Knihovny nejsou jen regály s knihami. Jsou to místa, kde se potkáváme. Kde se učíme přemýšlet. Kde se nebojíme nesouhlasit. Kde se demokracie netvoří hesly, ale rozhovorem. Dnes důležitější než dřív. Co zaznělo na konferenci Knihovny současnosti?
Na konferenci Knihovny současnosti 2025 se mimo jiné mluvilo o budoucnosti. Ale ne té, která přijde sama od sebe. O budoucnosti, kterou musíme aktivně tvořit. A taky o tom, že technologie už dávno nejsou jen nástroje. Jsou to spoluhráči. Někdy protivníci. Někdy neviditelná armáda botů, která prodává boty, tenisky… Někdy taxi bez řidiče, které odjede, i když na něj klepe policie. Protože technologie se nezastaví. Nečekají na svolení. A my? My se musíme rozhodnout, jestli budeme jen pasažéři, nebo se naučíme řídit.
Knihovna jako hybatel i strážce demokracie
Vraťme se o deset let zpátky. Svět zajímá internet věcí. Marek Kowalkiewicz dostal tehdy od své mámy otázku: „Kdo bude dělat reklamu pro chytré lednice?“ Dotaz nebyl tak absurdní, jak se zdá. Algoritmy už dnes rozhodují, co čteme, co kupujeme, co si myslíme. A knihovny? Ty by měly být místem, kde se algoritmům díváme pod prsty. Kde se učíme rozpoznávat, co je doporučení a co manipulace.
Demokracie vyžaduje naši aktivní účast. Žádné změny se nedějí v okamžiku (ani ty negativní). Proto potřebujeme vytvářet a udržovat vztahy nejen v místě, kde žijeme, ale napříč státem a zeměmi. Knihovny mají velkou moc. S tou se pojí i velká odpovědnost. Proto knihovny musí být v čele těch, kdo rozvíjejí demokracii.
Michal Černý mimo jiné definuje knihovnu jako místo, kde se demokracie netvoří hesly, ale porozuměním. Kde se učíme, že většina má právo rozhodovat jen tehdy, když chrání i práva menšiny. Kde kompromis není porážka, ale odvaha vstoupit do dialogu. Proto jsou knihovny současnosti pro budoucnost tak důležité.
Proto bývají v autokraciích a tyraniích mezi prvními pod palbou. I když se knihovny spoutávají, rozbíjejí, i když se z knihovníků stávají „zahraniční agenti“, i když musí začínat znova v cizím jazyce — i malý odpor má smysl. Protože svoboda není samozřejmost. A knihovna nebo knihovník sám může být jejím posledním útočištěm. Tak jako Vladimir Kosarevskiy, který musel odejít z Ruska. (A než si osvojí španělštinu, můžete sledovat jeho Galicijské příběhy v ruštině.)
Luxusní status knihoven
Michal Černý také připomněl, že dobrá výuka není o tom, co umíme ve škole, ale co si neseme celý život. Nezáleží na šplhu na daný čas, ale jestli i v dospělém věku zvolíme zdravý životní styl. Dobrou výuku nepoznáme podle schopnosti žáků 9. třídy řešit kvadratické rovnice, ale podle naší lásky k logickým hádankám, schopnosti všímat si, pokládat si otázky (svět je vlastně soustavou parciálních diferenciálních rovnic). V knihovnách nepotřebujeme žít v zajetí KPI. Můžeme se soustředit na dlouhodobé cíle. Zorientovat se, přemýšlet, sledovat delší časovou perspektivu. A tento luxus delší časové perspektivy si může dovolit málokdo. Knihovny se svými čtenáři totiž mohou pracovat celý jejich život. Nechť toho využívají.
Nejen podle Michala Černého je svět v polykrizi. Ale pokud přijmeme, že jediným východiskem je hromadná sebevražda, pak nemá smysl provozovat knihovnu. Jen bychom tak prodlužovali utrpení světa. Pokud však z knihovny vytvoříme prostor, kde je bezpečné a žádoucí promýšlet věci jinak, kde je ok nesouhlasit, přít se, hledat perspektivy, které zatím nikdo nehledal. Prostor, ve kterém pečujeme o kreativitu, jež nám umožňuje vidět svět jinak. Prostor, který nám umožní “myšlenkově skočit jinam,” vytvoříme tak něco nesmírně cenného.
Knihovna pak nebude taxi bez řidiče, které se drží své cesty bez ohledu na dění okolo sebe. Zůstane místem, kde se učíme řídit. Společně.
Znáte svou knihovnu?
Chodíte tam na sousedská setkání, debaty, zahrát si hry, půjčit si obraz, desku nebo knihu? A víte, co dělají pro posilování svobody a demokracie? Pokud ne, máte čas to vše objevit do jara 2026. Na jaře totiž Česká spořitelna spolu s Nadací OSF vyhlásí 5. ročník ocenění Bibliotheca inspirans, kam tu svou knihovnu za aktivity posilující naši odolnost a demokracii, budete moci nominovat. A pro knihovníky tady máme přehršel čerstvých inspirací z Německa, který jim přináší SDRUK.
Text vyšel také v newsletteru dobro.dějky.
