Ústí nad Labem bude zřejmě prvním městem, které zřídí pro aktivní spolky a jednotlivce sklad mobiliáře. Nejen kabely, altány a osvětlení budou k dispozici díky rezervačnímu systému skladu, který budou spravovat Městské služby Ústí nad Labem, příspěvková organizace statutárního města. A to je jen zlomek toho, co do Ústí vnesla Michaela Valášková.
„V médiích o Ústí nikdy neuslyšíte nic hezkého. Někdy si říkám, jestli neexistuje nějaká zakázka, aby se o severních Čechách mluvilo hrozně a mělo se o čem psát. Nezaslouží si to. Přitom je toho tolik, čím etiketu severočeských Sudet vylepšovat,“ konstatuje Michaela Valášková, která se narodila v Trmicích, vyloučené lokalitě na okraji Ústí.
Život na Klíši
Do Ústí se vrátila po letech strávených na cestách a přebývání v Hradci a v Praze. Chyběla jí rodina, přátelé, ale i sousedská identita města s brownfieldy a pozůstatky historického blahobytu. Teď tu šťastně žije ve čtvrti na Klíši. „Jsem zdeformovaná svou sociální bublinou. Mám kolem sebe pozitivně naladěné lidi, kteří mají to město rádi a chtějí pro něj něco dělat. Samozřejmě nejsou spokojení úplně se vším. To já taky ne. Jsou tu problémy s byznysem s chudobou, nízkou vzdělaností, cestovní ruch nefunguje, jak by měl, ale dobro prostě přitahuje dobro.“
„Dřív jsem bývala zoufalá. Měla jsem pocit, že prudit a tlačit do klávesnice svoje pravdy je účelný. To se před lety zásadně proměnilo. Samozřejmě když nasdílíte do městských skupin něco pozitivního, třeba že tu existují Ústečtí dobrodruzi, kteří opravují památky, dělají komunitní zahrady a hrají s dětmi fotbal ve vyloučené lokalitě, dostanete maximálně dva lajky. Lajky ale neprodávají, jedeme dál,“ směje se Michaela a dodává, že se sociálními sítěmi musí ještě více pracovat a více je zpozitivňovat.
Kdy se vlastně začala zajímat o to, co se kolem ní děje? „Když se do něčeho ve veřejném prostoru pustím, je to kvůli absenci nebo zanedbanosti. Začala jsem třeba na střední škole s kamarádem pořádat menší hudební akce. Mám ráda všechny žánry, ale tenkrát to byl hlavě rap a elektronická hudba, a toho tady tenkrát moc nebylo. Říkala jsem si, že by to mohlo bavit i další lidi. A bavilo.“
Co že tu všechno nefunguje?
Původně řešila ty zábavnější, jednodušší věci, co byly dobré pro ni a pro nejbližší. Když se jí ale narodil syn, začala být opatrnější a háklivější na nefunkčnost města i chování lidí kolem sebe. Společně s dalšími dvěma maminkami, Olgou Jarolímkovou a Lucií Melničákovou, podaly v rámci participace návrh na opravu dětského hřiště a výměnu mobiliáře v parku v jejich čtvrti. Jejich projekty vyhrály, a tím nastartovaly jejich další aktivity.
„Na startu jsme byly naivní, myslely jsme, že lidé na úřadech budou pracovat stejně jako my – efektivně, hospodárně. Mýlka. Tak se pak prodíráte houštím reality, občas zakopnete nebo se spálíte, a jdete zas dál. Teď to vidím trochu jinak. Ani ti úředníci to nemají úplně jednoduché, není to černobílé. Ale je neustále na čem pracovat. Přála bych si, aby se veřejná správa zmodernizovala digitálně i lidsky. A bylo by skvělé, kdyby ti lidé dělali svou práci rádi.“
Právnička, inženýrka ekonomie a sociální pedagožka, která osm let učila na Univerzitě J. E. Purkyně, založily neformální uskupení Promyky. Název si vypůjčily u asijské surikaty, která chrání nejen tamní děti před jedovatými hady. Díky obrannému mechanismu je sama odolná vůči uštknutí, takže se po něm zase probudí a jde lovit. Promyky dodnes pořádají na Klíši různé akce, například festival Nádhera, Divadlo všem, Prostě bazar nebo Adventní dobrotrh. Mimochodem právě „Promykám” jsme se věnovali v jednom z dřívějších dílů podcastu Přes plot.
Navigace a tradice
Michaela, která aktuálně pracuje v Ústecké komunitní nadaci, ale probouzí město ještě mnohem intenzivněji. V loňském roce jsme spolu s nadací zorganizovali v Ústí setkání místních aktivních obyvatel, spolků a úředníků. Míša plnila klíčovou roli – oslovovala potenciální spolupracovníky a výrazně se podílela na celé koordinaci programu. Proběhly celkem tři worskhopy, během kterých vykrystalizovaly různé výzvy, se kterými se Ústí potýká. Součástí závěrečného setkání byla i debata s inspirativními hosty, kterou si můžete pustit i vy. Místní hlasování rozhodli, že společně zrealizují dva projekty, které jako Spořka finančně mírně nakopneme: Navigační systém a Ústecká tradice.
