Každá obec má starostu, zastupitele i úředníky. Ale koho má, když chce zjistit, co opravdu trápí nebo spojuje její obyvatele? Od toho je komunitní pracovník – profese, kterou u nás zatím téměř neznáme, i když může zásadně proměnit život v místě, kde žijeme.
Náplň komunitního pracovníka popisuje Matouš Knapp, metodik a odborný garant projektu Podpory územního rozšíření a metodického rozvoje komunitní práce v území s koncentrací sociálního vyloučení v Agentuře pro sociální začleňování Ministerstva pro místní rozvoj. „Jeho hlavní činností je pravidelně komunikovat s místními obyvateli o životě v sousedství, kvalitě soužití i veřejného prostoru a o jejich dalších přáních a potřebách. Vedle toho iniciuje společná setkání, ze kterých vzejde určitý plán, nebo zprostředkovává dialog se zástupci obce a dalšími aktéry. Může také pomáhat při organizaci volnočasových akcí. Důležité ale je, že dělá všechno v maximální míře společně s místními obyvateli a samotná akce už je primárně na nich.“
Komunitní pracovník by prospěl každé obci, protože pomáhá zlepšovat život místních a podporuje je, aby se více podíleli na jejím rozvoji. „Otevírá nové příležitosti, jak rozvíjet místní život, a v neposlední řadě také posiluje pozici lidí v dialogu s obcí nebo lokálními zaměstnavateli. Pro obec zase bývá komunitní pracovník klíčovým prostředníkem v komunikaci s obyvateli a zjišťování jejich potřeb,“ vyjmenovává Matouš Knapp.
Výchova malých hasičů
Podobně to popisuje i Radka Griffithsová, která od července 2023 zastává pozici komunitního pracovníka ve Starém Jičíně. „Primárně zjišťuji potřeby lidí, mapuji terén a vyhledávám místní lídry. Což je činnost, na kterou vedení obce obvykle nemá kapacitu Je to velmi komplexní pozice, u které musí jít ego stranou,“ směje se Radka Griffithsová, která je jičínskou rodačkou a řadu místních zná ještě ze školy. Jako příklad svých aktivit uvádí situaci, kdy v jedné části obce přestal fungovat pravidelný hasičský kroužek pro děti.
„Přišli za mnou rodiče, kteří si přáli kroužek obnovit. Stávajícímu vedení ale už docházely síly. Navrhla jsem, že se všichni potkáme v hospodě a probereme to. Přišli rodiče i děti, hodně jsme to probírali a vyšlo najevo, že část rodičů má zájem se do organizování kroužku pravidelně zapojovat. Lidé se většinou bojí, že ta funkce bude jen na nich, což je náročné. Tahle skupinka ale byla ochotná se střídat: vznikly čtyři páry, které na střídačku připravují program schůzek.“
Radka Griffithsová se k této pozici dostala díky zapojení obce Starý Jičín do projektu Podpora sociálního rozvoje na území MAS Lašsko a MAS Lašsko zapojeným obcím komunitního pracovníka také tři roky platí. „Pracujeme pro obec externě na zkrácený úvazek, v našem regionu vzniklo společně se mnou ještě pět dalších pozic komunitního pracovníka (v obcích Hodslavice, Rybí, Trojanovice, Bordovice a Lichnov). Prošli jsme skvělým školením pod dohledem Rosteamu, který spolupracuje s Ostravskou univerzitou, a vyrazili do terénu. Já napřed na obec, kde jsme si řekli, jak by měl komunitní pracovník fungovat a že tu je samozřejmě i pro vedení obce.“
Starý Jičín je rozdělen na několik částí, z nichž má každá svůj osadní výbor. Radka dostala od vedení obce kontakty na jejich předsedy a také na místní spolky. Začala je postupně obvolávat, navazovat vztahy a vysvětlovat, co dělá komunitní pracovník. Také začala chodit do místního klubu seniorů a baví ji propojovat generace. „Hodně se mi osvědčila i spolupráce s třináctiletými a čtrnáctiletými teenagery, kteří bývají aktivní a rádi se zapojují. Krok po kroku tak zasévám semínka.“
Obec, MAS nebo dobrovolně?
Pokud ve vaší obci komunitní pracovník chybí, možná je to tím, že není jasně definované, kdo by ho měl zřizovat. Nabízí se obec, ovšem tam vidí Matouš Knapp i jistá rizika. „Mohla by se pokoušet aktivity komunitního pracovníka usměrňovat nebo přinášet vlastní agendu. Případně i když nic takového dělat nebude, pracovník se přesto může bát jít v určitých tématech proti ní. Nabízí se dobrovolná komunitní práce, která je mnohem svobodnější, ale je závislá na kapacitách a motivaci místních aktivních lidí a je těžké zajistit její dlouhodobou udržitelnost.“
Podle Matouše Knappa je komunitní práce historicky spojena s určitými principy a závazky, což v praxi znamená naslouchat opravdu všem, nesoudit, a především neprosazovat vlastní zájmy. „Což může být pro místní aktivní lidi oříšek, protože mají zcela přirozeně na lokální otázky vlastní názor. Jako nejvhodnější se pak jeví komunitní práce pod MAS a neziskovými organizacemi, nicméně i zde existuje různá míra závislosti na obci a ani odbornost není automatická.“ Matouš Knapp dodává, že všechny varianty jsou v zásadě možné, jen je potřeba znát dobře místní kontext, ošetřovat rizika a zejména podporovat odbornost komunitního pracovního skrze kvalitní vzdělávání.
