Středočeský kraj a hlavní město Praha tvoří provázaný celek, který nelze oddělit ani při hodnocení kvality života. Kraje se v mnohém doplňují: zatímco Praha láká nové obyvatele, čelí krizi dostupnosti bydlení, což vede k nárůstu počtu obyvatel ve Středočeském kraji. Oba kraje tak vykazují velkou sílu v ekonomických a demografických indikátorech díky přílivu mladého a vzdělaného obyvatelstva. Tato suburbanizace ale také představuje významnou zátěž pro místní kapacity a infrastrukturu. V rámci Indexu prosperity regionů má Praha (coby kraj) nejlepší podmínky k životu v ČR, Středočeský kraj má ale až 10. nejlepší výsledek.
Středočeský kraj a Praha mají mezi českými regiony výjimečný vztah. Tomu odpovídá i skutečnost, že Středočeský kraj nemá krajské město – jeho správní sídlo představuje právě Praha. A to i přesto, že se jedná o největší kraj České republiky jak do počtu obyvatel, tak i co se týče rozlohy.
Výsledky obou krajů v Indexu prosperity regionů nelze vnímat nezávisle na sobě. Ve Středočeském kraji dle analýzy najdeme až 10. nejlepší podmínky k životu ze 14 českých krajů, což ale platí jen za podmínky, že jej „izolujeme“ od Prahy, která se však ve skutečnosti do značné míry na zvýšení životních podmínek Středočechů podílí.
Praha: nejlepší ekonomické a demografické výsledky v republice, ale také třetí nejhorší výsledek ve vzdělávání
Praha se mezi kraji umístila na prvním místě, což příznivě ovlivňuje i situaci ve Středočeském kraji. Dlužno ale dodat, že výsledky Prahy nejsou ani zdaleka jednoznačně pozitivní, jak by mohli mnozí očekávat. Panuje zde poněkud kontrastní situace: zatímco v pilířích Demografie a sociální struktura, Dostupnost péče, Ekonomika a Občanská vybavenost dosahuje nejlepších výsledků v republice (respektive druhého nejlepšího v případě Dostupnosti péče), v Prostředí pro život, Volném čase a Vzdělávání se naopak nachází na chvostu. Například příliv produktivního obyvatelstva sice zlepšuje ekonomickou sílu města, ale současně zatěžuje jeho infrastrukturu a stejně tak i kapacity vzdělávacích či zdravotních institucí.
Prospěšnost funguje v obou směrech – třeba v otázce bydlení zase Praha těží ze Středočeského kraje. Hlavní město je velkým lákadlem, čemuž odpovídá i nejvyšší migrační saldo v republice 21,2 přistěhovalých na 1 000 obyvatel. Jenže zatímco průměrně v ČR nákup vlastního bydlení přijde na necelých 14 ročních platů (což samo o sobě není vůbec málo), v Praze je k pořízení vlastního bydlení potřeba dokonce 19 ročních platů. Kromě toho, že Praha nestíhá dostatečně stavět, situaci ještě zhoršují investoři skupující byty.
Mnoho lidí tak sice pracuje v Praze, ale bydlení hledá ve Středočeském kraji. Ten kvůli tomu dosahuje druhého nejvyššího migračního salda v republice (11,2 přistěhovalých na 1 000 obyvatel). Velmi dobře můžeme tento trend pozorovat na rozložení obyvatel Česka podle průměrného věku. Kolem Prahy vzniká jakýsi prstenec mikroregionů s mimořádně mladým obyvatelstvem, které na drahé bydlení přímo v hlavním městě buď nedosáhne, nebo preferuje život mimo velkoměsto (lze vidět jako modře zbarvené na infografice níže).
Počet obyvatel středočeské Jesenice se za 21 let ztrojnásobil
Tento proces můžeme označit za suburbanizaci. Ta se týká zejména přilehlých obcí, například v Říčanech v roce 2004 žilo 11 329 obyvatel, za uplynulých 21 let se ale jejich počet vyšplhal až na současných 17 143 obyvatel. Obec zabodovala v dalším z žebříčků hodnotících kvalitu života v českých mikroregionech Obce v datech, kde se Říčany umístily dle posledních výsledků jako nejlepší ORP pro život v Česku.
Masivní populační nárůst zaznamenala také Jesenice, kde se počet obyvatel za stejné období přibližně ztrojnásobil. Zde příliv lidí podpořila přítomnost špičkového Biotechnologického a biomedicínského centra BIOCEV.
Podobný osud potkal i vesnici Dolní Břežany, kde za toto období vzrostl počet obyvatel z 1 790 na 4 735. Dolní Břežany jsou tak osmou největší vesnicí v Česku, která už zároveň svým charakterem připomíná spíše malé město, přičemž zde sídlí vědecké centrum ELI Beamlines vyvíjející laserové technologie. Starosta obce Matěj Novák dynamický rozvoj hodnotí jako jednoznačně pozitivní: „Pro naši obec bylo posledních dvacet let obdobím nejen populačního růstu, ale i dramatické a úspěšné transformace. Změny iniciovali převážně lidé, kteří se v obci nenarodili, ale přistěhovali se a chtěli ji posunout na novou úroveň.“
Středočeský kraj zažívá svůj populační „boom“ od druhé poloviny devadesátých let. „Přistěhovalé obyvatelstvo je většinou v produktivním věku, vzdělanější, s vyššími příjmy, zakládá v kraji své rodiny. Pozitivně tak ovlivňuje především demografickou a vzdělanostní strukturu území,“ stojí v analýze Českého statistického úřadu. Současně Středočeský kraj může využívat benefitů, které mu poskytuje blízkost Prahy. Například podle Indexu prosperity regionů má nejnižší dostupnost zdravotní péče v republice, to ale může částečně kompenzovat právě hlavní město, které má naopak zdravotní péči druhou nejdostupnější.
