Ústecký kraj skončil v rámci Indexu prosperity regionů na posledním 14. místě. Může za to mimo jiné vysoký podíl obyvatel v exekucí i nízká dostupnost služeb a zdravotní péče. Přesto má Ústecko značný potenciál pro rozvoj. Kraj již totiž v rukách třímá nástroje, s kterými může v budoucích letech výrazně zamíchat kartami. Disponuje rozvinutou dopravní infrastrukturou, kterou časem posílí výstavba vysokorychlostní železnice. Současně v něm nalezneme i relativně dostupný vysokorychlostní internet. To v kombinaci s univerzitním zázemím v budoucnu může pomoci udržet talenty a odborníky a díky práci z domova má Ústecko potenciál přilákat i populaci z ostatních českých krajů. Díky tomu může dojít k nárůstu životní úrovně v celém kraji, a to díky přísunu kapitálu i vzniku nových pracovních míst.
Ústecký kraj obsadil v Indexu prosperity regionů poslední 14. příčku mezi kraji. Život zde výrazně komplikuje jak jeho ekonomický stav, potažmo finanční zdraví obyvatel, tak třeba i dostupnost služeb, zdravotní péče či vzdělávání.
Ze sedmi sledovaných oblastí života se nejlépe umístil v pilířích Dostupnost péče a Občanská vybavenost, nicméně v obou případech se jednalo o 10. místo ze 14 krajů. Naopak poslední příčku zaujal v pilířích Ekonomika, Prostředí pro život a Volný čas.
Například v počtu lidí s exekucí Ústecký kraj s Karlovarským krajem drží smutné prvenství. V Mostě má exekuci každý 7. obyvatel, přičemž průměrná vymáhaná částka na osobu přesahuje půl milionu korun. Podobně si stojí i Chomutov, Litvínov či Ústí nad Labem.
Nejlépe se pak v rámci Ústecka žije podle dat ve Varnsdorfu a v Roudnici nad Labem. Nejhůře naopak Podbořanech, které v rámci celé České republiky mají v Indexu prosperity nejhorší výsledek. Samotné Ústí nad Labem v rámci Ústeckého kraje skončilo na 7. místě ze 16 mikroregionů v Ústeckém kraji.
Ústecký kraj staví základy pro lepší budoucnost – digitální a dopravní infrastrukturu
Dobrou zprávou ale je, že jakkoliv data poukazují na nelichotivý stav, lze z nich vyčíst i možnou cestu k rozvoji regionu. A Ústecký kraj po ní již kráčí. Pokud se podíváme na jednotlivé indikátory, v některých si Ústecko vede relativně dobře a staví si tak základ, o který se v budoucnu může pevně opřít.
Ústí nad Labem totiž může těžit ze své dopravní infrastruktury. Má svou dálnici, což se třeba o sousedním Karlovarském kraji říci nedá, i důležitý železniční koridor, který rovněž Karlovarský kraj postrádá. Pokud se například podíváme na pozemky silnic (tj. na nichž leží silnice a přidružená infrastruktura), tak ty v přepočtu k celému území dosahují 7. nejvyšší hodnoty mezi kraji. Pokud jde o počet zastávek veřejné dopravy, v nichž stojí kraj na 6. místě ze 14 krajů.
V rámci kraje pochopitelně nalezneme rozdíly. Samotné Ústí nad Labem, coby obec s rozšířenou působností (ORP), má dokonce 10. nejvyšší počet zastávek z 206 sledovaných mikroregionů napříč celým Českem.
Ústecko současně má také relativně dobře rozvinutou digitální infrastrukturu. V přepočtu na obyvatelstvo v něm totiž nalezneme 7. nejvyšší počet aktivních přípojek k vysokorychlostnímu/optickému internetu.
Svou roli jistě hraje i skutečnost, že Ústí nad Labem se řadí mezi univerzitní města, což se – opět – o sousedním Karlovarském kraji nedá říci. Místní univerzita navíc intenzivně spolupracuje s německými vysokými školami, což přispívá ke zkvalitňování výuky. Díky tomu třetina studentů s bydlištěm v Ústeckém kraji studuje přímo v Ústí nad Labem, místo aby odjížděli do jiných krajů.
Kvalitní vzdělání tak výrazně napomáhá prosperitě regionu. „Dobré základní i střední školy jsou pro život rodin zásadní. Z mnoha studií víme, že pro sebevědomí a prestiž regionu je také důležitá přítomnost vysoké školy / vysokých škol, které v regionu udrží či přivedou mladé lidi. Zajímavým prvkem spolupráce jsou ale i bilingvní školky a základní školy, které svým absolventům usnadňují překračování hranic,“ říká Tereza Štěpková, ředitelka organizace Antikomplex, která se věnuje kritické reflexi moderních dějin a rozvoji svobody ve společnosti.
„Našim neskromným cílem je změna k lepšímu“
Právě udržení mladých, talentovaných, vzdělaných a dalších lidí skýtá velký potenciál pro celkový rozvoj regionu. Jedná se přitom o obory napříč celou společností, od vědy přes průmysl až po kulturu. Toho jsou si mnozí dobře vědomi, a tak se aktivně snaží vybudovat zázemí pro takovou to změnu. Například Kreativní centrum Ústí nad Labem podporuje začínající podnikatele i umělce.
