Proč slavit svobodu? 

„Jsme tak ve dvou třetinách cesty mezi totalitou a demokracií. Je důležité si připomínat, že tady nesvoboda byla a že události 17. listopadu vedly k té úžasné společenské změně.“

Tahle slova pronesl Tomáš Pasterný, který stojí za Zlínským jarem a Festivalem svobody ve Zlíně. A dodal: „Musíme myslet i na nastupující generaci, aby měla správné informace o historických událostech. A není ani na škodu upozornit, že ještě zdaleka nejsme jako společnost na takové úrovni, aby se určitá část totality nemohla vrátit.“ Ty dvě třetiny si vypůjčil od Masaryka, podle kterého potřebuje republika alespoň 50 let nerušeného vývoje, aby se demokracie dostala na nevratnou úroveň. 

Tomáš přišel do Zlína za manželkou a hned další rok se rozhodli společně zorganizovat festival Zlínské jaro. „Ve Zlíně se toho na oslavu demokracie a podporu dobrovolnictví do té doby dělo málo. A my jsme měli pocit, že bychom měli společnosti tímhle způsobem přispět.“

Rozhodli se propojit místní organizace. „Zaklepali jsme na 100 dveří a 5 se jich otevřelo.“ Spojili se třeba s Petrem Michálkem, tehdejším šéfem Městského divadla Zlín, a vytvořili rozsáhlý program. „Část aktivit postupně převzalo město, třeba oživování náměstí neziskovkami, část další organizace. My jsme si nechali debaty se zajímavými hosty doplněné výstavami, divadlem či projekcemi.“ 

V roce 2014 vyrazil Tomáš se ženou do Prahy na oslavy 25. výročí sametové revoluce. A byli nadšení z té pospolitosti a energie a rozhodli se je přenést i do Zlína. „Do té doby tu probíhaly jen pietní akty u radnice. Pak nás kontaktovali z Knihovny Václava Havla, jestli se nechceme připojit k celorepublikové aktivitě Festival svobody. Chtěli jsme, a protože se Zlínské jaro na listopad přesunout nedá, začali jsme organizovat akce dvě. Obě mají podobnou filozofii, jen ten Festival svobody už měl jednodušší začátek, protože mu cestu prošlapalo právě Zlínské jaro.“ 

Je těžké dostat do Zlína zajímavé hosty debat? Tomáš se zasměje: „Občas mám pocit, že žiji na Dálném východě a pro mnohé třeba z Prahy je to blíž do Londýna než do Zlína. Když jsme s debatami začínali, bylo to ale mnohem těžší, nyní už máme slušnou historii uspořádaných akcí, což zvyšuje důvěru i zájem osobností účastnit se. Přesto se občas stává, že někdo na poslední chvíli nedorazí, například kvůli nemoci. Nebo sedne do špatného vlaku, což se nám stalo loni Annou Šabatovou. Nakonec jsem ji z Olomouce na poslední chvíli přivezl autem, ale byla skvělá.“ 

A co pro Tomáše Pasterného vlastně znamená svoboda? „Spojují se mi tam dvě roviny. Svoboda lidského ducha uspořádat si svůj život a společnost podle sebe, a zároveň odpovědnost za to, čeho v civilizačním vývoji lidstvo dosáhlo a kam bude spět.“ 

Můžeme být všelijací, ale musíme se respektovat

„Jako skautka vycházím z toho, že můžeme být všelijací, ale musíme se respektovat a spolupracovat. Když k sobě budeme otevření, může z toho vzniknout mnoho dobrého. Svoboda přináší otevřenost a přijímání se mezi sebou, proto by se měla slavit. 17. listopadu se stalo hodně velkých věcí, jak v roce 1989, tak v roce 1939. Měli bychom si připomínat, že když je nesvoboda, dějí se zrůdnost,“ odpovídá Alžběta Křížková, koordinátorka Festivalu svobody.  

„Všechny obce a města, kde Festival svobody probíhá, prošly nějakým způsobem mýma rukama,“ směje se. Kdo se chce zapojit, získá podporu: bude vyznačen v celorepublikové mapě Festivalu svobody, Alžběta a její tým mu pomůže s grafikou, může požádat o propagační předměty v podobě svíček, tašek nebo pásků a letos i získat mikrogrant Dokážeme víc na organizaci akce.   

Do oslav svobody se zapojuje přes 50 měst a obcí různých velikostí a na mapě Festivalu svobody vidíte, že rovnoměrně pokrývají celou republiku. Což potvrzuje i Alžběta. „Nedá se říct, že by nějaký region byl aktivnější a jiný méně. Kdo chce, může slavit, aniž by kvůli tomu musel do Prahy na Národní.“ Když měla dojem, že je někde v mapě přece jen moc velká mezera, prošla seznamy facebookových skupin okolních obcí. „Hledám tímhle způsobem aktivní lidi nebo spolky, které už něco v souvislosti se 17. listopadem podnikají. A nabízím jim spolupráci.“ Jiné obce se naopak ozývají samy. Největší frmol prý bývá od půlky října do půlky listopadu a loni jí zájemci volali ještě i 16. listopadu.  