Stinná stránka suburbanizace: zatížené kapacity institucí i dopravní infrastruktury
Suburbanizace přináší i značné komplikace a výzvy. Rychlý nárůst obyvatel výrazně zatěžuje místní kapacity vzdělávacích a zdravotních institucí. Kromě nízké dostupnosti zdravotní péče se tak Středočeský kraj potýká s pátým nejhorším výsledkem v pilíři Vzdělávání, k čemuž výrazně přispívá jedna z nejnižších částek v přepočtu na jednoho žáka u financování základní školy.
Že suburbanizace klade vysoké nároky na plánování a koordinaci, potvrzuje náměstek hejtmanky Středočeského kraje pro oblast regionálního rozvoje, územního plánování, dotací a sportu Jan Skopeček: „Dopady v širším kontextu mohou být ze strany jednotlivých správních území problematicky řešitelné. Bohužel ne všem obcím se to daří. Je důležité si uvědomit, že důležitým nástrojem rozvoje obce je kvalitní územní plán a další strategické dokumenty, které na jedné straně nezastaví potřebný rozvoj obcí a na straně druhé nepovedou k nezvládnutelnému, živelnému rozvoji,“ říká Skopeček. Aby nedošlo k přetížení institucí, občanskou infrastrukturu, jako jsou školy nebo sociální zařízení, je podle něj třeba budovat s dlouhodobým předstihem. „Proto si kraj v loňském roce nechal vypracovat podrobnou demografickou studii, která predikuje vývoj počtu obyvatel v ORP kraje podle různých věkových skupin až do roku 2050,“ dodává Skopeček. Na to, že v určitých oblastech kraj očekává další populační růst, reaguje budováním školské infrastruktury – příkladem může být plánované gymnázium v Černošicích.
Jako obec, která zvládla suburbanizační bobtnání se ctí, Skopeček uvádí právě již zmíněné Dolní Břežany: „Obci se jednoznačně daří naplňovat své dlouhodobé vize, což učinilo toto sídlo příjemným a vysoce atraktivním.“ A jak se zde podařilo vybudovat infrastrukturu, která nárůstu obyvatel odpovídá? Jako klíčové zdůrazňuje starosta Matěj Novák dvě věci. „Jednak řízená etapizace zástavby. A zadruhé schopnost využít dotačních příležitostí k zásadním investicím do infrastruktury – od školy a školky přes silnice, chodníky, parky, sportovní zázemí až po polikliniku či hasičárny. Majetek obce narostl více než počet obyvatel.“ V současnosti obec vnímá jako hlavní výzvu udržovat infrastrukturu v dobrém stavu. „To již musíme dělat ze svého rozpočtu,“ dodává Novák.
Z Kladna do Prahy vlakem za půl hodiny
Zatížení dopravní infrastruktury způsobené pendlováním obyvatel mezi Středočeským krajem a Prahou představuje zásadní efekt suburbanizace. V plánu je proto například prodloužení trolejbusových linek v severovýchodní části prstence kolem Prahy nebo tramvajové propojení mezi Prahou a Zdiby. Kladnu zas situaci ulehčí modernizace trati Praha – Kladno s připojením Letiště Václava Havla. Vlaky díky ní budou moci jezdit rychlostí až 145 km/h, což umožní dostat se z Kladna do centra Prahy do půl hodiny. Harmonogram dokončení trati jako celku není díky náročnosti a nákladnosti celého projektu dosud pevně stanovený, nicméně na úsek z Prahy na letiště se lidé mohou těšit kolem roku 2030.
Zkapacitňování dopravy nicméně samo o sobě nestačí, připomíná náměstek Skopeček: „Je třeba se orientovat na posilování funkcí regionálních center v kraji tak, aby se ve větší míře stávala pracovně atraktivní pro jejich obyvatele.“ Kraj chce také nově v rámci fondu na podporu venkova podpořit budování infrastruktury pro rychlý stabilní internet v místech, kde kvalitní připojení chybí, aby lidé mohli bez zábran namísto každodenního dojíždění pracovat z domova.
„Mrtvé“ zóny všedních dní
Otázkou zůstává integrace nových obyvatel do již zaběhlých komunit a lokalit. „Za sociální problém může být označena vznikající polarizace v oblastech, kam se přistěhovává obyvatelstvo z Prahy. Vedle staré zástavby vznikají oddělená, často přímo fyzicky ohraničená ‚městečka‘, která se zásadně liší jak stylem zástavby, tak strukturou obyvatelstva. Nově příchozí obyvatelstvo s sebou přináší městský styl života, často s původním nekomunikuje, neúčastní se dění v obci, ani nevyužívá místních služeb. Ve dne se tyto lokality navíc vyprazdňují, protože se lidé přesunují za prací a studiem do hlavního města, takže celé oblasti se stávají „mrtvými“ zónami,“ uvádí autoři analýzy Českého statistického úřadu.
Například Dolní Břežany ale podle starosty Matěje Nováka problém zásadní polarizace mezi skupinami obyvatel nepálí. „Možná k tomu přispělo i to, že klademe velký důraz na komunitní život. V průměru máme v obci jednu komunitní akci týdně. Potkávání se obrušuje hrany, mnozí Břežaňáci jsou na svou obec hrdí. A to jak starousedlíci, tak i přistěhovalci, kterých je dnes většina.“
