Více než 80 % pražských vnitrobloků je zanedbaných. Vychází to z průzkumů spolku Bieno, který je intenzivně pomáhá proměňovat v zelené oázy. Proměnit vnitrobloky v místo, kde se mohou lidé scházet, nebo jen v klidu posedět ve stínu, není jen tak. Dvorky uprostřed městské zástavby kdysi přirozeně žily, pak dlouhé dekády spaly a teď jejich osud závisí na tom, čí pozornost zrovna upoutají.
Zelené plochy město ochlazují, zadržují v něm vodu a upevňují sousedské vztahy, takže dobré důvody pro zvelebování dvorků by byly. Gabriela Stögerová, památkářka a zahradní specialistka z Brna, uvádí ještě další: „Vnitrobloky představují obrovský rezervoár volné půdy, kde se dají sázet stromy a kde je předpoklad, že tam ty stromy také vyrostou.“
Když vidí, jak se v Brně sázejí platany do truhlíků a dělá se z nich alej, je jí do pláče. „Je to špatný příklad pro další generace. Pokud chceme, aby i v budoucnu viděly děti v parku stoleté stromy, nemůžeme je zasadit do truhlíků. V městském prostředí jsou stromy stresované a mnohem lepší podmínky pro růst mají právě v zahradách vnitrobloků než na vydlážděných prostranstvích. Stromy ve vnitroblocích zároveň plní mikroklimatickou funkci – prostor ochlazují, poskytují stín a podílí se na snižování emisí.“
Vnitroblok Ďáblice
Michaela Ničová se v roce 2022 přestěhovala do městské bytovky v pražské Ďáblické ulici. A hned si všimla, že vnitroblok za domem je v katastrofálním stavu. „Čtverec obehnaný neudržovanými nálety a keři, dvoumetrová tráva a popelnice. Přitom by z něj mohla být krásná zahrada.“ Historicky prý padaly návrhy, aby se vnitroblok využil jako parkoviště, ale z toho naštěstí sešlo a dvůr nikdo nevyužíval. Michaela se proto rozhodla svolat schůzi, aby zjistila náladu v domě.
„Zúčastnil se i pan místostarosta a během té první schůzky jsem pochopila, že ostatní sousedé zaujímají k vnitrobloku neutrální postoj. Nevěděli, co od mého nápadu čekat, báli se, aby na dvůr nechodili cizí lidé, ale ani mu nebránili. Vlastně mu pasivním způsobem dali zelenou.“
Michaela získala na kultivaci vnitrobloku grant Dokážeme víc i podporu městské části. Následovalo několik brigád, během kterých se odstranily nálety, zasadily nové keře, do rohu se umístil altánek a dvorek začal žít komunitními akcemi. „Pořádáme tu férové snídaně, swap oblečení, měli jsme workshop o kompostování a uvažujeme i o letním kinu. Lidé ze sousedství si ho oblíbili, ale lidé z domu vnitroblok ignorují.“
Proč nepřijdou?
Jediný, kdo přijal dvorek za svůj, je manželský pár z přízemí. „Paní Monika a pan Štefan tu pravidelně sekají trávu, pomáhali s montáží domku na nářadí i montáží záhonů, sázeli keře i kytky a pěstují si tu byliny a zeleninu. Občas sem zajde i jedna mladá rodina z domu. Ostatní sem nechodí.“
Michaele je to líto, ale přesný důvod nezná. „Možná tu jsou nějaké historické neshody mezi obyvateli, možná si lidé stydí dvůr využívat. Novější nájemníci si zase asi myslí, že vnitroblok zvelebuje městská část a je automatické, že to tam vypadá hezky.“ Původní myšlenka, že si tu budou moci nájemníci zasázet zeleninu a posedět, se tedy zatím nekoná.
