Skupině Silnějších hybatelů ze severní Moravy ztížily účast v programu zářijové povodně. Každý z nich se musel poprat s nánosy bahna a někteří dokonce absolvovali program Silnější hybatelé bez elektřiny a v gumovkách. Podle Kateřiny Rybářové Vavrečkové, jejich regionální koordinátorky, se ale také ukázala obrovská lidská soudržnost – v rodinách, komunitách i firmách.
Většina hybatelů včetně Kateřiny žije v Opavě. „Celý náš region je rozdělený na větší a menší centra a jsou průmyslové lokality, kde to je samozřejmě náročnější. Opava má ovšem speciální pozici – je tu hodně zeleně, těžký průmysl je minoritní a na horizontu vidíme Jeseníky, nikoliv těžební či chladicí věže. Takže prostředí máme hezké, ale centrum města je víceméně mrtvé. Najdete tu převážně vietnamské večerky, obchody s levnou módou, banky a pojišťovny; když chce někdo podnikat v gastru, ve službách nebo si otevřít obchod, často narazí. Místní, kteří by na to měli, často raději odjíždějí utrácet peníze do větších měst. Je to trochu začarovaný kruh, ale snažíme se ho měnit,“ vysvětluje Kateřina, o jejíž aktivitách včetně projektu Kytky z Kapradí jste si mohli přečíst v této dobro.dějce.
I podle Indexu prosperity regionů je na tom Opava v porovnání s jinými městy v regionu dobře. Najdete ji na 84. místě z 206 obcí s rozšířenou působností (ORP), má vysoký podíl vysokoškoláků (14 %, což jí vysloužilo 22. nejlepší místo v republice), dobrou dostupnost lékařů, především praktiků (65 na 100 000 obyvatel) a stomatologů (54 na 100 000 obyvatel), a má dokonce ze všech ORP v republice nejlepší vzdělávací úspěšnost. Obci se také daří učit žáky základních škol digitálním kompetencím (30. místo celorepublikově). Moravskoslezský kraj zaujímá 12. příčku ze 14 a jeho silnou stránkou je především dobrá občanská vybavenost: je tu největší počet aktivních přípojek optického internetu a podíl silnic na rozloze kraje je největší mezi kraji, což lidem umožňuje pracovat na dálku.
Kapradí, Kytky z Kapradí, Labyrint a Příběh trička
Kateřina založila společně s několika dalšími podobně naladěnými rodinami Spolek Kapradí. Pod jeho křídly pak vznikl Luční sad a také sociální podnik zaměřující se na pěstování květin. Z těch se vážou sezónní kytice a pod značkou Kytky z Kapradí se prodávají například v kvítkomatu na opavském magistrátu. S pěstováním i vazbou pomáhají Kateřině a jejím kolegyním dvě maminky, které pečují o syny s postižením. Vedle toho propaguje Spolek Kapradí udržitelný přístup k oblékání a jezdí do škol vyprávět Příběh trička. Ještě předtím kvůli vlastním dětem založila Kateřina a její souputnice Montessori školu Labyrint, která za rok oslaví desáté narozeniny.
Uplynulý půlrok byl pro Kateřinu náročný. „Kombinace povodní, hybatelů a všech aktivit našeho spolku byla trochu hraniční. Náš spolek Kapradí navíc poslední roky rychle rostl, a teď se ocitl v takové transformační fázi. Hodně jsme se rozkročili a všichni jsme se nadšeně nořili do hlíny, ale trochu nám utekly některé strategické věci. Od nového roku proto proměňujeme strukturu a procesy, otevíráme nové spolupráce a přizýváme další dobrovolníky,“ popisuje Kateřina a dodává, že ona sama se teď nově dostává i do role lektora. „Projekt Příběh trička jsem vymyslela, sehnala lektory i peníze, ale sama jsem lektorovat nejezdila. Tak teď začnu.“
Největší radost Kateřině udělalo, když několik dcer zakladatelek prohlásilo, že by se chtěly stát „kapradinkami“ a do spolku by se rády zapojily i formálně. „Už se na tom pracuje,“ směje se Kateřina.
Kateřina a Montessori pro všechny
První z absolventek podzimních hybatelek je Kateřina Pavlíčková, která do Opavy kdysi přinesla Montessori metodu a společně s Kateřinou Vavrečkovou a dalšími přáteli se také stala spoluzakladatelkou Labyrintu.
