidmi – naslouchá jejich potřebám, pomáhá propojovat jednotlivce i organizace a posilovat vztahy, které jsou základem živého venkova. Program Silnější hybatelé jí pomohl pojmenovat vlastní roli v území a utvrdil ji v tom, že i drobná, systematická práce má smysl a může přinášet dlouhodobé změny.“

„Mám radost, když naše aktivity pomáhají lidem se potkat, poznat se a posílit jejich vztah k místu, kde žijí. A když se z těchto setkání postupně rodí nápady a chuť dělat další věci společně, je to skvělé,“ dodává Tereza.

Veroniku Novou popisuje Lenka jako neuvěřitelně akční a schopnou ženu. Jako dobrovolník přes 10 let podporuje ženy, které onemocněly rakovinou prsu, i jejich nejbližší. Dva roky zastává roli regionální koordinátorky projektu Bellis pro Plzeňský kraj. Rozběhla a zajistila Bellis Centrum v Plzni s dětským koutkem i na další období, a tak si splnila jeden ze svých snů.

„Během Silnějších hybatelů získala Veronika jako poděkování za své aktivity pro okolí v celorepublikovém finále Cenu Ď 2025 v kategorii Mozaika inspirací v ČR. Kromě toho koordinuje a lektoruje hodiny onko aquafitu, které rozjela ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Plzeň a Hlasem onkologických pacientů. Před koncem programu Silnější hybatelé se Veronika rozhodla, že bude podporovat pohybové aktivity u širšího spektra onkologických pacientů s propojením zdravé komunity a odstoupí z pozice regionální koordinátorky Bellis.”

„Dnes po 10 letech dobrovolnických aktivit už mohu konstatovat, že veškerou sílu, odvahu a naději mi dodávají synové. Volba, jakým směrem podpory okolí půjdu dále, byla jednou z nejtěžších. Úsměv onkologického pacienta, poděkování od kohokoliv za ukázku samovyšetření prsu nebo za radu, zprostředkování názoru druhého lékaře, vyslechnutí či sdílení jsou mi pak největší odměnou,” doplňuje Veronika.

Místo pro ženy 55+

Poslední hybatelkou je Vlaďka Procházková, která má v centru Plzně jógové studio a do programu přišla s otázkou, jestli založit komunitní centrum. „Vlaďku Silnější hybatelé tak nakopli, že za tři měsíce udělala tolik práce jako ostatní za rok. V prosinci už majitel objektu rekonstruoval prostory pod jejím studiem, které budou brzy sloužit jako komunitní centrum. Vlaďka založila spolek Eukalyptus a začala sdružovat a podporovat ženy 55+. Původně se chtěla věnovat seniorům, ale nakonec zaměřila síly na tuto skupinu a teď se scházejí, cvičí, mají ženské kruhy… Vlaďka prostě jede.“

„Uvědomila jsem si, že ženy v této životní fázi mají neuvěřitelný potenciál, který jen potřebuje bezpečný prostor k vyjádření. Spolek Eukalyptus Plzeň ale není jen prostor pro ně. Jde o komunitní přístav, kde najde služby a aktivity každý, kdo se ve svém životě ocitl na křižovatce a zrovna se mu těžce dýchá. Vize je vytvořit klidné a důstojné zázemí pro individuální terapie a vědomou práci s lidmi v centru Plzně, kde se propojí kvalitní odborníci a vznikne přirozená komunita. Rychlost, s jakou se Eukalyptus Plzeň zrodil, jen potvrzuje, jak moc takový prostor v Plzni chyběl,“ uzavírá Vlaďka.

Participativní grant, který čeká plzeňskou partu v letošním roce, se rozhodli věnovat sebevzdělávání.„Naučíme se nastavovat a vyhodnocovat kampaně. Už v dubnu zahájíme společnou zkušební kampaň 8 trpaslíků – chtěli jsme 7, ale ten profil už byl na Instagramu obsazený,“ vysvětluje s úsměvem Lenka. Každý hybatel sem vstoupí se svým projektem, přiblíží ho veřejnosti, zapracuje na budování komunity a založí si dobrovolnickou i dárcovskou výzvu. „Program pro nás rozhodně neskončil, chceme jít dál a společně růst, protože trpaslíci jsou jen začátek,“ věří Lenka.

Text vyšel také v newsletteru dobro.dějky.