„Větší obce, které mají na oslavy sametu větší rozpočet, začínají s organizací s předstihem. Ale řada akcí vzniká spontánně, sousedé si řeknou, u nás se nic neděje, pojďme něco udělat. Někde jsou také lidé rozhořčeni ze současné politické situace a cítí se sami, takže hledají podporu u stejně smýšlejících sousedů. Sejde se jich třeba jen deset, ale i tak je to krásné.“ 

V malých obcích bývají podle Alžběty oslavy komornější. Svíčky, průvod, občas vystoupení místní mateřské nebo umělecké školy. „A každoroční zpěv Modlitby pro Martu v 17.11 hodin, ten je velmi populární,“ popisuje Alžběta, která se k Festivalu svobody připojila proto, že ráda komunikuje s občansky aktivními lidmi. „Člověku to dává naději.“ 

A co si Alžběta představuje pod pojmem svoboda? „Možnost se v klidu nadechnout a být si vědoma toho, že pokud udělám rozhodnutí, které nikomu neublíží, můžu ho zrealizovat.“ 

Samet na školách

„Pro mě je důležitá hodnota občanské angažovanosti a soudržnosti. Myslím, že mít jeden den v roce, kdy si můžeme tyhle hodnoty připomínat, je dobré. Společnost to může povzbudit. 17. listopad je zároveň den, kdy se můžeme konstruktivně a kriticky podívat na aktuální vývoj. Což je ​​také zdravé,“ říká Lucie Bílková, která se ve svých 14 letech zapojila do organizace Budějovického Majálesu.

„Bylo to líheň pro aktivní lidi ze středních škol, něco jako celoroční kulturní skaut. Měli jsme možnost přinést do města kulturu, která nám tam chyběla, vyjádřit náš názor a vkus. A byla to skvělá příležitost zapojit se v oblasti, kde moc mladých šanci nedostává.“ Podle Lucie se mladší učili za pochodu od těch starších a postupně od nich přebírali štafetu.  

Aktivit a nadšení kolem Budějovického Majálesu si všimla i organizace Opona, která v Praze organizovala 20. výročí sametu. „Oni sami už mezitím také odrostli a hledali mladší nástupce. Moc se jim líbilo, jak Majáles v Budějovicích funguje, a zeptali se, jestli bychom se oslav na Národní ​v roce 2014 ​neujali. A protože jsme tehdy říkali na všechno jo, šli jsme do toho.“ 

Skupinka teď už vysokoškoláků založila organizaci Díky, že můžem, a přemýšlela nad novým formátem​ oslav​. „Uměli jsme festivaly, zapojit velké množství lidí, umělců a neziskovek. Chtěli jsme to přenést i na Národní. Jako první jsme se rozhodli uzavřít ji pro auta a dodat program navíc. Prostě si ten svátek z pozice studentů vzít zpět a dodat mu obsah aktivní občanské angažovanosti.“ Už během příprav tohoto prvního ročníku Korza Národní se rozhodli, že oslavy sametu musí probíhat každoročně, ne jen jednou za pět let.

Také se rozhodli přizvat další studenty. „Věděli jsme, jak je důležité mít možnost zapojit se už na střední škole. Udělali jsme celorepublikovou výzvu, do které se přihlásily desítky škol. Proběhly festivaly na školách a slavnostní vyhlášení v Lucerně.“

V roce 2019 pak přišli s projektem Samet na školách, kter​ý​ středním školám nabízí workshopy a přednášky nebo – ještě lépe – umožňuje studentům zorganizovat vlastní festival pro spolužáky. Lucie se za své aktivity také umístila v žebříčku 30 pod 30 časopisu Forbes. 

Pak se ale otevřela možnost, že by České Budějovice mohly kandidovat na titul Evropské hlavní město kultury​ 2028​. A kdysi aktivní středoškoláci organizující Majáles se vrátili z Prahy a zahraničí domů, aby projekt podpořili. „Hned jak jsme se o možnosti kandidatury dozvěděli, začali jsme dávat dohromady lidi, kteří jsou nebo byli v Budějovicích angažovaní. Titul jsme získali, přípravy jsou v plném proudu a já mám tak možnost propojit dvě oblasti, které mě zajímají – kulturu a rozvoj občanské společnosti. Tedy nedělat kulturu jen pro ten umělecký zážitek, ale zapojit širokou veřejnost, inovovat tradice, oživit místa ve městě a podpořit rozvoj regionu, odkud pocházím.“ 

A co si Lucie představuje pod pojmem svoboda? „To je hrozně těžká otázka. Ale velmi zjednodušeně asi to, že člověku nejenže není bráněno, aby dělal věci, ale je mu to i umožněno je dělat.“ 

Při příležitosti 35 let demokracie připravil STEM přehled postojů české veřejnosti k hodnotám demokracie a svobody. Sdílíme z toho pár čísel*:
– 83 % mladých se dívá příznivě na svobodu rozhlasu, tisku a televize
– 80 % mladých se dívá příznivě na možnost otevřeně projevovat svůj názor
– 59 % mladých se dívá příznivě na morálku ve společnosti
– 53 % mladých se dívá příznivě na zabezpečení ve stáří a nemoci
– 78 % mladých se dívá příznivě na otevření hranic
– 63 % mladých se dívá příznivě na podmínky pro rodiny s dětmi
– 52 % mladých se dívá příznivě na slušnost ve vztazích mezi lidmi
– 71 % mladých se dívá příznivě na členství v EU

Chystáte se ve své obci také oslavit 17. listopad? Stále můžete zažádat o mikrogrant Společně k 35. výročí svobody, který vyhlásila Spořka společně s Nadací Via a Festivalem svobody. 

* Citace z průzkumu STEM z října 2024.

Článek vyšel také v newsletteru dobro.dějky.