„Kateřina tady i učí a má zkušenosti s Montessori konceptem napříč věkovými skupinami: od předškoláků po seniory, protože některé Montessori pomůcky používala i při péči o svého tatínka. Teď se díky svým osobním zkušenostem a znalostem principů Montessori pedagogiky snaží propojovat děti a seniory,“ popisuje Kateřina Rybářová Vavrečková a dodává, že ženy ve věkové skupině nad 50 let mají neskutečný potenciál a stojí za to je podporovat.
„Často byly hybatelkami dávno předtím, než se jim narodily děti. Nebo se jimi staly během mateřské. Děti jim odrostly, takže mají zase volnější ruce, a zároveň bohaté zkušenosti. A často také chuť vložit energii do něčeho smysluplného. V naší společnosti na ně není zaměřena pozornost, ale je to hrozná škoda. Jsem ráda, že jsme měli hybatelskou skupinu tak skvěle namixovanou, věkově, povahově i genderově.“
Kateřina Pavlíčková šla do Silnějších hybatelů s tím, aby si v projektu propojování seniorů a dětí ujasnila svou roli. „Potřebovala jsem si odpovědět, jestli budu víc koordinátorka, nebo facilitátorka, a jestli budeme zaměřeni víc na vzdělávání, nebo na péči.“ Podle ní není cílem vodit děti do domova pro seniory proto, aby tu zpívaly písničky.
„Cílem je, aby docházelo k vzájemnému mezigeneračnímu učení. Každá skupina může tu druhou obohatit: senioři mohou předškoláky učit třeba zavazovat mašli, mohou hrát karty nebo pexeso, starší děti zase mohou vést se seniory rozhovory a zaznamenat stěžejní okamžiky z jejich života.“
Kateřina byla z celé skupiny nejvíce zasažená povodněmi: prošly doslova jejich domem. „Často jsme absolvovaly online schůzky u nás, protože Kateřina neměla doma teplo ani elektřinu. Nevzdala to a věřím, že právě během schůzek hybatelů si mohla trochu odpočinout od všech mimořádných starostí a znovu se postupně nastartovat,“ dodává Kateřina Vavrečková.
Lenka a Luna
Lenka Bednaříková Kudělová je další hybatelkou z Opavy. Před čtyřmi lety tu založila Jógový ateliér Luna, který je ale podle Kateřiny Vavrečkové spíš plnohodnotným komunitním centrem. „Právě Lenka je jedním z těch odvážných lidí, kteří se v centru Opavy snaží podnikat. Navíc jí nejde jen o podnikání, ale má obrovský přesah. Z Luny vybudovala mimořádný prostor pro cvičení jógy, pro vzdělávání, workshopy, komunitní akce, má tu ale i miniobchod na podporu lokálních tvůrců a pracuje s týmem skoro 20 spolupracovníků.“
Do programu se Lenka přihlásila proto, aby se naučila pracovat s vlastní energií a volným časem. Její Lunou za rok projde 33 tisíc lidí.
„Vytvořila zenový prostor, kam si všichni chodí odpočinout, ale ona sama jela tak naplno, že odpočívat nestíhala. Nicméně pochopila, že pokud nebude mít energii ona, nemůže to fungovat. Prošla si určitým vnitřním přerodem a uvědomila si spoustu věcí, které jí daly sílu pokračovat dál.“
„Vnímám Lunu jako dvacetiletou ženu v rozkvětu a pochopila jsem, že ji mohu posouvat i malými krůčky. Díky povodním jsem si uvědomila, že je třeba přetavit křehkost v pevnost, a také to, že každá krize přináší příležitost. Po povodních si lidé potřebovali od všeho odpočinout a Luna pro ně představovala oázu klidu.“
Kateřina Rybářová Vavrečková dodává, že Lenka bezprostředně po povodních nabídla školám i univerzitě, které přišly o své tělocvičny, svůj prostor – čímž přirozeně vkročila do dalších komunit a ještě víc rozšířila své spolupráce. „Protože má talent propojovat zdánlivě nepropojitelné.“
Adéla a Koncept
Opava Lenka a další severomoravská hybatelka Adéla Kolářová společně připravily akci k Mezinárodnímu dni žen – Ženy ženám. Výsledkem byl malý koncept market nabitý workshopy, jógou, secondhandovým oblečením a skvělým jídlem.
Adéla je ostatně v pořádání marketů mistr, ačkoliv je z celé party hybatelek nejmladší a teprve studuje vysokou školu. „Oslovuje lokální tvůrce, kteří dělají své řemeslo poctivě, a pořádá kurátorské trhy. Opravdu si dává práci s výběrem značek a velmi dobře pečuje nejen o komunitu tvůrců, ale i o komunitu zákazníků. Je pozoruhodné, že v takhle mladém věku dokázala oslovit hned několik generací: na její trhy chodí jak mladí hipsteři, tak rodiny s dětmi společně s prarodiči. Každý si tu najde své a na poslední ročník marketu přišlo přes tisíc lidí. Adéla je mimořádně vyspělá i ve způsobu, jakým o věcech přemýšlí, a bylo hezké ji pozorovat při interakci s ostatními hybateli,“ dodává Kateřina.
