Úterní podvečer, sraz na „Smícháči“ pod tabulí a cesta jedno-vagónovým Cibulka-Express z kusé koleje. I tak může začít předvánoční setkání s dárci a dárkyněmi Nadace Via. To, že nás letos nečeká jen svařák, ale také boršč, bylo všem jasné! Ale proč? Tradice návštěv podpořených skvělých lidí a míst, kde to žije, se ujala. Tentokráte jsme zavítali do pražských Košíř. Místa na kopci Prahy 5, kde to vůbec nevypadá jako v Praze. Po pár set metrech od výstupu z vlaku jsme se ocitli v prostorách spolku Hájovna, na okraji lesoparku Cibulka.
Hájovna je sousedské místo, které spojuje a žije. Kurzy, workshopy, setkávání, akce, komunitní zahrádka se slepicemi… Vlastně by člověk těžko hledal, co v Hájovně nedělají. A v centru dvě energické a úžasné dámy – Markéta a Dagmar, které jsou srdcem zdejší komunity, která žije.
„Když jsme před lety začaly, vlastně jsme jen chtěly, aby se na park, zdejší romantické stavby i odkaz někdejšího majitele Leopolda Hohensteina nezapomnělo,“ říká Markéta ze spolku Hájovna. „Chtěly jsme udržet odkaz, který od počátku prolíná filantropie,“ doplňuje ji Dagmar.
A jak už to tak bývá, první myšlenka na spojení sousedů, vybudování „něčeho malého“, se úspěchem zvrhla. A to v tom nejlepším slova smyslu. Hájovna je místo, které žije a kudy každý rok projdou stovky, vlastně spíš tisíce lidí a to nejen místních. Někdo přijde na sousedskou akci, jiný na kurz…
Proč jsme vyrazili právě do Hájovny? Protože nás spojuje příběh a díky skvělým dárcům a dárkyním Nadace Via jsme mohli toto fantastické místo plné energie podpořit. Podpora a jeden z příběhů Hájovny, u kterého jsme měli možnost být, je však tak trochu speciální. Když vypukla válka následovaná migrační vlnou, v Hájovně se rozhodli pomoci nově příchozím sousedům. Tedy spíše sousedkám, maminkám z Ukrajiny. Začaly pro ně pořádat kurzy češtiny spojené s hlídáním. Vytvořili pro ně místo, které se stalo doslova novým domovem. Předvánoční setkání jsme proto tento rok strávili i u výborného boršce, který pro nás Ukrajinky připravily.
Večer plný silných příběhů, radosti a naděje. Ale i smutku, ne každý příběh nově příchozích sousedek z Ukrajiny má totiž dobrý konec. Za Nadaci Via jsme ten večer zakončili s pocitem vděku. Lidé, které okolo sebe máme, stejně jako ty, které máme tu čest podporovat, nám dávají naději. A ta nejen k adventnímu času patří. Srdečně děkujeme.
