Liberecký kraj se v aktuální analýze Indexu prosperity regionů umístil na osmém místě ze čtrnácti českých krajů. Výsledky ukazují výrazné rozdíly mezi západní a východní částí regionu — od oblastí připomínajících spíše Severozápadní uhelný region až po Turnovsko, které nabízí vůbec nejlepší podmínky pro život v Česku. Kraj navíc vyniká jak hustou dopravní sítí a občanskou vybaveností, tak mimořádným podílem přírodních ploch. Liberecko ale současně rozvíjí svůj tradiční průmysl, ke sklářství se tak v nedávné době připojil i automobilový průmysl rozvoj nanotechnologií. Zkombinovat průmyslové haly s ochranou přírody a jejího potenciálu zadržovat vodu tak pro kraj představuje zásadní výzvu.
Liberecký kraj v analýze Indexu prosperity regionů získal osmé nejlepší skóre ze čtrnácti českých krajů. Kraj bychom dle výsledků mohli rozdělit na dvě poloviny, a to na západní, která se svými nepříliš lichotivými výsledky blíží sousedícímu Ústeckému kraji, a východní, jež se naopak povahou podmínek k životu blíží spíše východním Čechám.
Velké rozdíly v kraji podtrhuje i skutečnost, že v něm najdeme mikroregion Turnov, který má dle dat nejlepší podmínky pro život ze všech 206 českých mikroregionů. Za tímto příznivým výsledkem stojí dlouhodobé úsilí města o zvyšování občanské vybavenosti, ale i výhodná geografická poloha. Turnov totiž představuje přirozené spádové centrum Českého ráje. To v kombinaci s dobrou infrastrukturou a občanskou vybaveností mikroregionu výrazně podporuje zdejší rozvoj.
Nejedná se nicméně o Turnov jako samotné město, nýbrž celý mikroregion. V rámci analýzy mikroregiony geograficky kopírují obce s rozšířenou působností (ORP). Ty můžeme vnímat jako mezičlánek v samosprávě mezi městy a kraji, v zásadě se tak jedná o město a přilehlé obce. Na území mikroregionu Turnov tak najdeme třeba město Rovensko pod Troskami a desítky vesnic.
Druhá nejhustší silniční síť i druhá nejlepší obslužnost veřejnou dopravou
Právě dopravní infrastruktura představuje zásadní předpoklad pro rozvoj mikroregionu. To Libereckému kraji hraje do karet, poněvadž disponuje druhou nejhustší silniční sítí ze čtrnácti krajů. Na tisíc kilometrů čtverečních zde připadá 4,81 kilometrů čtverečních silnic, a to včetně přidružených prvků jako příkopů, odpočívadel atd. Průměr v Česku pro představu činí 3,92 kilometrů čtverečních.
Tomu odpovídá i dopravní obslužnost, kterou má kraj rovněž druhou nejlepší v Česku. Aspoň pokud budeme vycházet z hustoty zastávek veřejné dopravy. Na kilometr čtvereční v Libereckém kraji nalezneme 1,41 zastávek oproti celorepublikovému průměru 0,86.
Když k tomu připočteme další indikátory spadající do oblasti Občanské vybavenosti, v nichž Liberecký kraj získal dobré skóre, vyjde kraji druhý nejlepší výsledek v tomto pilíři.
Nejvyšší podíl přírodních ploch v Česku
Hustá silniční síť nicméně neznamená, že by kraj z velké části pokrýval asfaltový povrch. Je sice pravda, že snad o všech českých krajích můžeme říci, že v nich najdeme bohatou přírodu, nicméně Liberecký kraj v tomto směru skutečně vyniká. Prochází jim totiž pohoří Jizerské hory, Lužické hory, Krkonoše a Český ráj. Na území Liberce tak najdeme kromě hor samotných vodopády, rašeliniště, ale i významné řeky či přehrady.
