Když sjedete kousek za Prahou z dálnice D1 a vydáte se skrz obrovské kovové haly a rozlehlá pole do obce Nupaky, nejspíš byste tady nehledali přírodní oázu klidu okolo nivy údolního potoka. Přitom stačí nechat auto na parkovišti u místního pumptracku a vydat se podél třešňového stromořadí.
Polní cesta začne brzy klesat do malého údolí, kde namísto hluku dálnice uslyšíte jen zpěv ptáků a tiché bublání potoka. A někdy možná i křik dětí – kromě dřevěného altánu jsou tu i dvě dětské prolézačky. Kousek od nich je mezi stromy rozpadající se lavička a na kraji potoka poházené dřevo a stará pneumatika. „Chtěli bychom tohle místo trochu zvelebit,“ říká Anna Wimmerová, jedna z devíti místních občanů, který sám sebe nazval „realizační tým Třešňovka“. Ten uspěl v grantové výzvě České spořitelny a Nadace Via, která poskytuje podobným nápadům až půl milionu korun na realizaci. Má to však několik podmínek – a jednou z nich je zapojení veřejnosti.
Do moderní bílé budovy vedle nové zástavby rodinných domů přicházejí v sobotu odpoledne skupinky lidí. Míjejí skleněné dveře před kavárnou, na kterých visí plakátek s nápisem „Veřejné setkání k projektu Oživení Třešňovky“ a míří do velkého sálu. Starostka obce Nupaky nejprve všechny přivítá a pak předává slovo Adéle Jungové z Nadace Via. „Nejprve si řekneme pozitiva toho místa, potom negativa, a nakonec se dostaneme k návrhům, jak by se celý ten prostor dal vylepšit,“ vysvětluje Jungová. V místnosti ji poslouchá necelých čtyřicet lidí a tři psi.
„Je to tady jediný přírodní prostor,“ říká paní sedící v první řadě, když se mají začít zmiňovat pozitiva malého údolí. „Líbí se mi, že tam mohu venčit psy na volno,“ dodává jiná, která má u nohou černého křížence. „Mně se tam líbí ta pyramida, na které se se dá cvičit,“ zmiňuje mladý muž jednu z prolézaček s horolezeckými chyty. Lucie Černická – kolegyně Adély Jungové z Nadace Via – všechna pozitiva místa zapíše na velký flipchart a pak se začne ptát na negativa. „Ty kapesníčky všude, to je katastrofa,“ dozvídáme se. Pán v modré mikině dodá, že to tam vypadá někdy jako skládka bioodpadu. „Válí se tam větve, občas vánoční stromky, je to takový zanedbaný prostor.“ Jeden z mladých účastníků pak dodá, že již postavený altán není dobře vymyšlený. „Když si tam jdeme sednout s kamarády, jsme od sebe moc daleko.“
Místo pro klid nebo pro velké akce?
Největší debatu však začne budit návrh vybudování zázemí pro různé akce, třeba letní kino. „Já tam nechci kino, vždyť je to přírodní prostor a má takový zůstat,“ říká starší pán. „Ale to bude třeba jednou za měsíc,“ říká zase mladší. O tom, že realizační tým kolem oživení Třešňovky by rád místo pojal více společensky, mluví i Anna Wimmerová. „Chtěli bychom to místo využívat více pro různé akce, ale chybí tam zázemí,“ doplňuje Pavla Kučerová z realizačního týmu Třešňovka.
Konzultantka Adéla Jungová shrnuje, že někdo chce klid, někdo chce akce a finální návrh si s tímhle rozporem bude muset poradit. „To není v rozporu,“ říká paní v první řadě. „Já chci klid mezi akcemi,“ oznámí rázně a všichni v sále se zasmějí. „Tak to jsou nadějné vyhlídky,“ uzavře to Adéla Jungová. Každý dostane pět kulatých nálepek, s nimiž pak hlasuje, co se mu na místě nejvíce líbí, co mu nejvíce vadí a jaké návrhy na zlepšení nejvíce podporuje.
Se všemi nápady se bude muset vypořádat Iva Bílková, krajinářka a specialistka na zeleň, která bude připravovat dva návrhy, jak s prostorem naložit. O těch budou místní opět hlasovat – a pak už nebude nic bránit tomu, aby se sami zapojili do práce a přetvořili místo k obrazu svému. Čas na to mají do příštího června.
