Každý z nás vyhodí desítky kilo jídla a hromady věcí, které by někdo jiný s radostí využil. Zbytečně. Zlata, Denisa i Jan dokazují, že to, co většina lidí považuje za odpad, může změnit životy – financovat komunitní projekty, ušetřit tisíce porcí jídla denně nebo otevřít cestu nové tvorbě. Stačí se jen podívat jinýma očima.
Zlata Maděřičová díky věcem, které chtěli její sousedé vyhodit, léta financovala svou nadaci. Jestli totiž někdo umí dokonale využít to, co už někdo další nepotřebuje, je to právě ona. Její láska ke starým věcem začala už v dětství (vyrostla nedaleko smetiště), ale naplno propukla až po rodičovské, kdy založila Jihomoravskou komunitní nadaci. „Řešila jsem, kde vzít peníze na financování komunitních projektů. A vždycky jsem snila o pořádání bleších trhů, takže jsem to spojila a zkusila je udělat i u nás v Moravské Nové Vsi. Když něco postrádám, nenadávám, ale jdu si to udělat sama.“
Všechno se hodí
Trhy probíhaly u Zlaty na dvoře a lidé si postupně zvykli nosit jí nepotřebné věci domů – nebo je prostě jen postavili k plotu. „Když si lidi na něco navyknete, nepotřebujete už ani žádnou propagaci. Všichni věděli, že trhy probíhají každou první sobotu v měsíci. Dárci nosili věci průběžně a věděli, že mohou přinést cokoliv. Já pak určovala, co je ještě použitelné a prodejné a co už patří na sběrný dvůr. Dcera žila deset let v Londýně, kde jsou bleší trhy populární, a vyprávěla mi o nich zajímavé věci.“ Díky tomu si Zlata uvědomila, že tak lidem vlastně nabízí službu.
„Zdědí domek po rodičích, ale žijí v Praze a nemůžou si tam vzít všechny staré věci. Něco si nechají na památku, něco rozdají přátelům nebo sami prodají, a ke zbytku pozvou mě. Mám i známou, realitní makléřku, která mi vždycky zavolá, když v okolí někdo řeší problém – kam s nimi.“
V jednom takovém domě mimochodem našly metodické pokyny pro folkloristy, o které je velký zájem, a postaraly se o jejich nové vydání. A zužitkovat dokáže Zlata i další věci. Třeba rostliny z nedalekého zahradnictví, které už nejsou v prvotřídní kvalitě a skončily by na kompostu. Díky Zlatě najdou uplatnění, stejně jako staré kroje, které sbírá a prodává do Prahy. Nebo několik krabic spodního prádla a plavek od místní firmy, která skončila v likvidaci. „Už se o mně v okolí vědělo, takže mě oslovili, jestli bych zbylé zboží dokázala zužitkovat. Prodávala jsem podprsenky za 100 Kč, jedna paní, které dobře sedly, si jich vzala hned deset. A takových příležitostí bylo postupně víc. Když se někdo potřebuje něčeho zbavit, osloví mě.“
Je prý důležité nedívat se na odpady jako na něco, čeho se štítíme, ale jako na 100% zdroje. „Když máte neziskovku, na svých projektech nevyděláváte. Potřebujete shánět peníze všude, ale ten fundraising vás musí bavit. Je ale třeba počítat s tím, že budete úspěšní tak z 10 %, a pokud vás někdo odmítne, nesmíte to brát jako vlastní selhání.“
Po odchodu dětí z domu se Zlata s manželem rozhodla zrekonstruovat dům. „Líbily se mi mozaiky, a tak jsem oslovila několik stavebních firem a prodejců, jestli nemají nějaké zbytky. Tímhle způsobem jsem našla skvělý zdroj a zároveň kamarádku, majitelku pražského showroomu s obklady a dlaždičkami. Vystavené kousky musí pravidelně obměňovat, a kdyby je likvidovala, musela by za ně jakožto za stavební odpad platit. Takže je dá mně, ušetří a já je ještě prodám dál.“ Fundraising založený na odpadu je ve Zlatině pojetí prudce tvořivý, a zároveň slouží jako forma navazování nových vztahů a propojování se. Na jaro Zlata plánuje již druhý ročník slavnosti odložených věcí nazvaný ZgarbyFest.