Ondřej Horák, kurátor, lektor, propagátor výtvarného umění a vzdělávacích a sociálních projektů je rovněž zastáncem toho, aby každé město a obec měly konkrétního člověka, který bude pracovat s místními komunitami. „Aby se o tyto komunity někdo zajímal a aby věděly, že můžou tady Petrovi nebo Janě zavolat, když bude potřeba. Většinou máte ve městě pár silných aktivních komunit, ale mnohem víc takových, které vznikly na přátelské bázi a nemají třeba tak velké cíle nebo sebevědomí něco prosazovat. Pro město je ale důležité o nich vědět a být s nimi v kontaktu. Klidně to může být zatím jen dobrovolník-nadšenec, ze kterého město později udělá komunitního koordinátora.“
Komunitní zahradou ke komunitnímu pracovníkovi
Trochu jinak se na pozici komunitního pracovníka v Říčanech dostala Markéta Janečková. Když začala válka na Ukrajině, napsala dopis starostovi, že má nápad na integrační komunitní zahradu. Inspirovala se v Krakově, kde se jisté místní dámě podařilo rozhýbat vznik komunitních zahrad shora tak, že město začalo nabízet obyvatelům bezplatné workshopy o pěstování, městské pozemky i základní nářadí. Vedení Říčan nápad zaujal a rozhodlo se otevřít pozici komunitního koordinátora, který bude kromě zahrad dělat i další věci. A nabídlo ji Markétě.
„Město tady toho pro lidi dělá hodně a myslím, že si uvědomilo, že investovat z rozpočtu do komunit jde ještě i jinak, než to dělalo doposud. Kvalita života se neměří jen kvalitním chodníkem nebo tím, jestli máte školu, ale právě komunitním životem a tím, jestli vás město slyší.“
Markéta se učí za pochodu a pozici stále buduje podle potřeb lidí i města. Říčany nakonec otevřely hned tři zahrady, z nichž každá je v něčem specifická, ale všechny jsou zároveň otevřeny veřejnosti. Markéta pravidelně organizuje i měsíční komunitní setkávání, aby každý, kdo se v Říčanech rozhodne něco dělat, věděl, že na to není sám. Zkraje se snažila hledat inspiraci u jiných komunitních pracovníků, ale těch, co je zaměstnává obec, prý v Česku moc není. „Doufám, že získám know-how i pro ostatní obce a budu to s nimi moci sdílet.“
Chceme ho?
Podle Matouše Knappa je v Česku snaha o masovější vznik pozic komunitního pracovníka ze strany státu poměrně malá. „Komunitní práce není legislativně ukotvena, neexistuje pobídka krajům a obcím se jí systematicky věnovat a chybí stabilní financování. U obcí spolupracujících s Agenturou pro sociální začleňování lze za lehkou formu nátlaku považovat alespoň to, že agentura může obci realizaci komunitní práce doporučit. I obcí, které o komunitního pracovníka aktivně stojí, je z mé zkušenosti málo. Jejímu přínosu nevěří, nebo ji dokonce vnímají jako ohrožující, nejčastěji o ní ale vůbec nevědí. Příležitosti ale určitě existují. Komunitní práce je pravidelně jednou z podporovaných aktivit ve výzvách Operačního programu Zaměstnanost+ a v dotačním programu Úřadu vlády ČR. Její rozvoj podporuje i Nadace Via. O individuální i systémovou podporu pak usiluje i náš projekt v rámci Agentury pro sociální začleňování.“
Kolik tedy je v Česku komunitních pracovníků? Matouš Knapp počítá: „Projektů komunitní práce z OPZ+ a Úřadu vlády ČR bylo realizováno více než třicet. Existují ale určitě ještě desítky dalších aktivit, které lze za komunitní práci považovat. Odhadem mohou být v ČR vyšší desítky komunitních pracovníků, v projektech ale figuruje i řada peer pracovníků (místních aktivních lidí, kteří se na realizaci komunitní práce na základě kontraktu podílejí), kterých bude minimálně stejný počet. V kontextu sociální práce je však komunitní práce stále popelkou.“
Když se zeptáte Radky Griffithsové, v čem vidí největší přínos komunitního pracovníka pro obec, bez váhání odpoví: „Propojuje jednotlivce i skupiny, vytváří bezpečné prostředí, kde toho ti lidé mohou být součástí; hrají s kartami, které mají, v prostředí, které znají. Komunitní pracovník tohle otevírá, vzdělává a motivuje lidi a vyhledává lídry. Cílem je zplnomocňování, tedy ne že za lidi někdo rozhoduje, ale že oni sami mohou spoluvytvářet své okolí. Jsme sousedé, můžeme si důvěřovat, pojďme si to říct narovinu.“
Článek vyšel také v newsletteru dobro.dějky.