„Navigační systém reaguje na slabý turismus a patriotismus, nepřehlednost a neznalost okolí i místních. V průběhu roku vzniknou ve městě informační cedule s QR kódem odkazujícím na další zdroje v různých jazykových mutacích. Velkou radost mám i z té Ústecké tradice. Půjde o akci pro širokou veřejnost a bude mít podobu stezky kolem Labe. Během prvního setkání, ke kterému nás vybídla Česká spořitelna, jsme zároveň sepsali seznam toho, na co jsme v Ústí hrdí. A na ten seznam bude stezka reagovat: na bohatou průmyslovou historii, silné příběhy rodáků, řeku…“
Stezka začne u nádraží, kde se představí muzikanti všech možných žánrů, jako jsou různorodí obyvatelé Ústí. Následovat bude zastávka s historickými fotkami, divadlo s vodní tematikou, okruhy kolem vody s historiky, kteří budou vyprávět o minulosti místa.
„Zapojí se hasiči, plavecké spolky, fakulta životního prostředí, bude se i sportovat, odpovídat na soutěžní otázky a bude to velké. Chtěli bychom postavit i ekologické plavidlo, které pošleme po řece společně s napsanými přáními místních obyvatel. Snad na nich bude i něco hezkého než jen brzký konec vedení města nebo Fialovy drahoty,“ směje se Michaela.
Sousedé, kteří se smějí i pláčou
V nejbližších týdnech také vyjde ústecký Sousedský průvodce s podporou Nadačního fondu Agora7. „Před dvěma lety jsem byla u nich v Holešovicích vyprávět o Ústí a Vojta Rybář mi ukázal jejich průvodce sousedstvím. Zhruba za rok mě pak oslovil, že získali podporu i pro další města. Byla jsem nadšená, vytvořili jsme ho společně s Ústeckými dobrodruhy a má celkem 90 stran plus elektronickou mapu, kde mohou lidé najít umístění téměř 100 činorodých uskupení. Myslím, že bude velkou vzpruhou pro lidi, co tady už ten aktivismus dělají, ale i dobrou motivací pro ty, kteří o tom teprve přemýšlejí.“
Velkou radost má Michaela také z Ústeckých dobrodruhů, což je uskupení místních aktivních skupin a jednotlivců, které založila díky myšlence v rámci Community Alphabet projektu Nadace Via. „Je to takový deštník, pod který se může schovat jakýkoliv ústecký spolek, iniciativa i jedinec. Abychom se navzájem znali, mohli se spolu smát i plakat, vzdělávat se, půjčovat si věci a společně město posouvat. Setkáváme se zhruba jednou za měsíc a příští týden budeme mít už třetí narozeniny!“
Aby se nezapomnělo na odvážné ústecké rodáky i přistěhovalce, nechala je Michaela společně s týmem přátel v rámci projektu Neznámí hrdinové z Ústí zvěčnit na zdi. Třeba Heinze Edelmanna, výtvarníka Žluté ponorky kapely The Beatles, nebo Ruth Hálovou, jednu z dětí Nicholase Wintona.
Společně s Nadací Via také nyní vyjíždí na univerzitu do Olomouce lektorovat nový studijní předmět Filantropie v praxi a grantové možnosti. A na co se teď nejvíc těší? Na nákup mobiliáře, který bude půjčovat magistrát.
„Loni magistrát opět vyhlásil participaci, tak jsem do toho zase šla. A mám fakt radost, že aktivní občanství v Ústí zvítězilo! Návrh vytvořit sklad mobiliáře se umístil na třetím místě a měl by nabízet většinu toho, co spolky i jedinci potřebují. Až se někdo rozhodne udělat třeba charitativní akci, zaklikne si na webu, že bude potřebovat prodlužováky, stany a židle, a Městské služby Ústí n. L. jako příspěvková organizace města řekne: ,Tak jo!´“
I druhý letošní díl podcastu Přes plot se věnuje Ústeckému kraji. Krátce se spolu s Věrou Andrtovou, zakladatelkou spolku Dobro-volně, zastavíme ve Štětí na Litoměřicku. V průmyslovém městě bývalých Sudet, které se potýká s různými problémy, neduhy i historickými křivdami, zároveň dává prostor pro kreativitu, rozvíjí místní společenství a dokáže lákat i blízkou přírodou. Věra Andrtová se svými kolegy a dobrovolníky mimo jiné proměnila prostory bývalé městské tržnice z 90. let v tepající komunitní centrum. I tuto cestu se vám v pár minutách pokusíme přiblížit. Přejeme inspirativní poslech.
Text vyšel také v newsletteru dobro.dějky.