I díky tomu získal Liberecký kraj pátý nejlepší výsledek v Česku v Oblasti Prostředí pro život a stejně tak v oblasti Volný čas. Kraj má například nejvyšší koeficient ekologické stability, a to 3,35. Významně tak převyšuje celorepublikový průměr 1,53. Tento koeficient uvádí poměr mezi přirozenými přírodními plochami, jako jsou louky, lesy, vodní plochy, a plochami vzniknuvšími lidskou činností, jako je tomu v případě zastavené plochy či orné půdy. V případě Libereckého kraje tento výsledek potvrzuje nebývalý rozsah přírody na celkové ploše kraje.
Zřícenina hradu Trosky, Zdroj: Shutterstock
Liberecký kraj hledá cesty, jak podporovat průmysl a současně chránit přírodu
Někdy ale Liberecký kraj musí hledat cesty, jak ochranu přírody smysluplně sloučit se svou průmyslovou tradicí. Severní Čechy jsou už dlouhá léta pověstné sklářstvím a bižuternictvím. Nově se k těmto odvětvím přidal i průmysl automobilový. V Libereckém kraji totiž sídlí někteří dodavatelé dílů „škodovky“ zaměstnávající desítky tisíc pracovníků.
Jenže právě výstavba průmyslových hal, jako v případě výrobců automobilových dílů, snižuje podíl přirozených ploch. To pak zmenšuje schopnost krajiny zadržovat vody. „Česká republika je v podstatě jak ‚střecha‘, na kterou naprší nějaké množství vody, a pokud se nám ji na našem území podaří udržet, tak ji zde máme. Jinou vodu nemáme, žádná k nám nepřiteče, nejsme Německo ani Itálie,” vysvětluje Aleš Kočí, vedoucí střediska ekologické výchovy Divizna Liberec, pro Euractiv.
Na to nicméně kraj odpovídá hledáním inovativních způsobů, jak (zastavěné) půdě pomoci vstřebávat vodu. „Jako příklady dobré praxe mohu uvést tzv. ‚zelené střechy‘ na budovách, změnu nepropustných povrchů na propustné, připravovaná protipovodňová opatření, mezi něž patří třeba poldry (konkrétně je možné zmínit např. poldr u Vísky na Frýdlantsku), či obnovu přirozeného vodního režimu v krajině (mokřady či výsadba zeleně),” uvádí Jiří Klápště, náměstek pro životní prostředí a zemědělství Libereckého kraje
Rovnováhu mezi průmyslem a ochranou přírody pak kraj nalézá i skrze vhodné geografické členění. „Liberecký kraj je regionem, který z více než 30 % pokrývají zvláště chráněná území. Tzn. místa, kde se ze zákona chrání mimořádná přírodní či krajinná hodnota. Konkrétně se u nás rozkládá část Krkonošského národního parku, chráněné krajinné oblasti Český ráj, Jizerské hory, Lužické hory a část CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. Na druhou stranu je v našem kraji řada ploch pro výrobu a skladování či brownfieldů mimo přírodovědně cenné lokality, které lze využít pro průmyslovou výrobu tak, že péče o přírodní bohatství a současně rozvoj průmyslu nemusí být v konfliktu,” dodává Klápště.
Na ochraně krajiny se podílí kromě samosprávy i soukromý a neziskový sektor
Celkově vzato tak Liberecký kraj patří, pokud jde o péči o krajinu, k těm aktivnějším, aspoň podle Lenky Slavíkové z Fakulty sociálně ekonomické Univerzity J. E Purkyně: „Jde zejména o oblast adaptace na změny klimatu v městském prostředí (zavádění zelené a modré infrastruktury) i na venkově (zádrž vody v krajině, udržitelné hospodaření se zdroji). Vnímám také dobře zorganizovaný nevládní neziskový sektor, který podporuje některé environmentální cíle deklarované krajem. Za úspěšný počin v oblasti ochrany přírody považuji dlouhodobý projekt neziskové organizace Čmelák Mokřady Jablonné. Úkolem kraje není podle mého názoru takovéto akce organizovat, ale dlouhodobě určovat směr v oblasti ekologických cílů a podporovat místní aktivní aktéry, kteří k těmto cílům směřují.” vysvětluje.