Do programu se Adéla přihlásila, aby si ujasnila, kam chce v životě směrovat. „Došla k závěru, že je v pořádku, když se nebude věnovat jen jedné věci. Má dar: rozhodně toho zvládne víc najednou a navíc dobře.“ Během programu také tahle studentka spoluzaložila spolek Koncept Opava a jejím dalším cílem bylo ujasnit si role v týmu a stabilizovat finanční stránku projektu.
„Ujasnila jsem si, o co se jako člověk můžu opřít a do čeho má smysl se pouštět. Podařilo se nám rozšířit tým a snažila jsem se najít udržitelný balanc mezi pracovními povinnostmi a volným časem. Baví mě toho hodně a bylo těžké si vybrat.“
Renata a zlatorudná chalupa
Další hybatelkou je Renata Foltysová, kterou také zasáhly povodně. „V životě už ale ledacos vybojovala a poprala se i s tímhle. Společně s manželem už pět let rekonstruuje jejich zlatorudnou chalupu v Jeseníkách, v září ji měli otevřít, ale přišla krize.“ Renata dodává, že jí pomohli hybatelé.
„Díky nim jsem si dovolila se zastavit a překonala strach otevřít dveře chalupy veřejnosti. Zase jsem začala fotit a zjistila, že mě to pořád naplňuje. A také už vím, že nemusím čekat na splnění snů, které jsem si vytyčila, ale že radost spočívá v přítomnosti.“
Chalupu nyní pronajímá veřejnosti a také tu dlouhodobě spolupracuje s komunitami – se sportovci, kteří sem jezdí na běžecká, lyžařská a cyklistická soustředění, s dalšími fotografy a umělci nebo se školami. „Ráda bych zároveň v Opavě vytvořila sdílený ateliér, kde bychom mohli společně tvořit. Sdílený prostor mi po všech těch krizových situacích přijde jako správná cesta.“
Do hybatelů se původně přihlásila s cílem otevřít obchod na podporu lokálních tvůrců, ale podle Kateřiny to v průběhu programu přehodnotila. „Potřebuje teď dokončit projekt chalupy a trochu se stabilizovat, profesně i finančně. Když se jí v zimě podařilo několikrát vyrazit do jejích milovaných Jeseníků na skialpy, bylo znát, že se zase nadechla a může jet dál.“
Tomáš a Startovárna pro podnikavé
Posledním ze severomoravské skupiny hybatelů je Tomáš Hercig, který podporuje mladé podnikavce. „A nejen podnikatele, ale všechny, kteří se chtějí do něčeho pustit. Pochází z Karviné a do hybatelů přišel kvůli inspiraci a propojení, aby mohl dát rozvíjet svůj projekt Startovárna. Tomáš se také hodně věnuje seberozvoji a má dost načteno,“ vysvětluje Kateřina.
Během programu si uvědomil, že potřebuje poodstoupit od operativy a věnovat se strategickým věcem. „Velkou inspirací je mi Tomáš Baťa, skvělý podnikatel, ale také obrovský hybatel a dobrý člověk. Podnikání jde ruku v ruce se společenskou odpovědností a mise Startovárny je podporovat právě takové lidi, jako byl Tomáš Baťa. Byť třeba v mnohem menším lokálním měřítku.“
Tomáš spolupracuje s Moravskoslezským inovačním centrem a v hybatelích pracoval velmi systematicky a poctivě. „Pustil se i do věcí, do kterých bychom se potřebovali pustit všichni, ale ne každý na to má odvahu. Tomáš ji měl, vymetl spoustu kostlivců, a to mu umožnilo porozhlédnout se za horizont. Momentálně pracuje na tom, aby Startovárnu přenesl i mimo region.“
Kateřina dodává, že cesta, kterou ušli všichni hybatelé, byla obdivuhodná. „Bylo to náročné a mnohdy i bolestné, ale když se s tím poprali, raketově je to vystřelilo dál.“ Severomoravští hybatelé si po náročném podzimu dopřáli chvíli volna, ale teď už se těší na konec května, kdy se všichni setkají u Renaty na chalupě. „A když se budou chtít připojit hybatelé z dalších regionů, budeme rádi!“
Článek vyšel také v newsletteru dobro.dejka.