I díky takové podpoře se několika nadšencům v Teplicích povedlo zrekonstruovat starý antikvariát a vytvořit v něm Zahálku – tedy centrum poskytující zázemí pro kulturu, umění, architekturu a i společenské vědy.
Jak říká Maro Maro Hajrapetjan, spoluzakladatelka Zahálky, v rozhovoru pro Kreativní centrum: „Našimi aktivitami chceme dát najevo lidem z okolí, aby se nebáli přijít a říct, že mají nějaký nápad a mohou ovlivňovat kulturní dění ve svém městě. Rádi bychom se propojovali s dalšími lidmi a jejich projekty, abychom se vzájemně obohatili, mohli sdílet a také třeba pracovali na společných projektech.“
Celkovou vizi projektu pak pregnantně shrnuje Jakub Kraus, rovněž spoluzakladatel Zahálky: „Naším neskromným cílem je, aby se komunita, která se kolem Zahálky vytváří, stala zárodkem změny k lepšímu.“
Že je to dřina může povědět i Michaela Valášková, která se narodila v Trmicích, tedy ve vyloučené lokalitě na okraji Ústí nad Labem. „Na startu jsme byly naivní, myslely jsme, že lidé na úřadech budou pracovat stejně jako my – efektivně, hospodárně. Mýlka. Tak se pak prodíráte houštím reality, občas zakopnete nebo se spálíte, a jdete zas dál. Teď to vidím trochu jinak. Ani ti úředníci to nemají úplně jednoduché, není to černobílé. Ale je neustále na čem pracovat. Přála bych si, aby se veřejná správa zmodernizovala digitálně i lidsky,“ uvedla Valášková pro Dobro.dějky.
Michaela Valášková začala organizováním menších hudebních akcí, v současnosti má už ale na kontě třeba opravu dětského hřiště, výměnu mobiliáře v místním parku, organizování velkých kulturních událostí či třeba založení Ústeckých dobrodruhů. „Je to takový deštník, pod který se může schovat jakýkoliv ústecký spolek, iniciativa i jedinec. Abychom se navzájem znali, mohli se spolu smát i plakat, vzdělávat se, půjčovat si věci a společně město posouvat,“ popisuje Valášková smysl spolku.
Kraji pomůže stavba rychlovlaků i rozmach práce z domova
Takové projekty v současnosti stojí především na odhodlání a neuvěřitelném nadšení lidí, kteří se aktivně snaží změnit svůj region k lepšímu. Právě tito jedinci ale mohou pomoci nastartovat procesy, které vposledku mohou kraj zcela proměnit.
Zatímco teď je takové úsilí tak trochu „bojovka“, časem by mohlo podhoubí pro tyto projekty podpořit a rozšířit právě rozvoj digitální a dopravní infrastruktury. Jednak totiž zvýší dostupnost kraje, druhak umožní mnoha lidem, které současné problémy kraje tlačí mimo něj, zůstat zde a třeba pracovat v jiném kraji, když už nemohou práci ve svém oboru najít na Ústecku. Tomu rozhodně pomůže současný rozmach práce z domova či modernizace dopravy – skrze Ústí nad Labem například povede vysokorychlostní trať RS 4 z Prahy do Drážďan.
Vznikají zde tak ideální podmínky pro to, aby lidé mohli zůstat v kraji. Jistě není ideální situace, aby zdejší obyvatelé za prací dojížděli do měst mimo kraj. Pokud ale nebudou muset dojíždět díky práce z domova pět dnů v týdnu a pokud např. cesta z Ústí do Prahy zabere 30 minut (jak slibuje vybudování vysokorychlostní trati) bude to cesta, jak umožnit lidem zůstat v kraji. Ba co víc, může to pomoci i přilákat lidi z jiných krajů, kde např. není dostupné bydlení.
Ve výsledku tak v kraji mohou přibýt zaměstnanci podílející se na rozvoji regionu, ale také kapitál a v důsledku toho i nová pracovní místa.
Z kraje zaměřeného na uhlí „vodíkovým údolím”
Mezi hlavními aktéry, kteří udávají současný, mnohdy nelichotivý, ráz Ústecka, bychom našli zejména zaměření na průmysl a těžbu uhlí. Těžba uhlí má sama o sobě značné dopady a jeho spalování, zejména v minulosti, je ještě více prohlubuje.
Nyní, když se Česko od uhlí odvrací, tak sice kraj přechází k šetrnějším zdrojům energie, ale současně se odvrací od něčeho, na co se Ústecko specializovalo a na čem stavělo svůj místní průmysl. To nicméně není argument, proč se držet starého plánu, který „sice funguje“, ale dlouhodobě není udržitelný.
I proto Ústecký kraj podepsal „vodíkové memorandum“ s Karlovarským a Moravskoslezským krajem. V současnosti jeho implementace sice pokulhává (např. nákup vodíkových autobusů v Ústí byl odložen), nicméně v budoucnu by mohl z kraje učinit nové „vodíkové údolí”. To by opět do regionu přineslo nová pracovní místa a kapitál.
