Zná ji každý, kdo se aspoň trochu zajímá o udržitelnost. Možná ale nevíte, že Soňa Klepek Jonášová se stejným zápalem podporuje sousedy ve své rodné vsi, aby nenechali zmizet svou historii a vzpomínky.
Soňa dělá asi tisíc věcí. Vydává třeba skvělý newsletter Za zraky, ve kterém otevírá témata, která nejsou moc viditelná. „Za zraky odebírá už 3300 lidí a já jeho prostřednictvím můžu posílat do komunity zajímavé příklady ESG praxe. Teď jsem k němu začala nahrávat i podcasty, protože některá témata je třeba dovysvětlit v širším kontextu,“ vysvětluje Soňa, která před deseti lety založila Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN) a předloni Český cirkulární hotspot, a mezi tím se podílela na vzniku platforem Pale Blue Dot a Změna k lepšímu nebo portálu Xflow.cz.
Zpátky domů
Během mateřské se nejznámější česká propagátorka cirkulární ekonomiky a udržitelnosti také vrátila víc ke kořenům, respektive do rodných Nyklovic na Vysočině. Původně sem z Prahy jezdila jednou za měsíc, po narození syna ji to začalo táhnout zpátky častěji.
„Měla jsem jasno v tom, že chci syna vychovávat napůl ve městě a napůl na vesnici, aby měl od všeho to důležité. Na té vesnici hlavně proto, že pro život je extrémně důležitý sociální kapitál a lidské vazby. Vím to podle sebe, mě takovýto život a raná léta v malé komunitě formovaly po zbytek života.“
Její mateřská se zároveň sešla s kandidaturou jejího mladšího bratra do nyklovického zastupitelstva. Bratr se stal starostou a přemýšlel, jak zvládnout dvě důležité akce: výročí k založení místního hasičského sboru a sraz rodáků, který se tu organizuje jednou za deset nebo dvacet let. „Od začátku jsem se ho snažila podporovat a slíbila mu, že se společně pokusíme rozdmýchat místní komunitu. Po pandemických letech to totiž šlo jen velmi pomalu.“
Nejzapálenější rodák? Náš dědeček!
Ne každý starosta se může pochlubit sestrou, která s lehkostí organizuje konference pro stovky lidí a dokáže strhnout davy. Ondřej Jonáš ovšem ano. „Mám zkušenost, že když se člověk do něčeho vrhne, začnou se nabalovat ostatní a vznikne ta správná energie. Bylo by mi líto, kdyby se sraz rodáků neuskutečnil jen proto, že na to nemám čas. Navíc náš dědeček je jedním ze dvou nejstarších obyvatel Nyklovic a já jsem věděla, že svým vyprávěním a vzpomínkami může udělat radost i ostatním.“
S bratrem oslovili co nejvíce pamětníků, místní dámy poprosili o napečení sladkého pohoštění, do příprav zahrnuli všechny dobrovolné hasiče a samozřejmě i maminky s dětmi, které se postaraly o kulturní program. Zapojilo se zhruba 50 místních z celkových 170 a vznikla i panelová výstava fotek, která mile propojila historii se současností.
„Po srazu mi pár lidí řeklo, že by si to chtěli ještě v klidu prohlédnout a pročíst znovu. Udělali jsme proto improvizované setkání s dalšími pamětníky, kam přišlo asi 30 lidí. Seděli jsme všichni u jednoho stolu a povídali si, jak se v obci žilo.“
„Brzy po akci jeden z pamětníků, který sem přinesl spoustu vzpomínek a informací, zemřel. Takže to bylo i takové pomyslné rozloučení s ním a já jsem za to moc vděčná.“
Na dopolední sraz rodáků a navazující oslavu výročí založení sboru dobrovolných hasičů přišlo asi 700 lidí. Díky grantu Nadace Via mohli organizátoři v rámci příprav vytvořit i prohlídkovou trasu, která upozorňuje na základní milníky obce. Soňa samozřejmě nezapomněla ani na své hlavní téma a pořídila pro obec znovupoužitelné kelímky a koše na tříděný odpad, které se využívají doteď. Zavedla také tradici sázení stromů za každého nového rodáka obce. Ozeleňování obce začalo sousedy bavit, takže Soňa získala další grant a mohli vysázet stromy i kolem sportovišť. A občas někdo něco zasadí i z vlastní vůle.