Jídlem se neplýtvá
Iniciativě Zachraň jídlo zase vadilo, že se téměř třetina veškerého jídla na světě vyhodí. Podle jejích statistik vyhazují jídlo nejvíce single domácnosti, v celé EU končí kvůli plýtvání potravinami v koši 143 miliard eur (týká se to jak domácností, tak firem), české popelnice přetékají bio odpadem, a kdyby průměrná česká domácnost omezila plýtvání jídlem, ušetřila by přes 8 000 Kč za rok. Takže to vzali zeširoka.
„Nejdříve jsme se s naší osvětou zaměřili na domácnosti. Snažili jsme se je informovat, jak neplýtvat, a dokonce jsme vydali kuchařku Zachraň jídlo v kuchyni, ve které jsou všechny tipy shrnuty, včetně záchranářských receptů. Recepty, jak vařit ze zbytků jídel nebo surovin, jsou k dispozici na našich webových stránkách. V minulosti jsme třeba udělali happening, kde jsme vařili pro veřejnost ze surovin, které by jinak přišly vniveč,“ popisuje Denisa Rybářová ze Zachraň jídlo.
Poté zaměřili pozornost na veřejné jídelny. Zjistili, že tu zůstává 10 až 24 kg odpadu na 100 kg surovin, který by se ještě dal využít. „Kdybychom počítali těch 24 kg, vychází to, že se v Česku denně vyplýtvá 72 000 porcí! Proto jsme přišli s projektem, aby mohly firemní a veřejné jídelny nevydané jídlo darovat charitativním organizacím. Trvalo dva roky vyjasnit všechny pravidla, jednali jsme intenzivně s hygienou i ministerstvy. Až se podařilo vytvořit jasný návod, jak darovat hotové pokrmy.“
Pak vypukla válka na Ukrajině a jídelny se na Zachraň jídlo začaly obracet, že by chtěly pomoci. Vznikl projekt Zachraň oběd, který propojuje kantýny s neziskovkami a ubytovnami. Aktuálním cílem je, aby se Zachraň oběd co nejvíce rozrostl i do dalších krajů a měst.
„Také jsme začali propojovat dárce s příjemci napřímo. V Milovicích máme skupinku seniorů z domu s pečovatelskou službou, kteří se každý den střídají a s taškou na kolečkách přivážejí obědy sobě i ostatním.“ Od března 2022 doteď zachránila iniciativa 88 000 porcí jídel, což vypadá jako skvělé číslo, ale jak upozorňuje Denisa, denně se pravděpodobně stále vyhodí oněch 72 000 porcí.
Desky, sokly, ale i plátna a barvy z kulturního provozu
Spoustu odpadu vytvářejí filmové produkce, komerce, ale i samotný kulturní provoz. Nejčastěji jde o sokly, zástěny, koberce, různé desky a panely, které zbydou z instalací nebo natáčení. O to, aby tyhle věci nekončily na smetišti, ale smysluplně se využily na další tvorbu, usiluje projekt art re use. Jeho spoluzakladatel Jan Vincenec vypráví:
„S myšlenkou předcházení vzniku odpadu v galerijním provozu přišel už před osmi lety spolek výtvarných umělců Skutek. Chyběly ovšem prostory, takže výměny nepotřebných věcí mezi umělci fungovaly jen prostřednictvím facebookové skupiny. V roce 2021 nám městská část Praha 3 nabídla nevyužívaný prostor na Žižkově za nájem jednu korunu, takže jsme konečně mohli založit i výdejní sklad.“
Projekt art re use funguje jako „materiálová banka kulturního provozu“ a cílem je ji zbytečně nezaplňovat, ale věci co nejrychleji cíleně předat dál. „Což se nám daří, většinu udáme do týdne, maximálně do dvou. Zájemci si materiál objednávají v našem eshopu a po dohodě si pro něj přijedou. Vše je zdarma s jedinou podmínkou, aby byl materiál použit na další uměleckou tvorbu – třeba na vysokých uměleckých školách nebo při zařizování ateliéru,“ dodává Jan Vincenec.
Projekt art re use poslal do oběhu již téměř 210 tun materiálu, který by jinak skončil jako odpad. Na straně upcyklace spolupracuje s 552 subjekty, na straně recyklace s 223 subjekty (čísla platná ke konci Q3 2025). Nejvíce materiálu si rozeberou vysoké umělecké školy a zhruba polovinu dodavatelů dnes tvoří filmové produkce, televizní výroba a komerční provoz. Letos v říjnu se podařilo otevřít i pobočku art re use v Českých Budějovicích v areálu Koh-i-noor Hardtmuth.
