Na úpatí Starojického kopce se rodí místo, které má spojit celé generace. Díky grantu České spořitelny tu může vyrůst zahrada, kde se potká sen dvou seniorek o lavičce s výhledem s nápady všech, kdo Starý Jičín nazývají domovem.
Pod Starojickým kopcem se svahem klikatí nová cesta k několika ovocným stromům. Po ní pomalu stoupají dvě seniorky s kolem, zastaví se, rozhlédnou do krajiny a s úsměvem pronášejí: „Tady by měla být lavička, odtud je ten nejlepší výhled.“ Netuší, že o jejich přání se právě dnes bude jednat jen pár kroků dál – na obecním úřadě.
Ve velkém sále se schází všechny generace. Převažují ti starší, je tu ale i kroužek teenagerů, kteří dokonce vytvořili na dnešní setkání videopozvánku na sociální sítě. V něm apelují na všechny, aby nepromeškali jedinečnou příležitost vytvořit na obecní zahradě něco „pro děti, rodiny, seniory i turisty“. Starý Jičín totiž jako jeden ze čtyř projektů v Česku obdržel grant Dokážeme víc určený k vybudování komunitního místa. O jeho podobně ale musí rozhodnout sami občané.
„Před dvěma lety jsme tuhle zahradu koupili a věděli jsme, že tam chceme vybudovat nějakou relaxační oddechovou zónu. A zrovna se to potkalo s výzvou Dokážeme víc, takže jsme naši vizi rovnou zapracovali a uspěli jsme,“ vysvětluje starosta Starého Jičína Rudolf Kalíšek. Rád by na místě vybudoval něco klidného s pěknou vyhlídkou, bude ale muset počkat na názory všech, kteří na plánovací schůzku dorazili. „Každopádně doufám, že jsou naši občané soudní a nebudeme tady budovat žádný disneyland,“ usmívá se.
Není to zahrada pana starosty
Martin Nawrath z Nadace Via všem vysvětlí, že nejprve se budou bavit o pozitivech místa, poté o negativech a teprve na konci bude každý mít možnost přijít s nápadem, co by se na místě dalo vybudovat. „Je to prostor pro všechny. Není to zahrada pana starosty,“ zdůrazňuje. „Kdyby byla, tak by tam dal akorát trnky,“ vykřikne kdosi a všichni se zasmějí. Pak už se debatuje o pozitivech místa, kde jednoznačně vede výhled do krajiny, ale také poloha na cestě k hradu nebo možnost celoročního využití. Jako hlavní negativum uvádí lidé, že svah pozemku je strmý a otázkou je tím pádem i bezpečnost pohybu.
Čilou debatu sleduje i komunitní pracovnice Radka Jakešová, která s nápadem žádosti o grant přišla. Stejně jako starosta je zvědavá, s jakými nápady místní přijdou. „I vzhledem k tomu, kde ta zahrada je, že je u lesa a vyzývá k přírodě, tak tam nějaká naše vize byla,“ přiznává Jakešová. „Je ale zároveň boží nápad pozvat k tomu všechny lidi. Ať je to udržitelné a ať se k tomu místu rádi vrací, když tam něco společného vytvořili a zažili,“ doplňuje.
Společné rozhodování se líbí i architektce Pavle Lorenzové, která bude vypracovávat několik návrhů, o kterých pak budou místní později opět hlasovat. „Někdy si připadám, že rozhoduji o prostoru, který nebudu sama využívat. Takže mám ráda, když se vyjádří lidi, kteří tam budou žít a budou to navštěvovat,“ říká Lorenzová. Neznamená to ale, že každý návrh veřejnosti projde. „Já je samozřejmě nasměruji, že něco by nebylo dobré řešení nebo jim řeknu svoji zkušenosti z jiné lokality, kde se něco takového udělalo a nedopadlo to dobře,“ upozorňuje Lorenzová.
Místní skutečně přichází s velkým množstvím nápadů, které by na místě rádi viděli. Vyhlídka, relaxační posezení, ale také naučná stezka, venkovní fitko, nebo domečky pro hmyz. O všech návrzích hlasují místní pomocí pěti nálepek. Ty s nejvyšším počtem hlasů pak mají největší šanci, že se to finálního projektu dostanou. Pak už bude na místních, aby si svoji obecní zahradu přetvořili na místo, kam se budou rádi vracet.