Vnitroblok ale zaujal další aktivní sousedku, která přes ulici otevřela cukrárnu s pekárnou. „Obě nás napadlo, že by se dvorek mohl v odpoledních hodinách otevřít veřejnosti – maminky by si tu mohly vypít kávu na lavičce. Nápad se líbí i panu starostovi, který je místní a chodí do pekárny nakupovat.“
Michaela dala všem sousedům do schránky dotazník, jestli by s nápadem souhlasili. Všichni kromě dvou rodin s malými dětmi ale byli proti. „Plánujeme proto další setkání i s panem starostou. Městská část by sem dala provozní řád a o pořádek by se staral pan Štefan, který by v šest hodin vnitroblok zamknul. Provozovatelka pekárny také chce obyvatelům domu nabídnout doživotní slevu na konzumaci. Snažíme se najít cestu, aby byli spokojení všichni.“
Kultivaci vnitrobloků podporuje i Vojta Rybář z Dobrovolnického centra Agora 7, který se stará o komunitní život na Praze 7. „I u nás máme fungující vnitrobloky. Snažíme se sdílet příběhy těch úspěšných skrze projekce nebo exkurze, abychom inspirovali ostatní. Osvědčil se formát besedy s krátkými prezentacemi zajímavých sousedských projektů, a i tady se většinou alespoň jedna proměna vnitrobloku objeví.“ Vojta dodává, že asi nejznámějším oživeným vnitroblokem v Holešovicích je vnitroblok Tusarova-Stupkova-Osadní, kde se architektu Karlu Veselému podařilo propojit dvory sedmi bytových domů a vytvořit jeden velký zelený park.
Mrakodrap místo zeleně
Trochu jinou zkušenost s vnitroblokem má Gabriela Stögerová. V roce 2019 chtěl právě na jejich vnitrobloku postavit developer téměř 90metrový mrakodrap s podzemní garáží, kvůli které měly být zničeny i dva platany. Oba stromy rostou ve vnitrobloku blokové zástavby prvorepublikových a starších činžovních domů nedaleko brněnského centra více než sto let a Gabrielu jejich možné pokácení upřímně vyděsilo. Obešla sousedy a zorganizovala setkání, kterého se zúčastnilo asi 200 lidí.
„Založili jsme spolek a dali dohromady petici, kterou jsme se čtyřmi a půl tisíci podpisy odnesli primátorce. Oficiálními sousedy záměru jsme byli jen my a protější Blahoslavův dům, který patří evangelické církvi, ale stavba by se dotkla dalších stovek sousedů. Snažili jsme se vyhlásit platany jako památné, ale to neprošlo, protože vlastník-developer s tím nesouhlasil.“
Město také tvořilo nový územní plán a Gabriela se nechala zmocnit jako zástupce veřejnosti, aby mohla podat námitku. „Velmi zjednodušeně šlo o to, že nový návrh umožňoval nahradit zeleň ve volné půdě zelení na střechách. Developer by tak mohl zastavit celý pozemek a místo stromů ve vnitrobloku udělat jen zelenou střechu. Chtěla jsem, aby se naše připomínky uplatnily u všech brněnský vnitrobloků, a štvalo mě, že neexistuje žádná právní úprava, která by vnitrobloky chránila.“
Bratrstvo neohrožených
Stavbu mrakodrapu nakonec stavební úřad zastavil, protože odbor životního prostředí vydal podle Gabriely průlomové stanovisko, které staví veřejné zájmy nad zájmy developera. „Developer se ale odvolal a pořád je tu riziko, že ty platany začnou záhadně odumírat – třeba s pomocí nějaké chemikálie…“
Podle Gabriely je ale všechno zlé pro něco dobré. „Celá tahle kauza nás se sousedy stmelila. Dřív jsme o sobě věděli, ale neznali jsme se. Teď, když se v zahradě potkáme, si povídáme a jsme si blíž, i když je vnitroblok historicky rozdělený ploty. Dokonce jsem pro Blahoslavův dům dělala i program pro Noc kostelů.“
Podle Vojty Rybáře je cílem úprav vnitrobloku to, aby se tam všichni cítili dobře. „Někdy stačí jen malé změny – úklid a obnova záhonů nebo posezení. Větší změny je rozhodně vhodné řešit společně se sousedy. Je dobré ptát se na jejich názor na úpravu vnitrobloku, zahrnout do plánování jejich nápady a připomínky a přizvat je i k samotné realizaci.“
Proměny vnitrobloků často podporují i městské části – finančně nebo prakticky, například prostřednictvím svých arboristů. Michaela Ničová dodává: „Městská část nám z participativního rozpočtu zaplatila vydláždění altánu, pomohla s odbornou údržbou keřů i zdarma přistavěla kontejner. Zároveň chodí na naše schůze. Myslím, že nás berou jako partnery: měli jsme nápad, jak vnitroblok zvelebit, sehnali jsme grant a snažíme se prostor otevírat i dalším sousedům.“