Takovéto podpory kraj dosahuje mimo jiné skrze dotační programy. „Program Podpora retence vody v krajině a adaptace sídel na změnu klimatu funguje již řadu let a žadatelé (obce, firmy, neziskové organizace i občané) mohou získat dotaci na realizaci různých opatření zaměřených zejména na zadržování vody v krajině (např. tvorba a obnova přirozených vodních prvků v krajině, zvyšování retenční kapacity půdy atd.). Liberecký kraj byl jedním z prvních, který takto zaměřený dotační program na krajské úrovni zavedl. Současná alokace bývá kolem 15 milionů korun ročně, což je skoro nejvíce ze všech krajů, rozhodně v přepočtu na obyvatele. Na druhé straně je však nutné říci, že na podporu podobných projektů, které lze do velké míry vnímat také jako způsob aktivizace společnosti v oblasti péče o životního prostředí, je 15 milionů pro celý kraj stále málo. Ale Bohu díky alespoň za toto,” říká Jiří Louda z Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku Univerzity J. E. Purkyně.
Podpora různých projektů a iniciativ nese své ovoce. Navíc tato podpora nemusí pocházet jen od kraje, ale třeba i od soukromých dárců. Takovým způsobem vznikly třeba Sedmihradské mokřady nebo projekt Nadace Jablotron, kdy získala do svého majetku několik pozemků v Jizerských horách a nyní zajišťuje jejich ekologické obhospodařovávání. „Hlavním cílem je zachovat specifický ráz krajiny, tedy volné horské louky, a toto se nám zakotvením luk v nadačním jmění daří. Na loukách je umožněn volný pohyb slušně se chovajících osob, v zimě provoz běžkařské magistrály,” přibližuje projekt Vladimír Stanislav ze správní rady Nadace Jablotron.
Liberecký kraj také v roce 2021 zpracoval Akční plán adaptace na změnu klimatu v podmínkách Libereckého kraje. V tomto dokumentu řeší ochranu přírody na mnoha úrovních, například chce zvyšovat odolnost lesů a podpoření jejich schopnosti zadržovat vodu či snižování degradace zemědělské půdy. Současně se kraj zavazuje k podpoře obcí a dalších subjektů v přípravě a realizaci projektů na retenci vody. Jedná se například o nápravu starých nevhodných opatření či naopak budování nových tůní, mokřadů atd.
Severočeští vědci přišli s revoluční technologií průmyslové výroby nanovláken
Naleznout rovnováhu mezi přírodou a průmyslem pomáhá i jeho transformace a zvyšování inovačního potenciálu. V kraji například už několik let pravidelně probíhá Liberec Ideathon, v rámci něhož se hledají studenti řešení na výzvy v kraji a mohou pracovat s podrobnými daty od zadavatelů – místních veřejných institucí.
Severní Čechy také mají svůj Smart Akcelerátor podporující inovativní projekty. Díky němu podporu získal například Liberecký podnikatelský inkubátor Lipo.ink nebo iniciativa Platforma digitalizace, která vytváří prostor pro diskuzi veřejného sektoru, firem, vzdělávacích institucí ad. o rozvoji digitalizace v regionu. V neposlední řadě ale akcelerátor podporuje nanotechnologie, které právě pro kraj představují velkou příležitost.
V jistém slova smyslu lze totiž Liberecký kraj označit za průmyslovou kolébku nanovláken. V roce 2003 tamější tým profesora Oldřicha Jirsáka na Technické univerzitě v Liberci vyvinul technologii Nanospider, jež umožnila výrobu nanovláken v průmyslovém měřítku. Ještě větší úspěch je to díky tomu, že se tuto metodu povedlo přímo v kraji uvést do praxe a dál ji rozvíjet, takže z ní mohou severní Čechy dále těžit.
Tato technologie má přitom dalekosáhlé dopady a může pomoci v mnoha odvětvích. Nanovlákna lze totiž užívat při hojení ran, filtrování vody a vzduchu nebo se dají využít pro vylepšení textilních materiálů, a to i těch do extrémních podmínek, které využívají záchranáři či armáda.