Obce myslí víc na přírodu. Snad
„Za těch deset let, co se věnuji udržitelnosti, vidím, že se v českých obcích čím dál víc mluví o opatřeních, která jsou v souladu s přírodou. Už se tolik nedělají nesmyslné projekty, aniž by někdo zvážil environmentální dopady. Ale možná je to tím, že vidím jen hrstku těch pozitivních příkladů. Možná si čtenáři teď řeknou, že u nich v obci to pořád funguje postaru a nic ekologického se neřeší. Je to dané i tím, že je tu 6 000 obcí a ne všechny mají inovativního starostu nebo aktivní komunitu.“
Posunuli jsme se vlastně v oblasti udržitelnosti? „Za těch deset let rozhodně. Zejména díky Zelené dohodě pro Evropu. Vznikl politicky odsouhlasený směr všech států EU, že budoucí transformace musí jít zeleným směrem. Vyrojily se tu stovky konzultačních firem, které se snaží ostatním firmám v udržitelnosti pomáhat. V Česku nám ale často chybí praktická zkušenost s konkrétními projekty. Každý chce konzultovat a radit, ale je důležité mít to odžité a mít zkušenosti, za kterými je stále třeba chodit do zahraničí. Anebo za tou hrstkou firem, které to už dělají dobře, a postarat se o sdílení dobré praxe. Pro české firmy je zásadní uvědomit si, že přechod na udržitelný způsob fungování nebo jiné postrůstové koncepty vyžaduje zejména čas a odhodlání.“
Na srazu rodáků Soňu nejvíc překvapilo, kolik sousedů opravdu sleduje historii obce. „Někteří si dokonce vedou vlastní kroniku. Ta obecní se ztratila asi před dvaceti lety, takže by bylo skvělé využít tyhle domácí, abychom o své kořeny a vzpomínky, které tvoří budoucnost, nepřišli.“
Soninou nejmilejší rolí je momentálně ta mateřská. Změnilo narození syna její pohled na udržitelnost? „Vlastně ani ne. Koncept udržitelnosti je pro mě jediný možný a vždycky byl. Změnilo se to, že se už věnuji jen projektům, u kterých jsem nenahraditelná nebo kterým můžu něco osobitého přinést. Co se dá delegovat, dělají už dávno kolegové. Dřív jsem bývala pracovně opravdu hodně vytížená, což dnes nejde. Snažím se hledat cesty, jak toho dělat co nejvíc, ale s respektem k vlastním kapacitám.“
Obce a udržitelnost podle Soni
„V roce 2022 mělo v Česku adaptační strategii nebo plán jen 50 měst, resp. městských částí, a 7 mikroregionů či dobrovolných svazů obcí. Počet dotčených obyvatel byl cca 3,4 miliony.
To znamená, že jen asi třetina lidí v Česku žije v obcích a převážně městech, které řeší adaptaci na změnu klimatu. Přitom skutečné skutky a aktivitu v obci podněcují často právě malé akce, pár aktivních občanů nebo zastupitelů. Proto jsem přesvědčená, že i malé kroky v podobě grantů s ekologickou tematikou mohou toto téma měnit zespodu.
Může to začít kampaní o snižování odpadů, v čemž si české obce dlouhodobě nevedou dobře, nebo výsadbou stromů s komunikační linkou o tom, jakou roli v obci hraje zeleň.“
V příštím Sonině newsletteru Za zraky si navíc můžete přečíst nebo poslechnout, jak rozdmýchávat principy udržitelnosti v místě, kde žijeme. A dozvíte se i něco o mikroplastech v mozku nebo využití design-thinking principů.
Vyšlo také v newsletteru dobro.dějky.
">
">
">