„Naše krajina má paměť a voda ví, kde v ní má místo. My potřebujeme tyto procesy urychlit a krajině pomoci k rychlejší nápravě,“ říkají dobrovolníci, kteří aktivně pečují o život v krajině. Vybrali jsme pro vás 3 příklady inspirativních míst v Česku, kde se díky podpoře našich dárců lidem daří vytvářet odolnější a zdravější krajinu. V okolí Bušovického potoka na Plzeňsku zmapovali krajinu a zavedli opatření, aby předešli vysychání, záplavám či erozím. V Tyře u Třince pročistili tůně od usazenin a přispěli tak k lepšímu prostředí pro živočichy. A v Ludvíkově u Moravské Třebové vznikly nové tůně, které pomáhají zadržovat vodu v krajině.
Místní v okolí Bušovického potoka na Plzeňsku zmapovali krajinu, aby předešli vysychání, záplavám či erozím
Z šesti kilometrů Bušovického potoka mají jen dva kilometry přirozené koryto. Další dva kilometry potoka proudí v opevněném korytu uprostřed polí a poslední dva kilometry tečou v trubce pod zemí. „To je nepřirozený způsob nakládání s vodou, kterému se krajina brání,“ vysvětluje Jiří Větrovec ze spolku Živá krajina Plzeňského kraje, proč se rozhodli vrátit Bušovickému potoku život. S pomocí Nadace Via si nechali zpracovat komplexní studii zádrže vody v lokalitě. „Máme zmapováno, kudy přesně potok teče, jak by bylo možné zatrubnění zrušit a vyvést vodu na povrch. V okolí toku navrhujeme vytvoření desítky tůní a umístění linií stromů, které by měly zabránit záplavám, vysoušení půdy i erozi,“ říká dobrovolník Jiří Větrovec a upozorňuje, že nejde jen o teorii. V místě již spolu s místními vysadili alej se čtyřiceti stromy a vyhloubili dvě tůně. „Neděláme nic, co by se nedělo samo od sebe, pouze to chceme akcelerovat. Příroda sama si bere zpět jenom pomalu. My jí chceme pomoct a tam, kde se chce voda vrátit, jí vytvořit podmínky, aby se vrátila,“ míní Větrovec. V Plzeňském kraji plánuje se svými kolegy uvést v život další studie. „Krajina to potřebuje,“ uzavírá člen spolku Živá krajina.
Čisté tůně v Tyře u Třince přispěly k lepšímu prostředí pro živočichy
„Je to tady vodní ráj, žijí tu obojživelníci jako mloci či kuňky, což jsou chránění živočichové,“ popisuje zemědělkyně Andrea Suszková z Tyry z Třince, která stojí za projektem vyčištění místních tůní. Ty byly ve špatném stavu: kvůli jejich nedostatečné hloubce docházelo v létě k přehřívání vody a tůně, které se nachází na území chráněné krajinné oblasti Beskydy, tak nemohly dostatečně plnit funkci útočiště pro místní faunu. „Chtěli jsme především vytvořit lepší prostředí pro živočichy,“ vysvětluje Andrea Suszková. Společně s místními kromě vybagrování tůní vysadili několik stromů a upravili okolí. „Díky tůním se zlepšilo prostředí pro vodní hmyz a obojživelníky, což vedlo k většímu výskytu ptáků. Tůně slouží i jako zdroj vody pro lesní zvěř, kozy a ovce,“ říká zemědělkyně z Farmy na kopečku. Navíc tůně přispěly i k protipovodňové ochraně: domy, které jsou umístěné ve svahu, byly při deštích ohrožené odtokem vody, což se díky tůním podařilo omezit. V neposlední řadě se tůně také staly oblíbeným cílem vycházek. V zimě, když tůně zamrzly, si tu děti z okolí dokonce vytvořily kluziště. „Ani by mě nenapadlo, že tůně budou mít i takový společenský dopad,“ usmívá se Andrea Suszková.
Tůně v Ludvíkově u Moravské Třebové pomáhají zadržovat vodu v krajině
Ludvíkov je krásné místo, kudy se každoročně v dubnu chudí Vandr skrz Maló Hanó. Členům spolku Zahrady Ludvíkov v čele se zemědělkyní Marií Kučerovou vadilo, že se na pozemku obce nachází neudržovaný mokřad a vývěr meliorací, který způsoboval na jaře a na podzim velké potoky a erozi. „Baví mě agrokrajinu měnit do opravdové krajiny,“ vysvětluje hybatelka projektu. Díky podpoře Nadace Via se jí spolu s místními podařilo v místě vývěru vytvořit rybníček a v nivě potoka vybudovat soubor pěti tůní různých velikostí a hloubky. Soustava tůní podpořila biodiverzitu místa. „Sama jsem zvědavá, jaké živočichy to tu zaujme,“ usmívá se Marie Kučerová. Zároveň počítá s tím, že v Ludvíkově vznikne i prostor pro místo k odpočinku kolemjdoucích poutníků. „Už na jaře spolek kolem tůní vysadí stromy a obec doplní lavičky,“ těší se Kučerová. Největší radost má ovšem z toho, že se v Ludvíkově podařilo zvýšit zadržení vody v krajině. „Pozorujeme už další místa. Se zadržováním vody v krajině bychom rádi pokračovali i v budoucnu, protože nám to dává velký smysl,“ uzavírá zemědělkyně.
