Proč je důležité znovu osázet republiku kvalitními lokálními médii? Jak je ale uživit a proč by novináři neměli zdarma dodávat obsah Zuckerbergovi a Muskovi? Na tyto a další otázky odpovídá David Klimeš, výkonný ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, novinář a vyučující na Fakultě sociálních věd UK.
O lokální žurnalistice a regionech mluvil David Klimeš na setkání hybatelů v Hybernské. A mluvil natolik zajímavě, že jsme ho požádali o samostatný rozhovor. Protože posilování a nasvěcování regionů je téma, které si zaslouží komplexnější pohled.
Na setkání hybatelů jste mluvil o tom, že nejdůležitější infrastrukturou je ta komunikační. A že komunita může prosperovat jen s pomocí kvalitních lokálních médií na úrovni okresů. Jenže od roku 1989 velká část okresních médií zkrachovala. Jaký je tedy udržitelný byznys model pro média tohoto typu? Má je platit stát, nebo lokální mecenáši?
Na úvod bych rád řekl, že česká média jsou na tom v rámci střední Evropy pořád dobře. Když se podíváme třeba na Index Reportérů bez hranic, tak co se týče svobody médií, je Česko ze středoevropského postkomunistického regionu jako jediné v první dvacítce. Na druhou stranu si ale nemůžeme vystačit jen s těmi velkými médii v Praze, bez podpory kvalitní lokální žurnalistiky to nepůjde. Proto jsme v Nadačním fondu nezávislé žurnalistiky letos vyhlásili první ročník grantové výzvy a s podporou Syndikátu novinářů a Nadace OSF mezi šestici lokálních médií rozdali 600 000 Kč.
Co se fungujících byznysových modelů týče, neměli bychom si myslet, že záchranou je stát. V Norsku to třeba funguje, tam si uvědomují hodnotu regionálních médií a i ty nejmenší komunity tam mají podporu. Ve středoevropském regionu mám trochu obavy navázat to výrazněji na stát – přijali bychom ten norský model, ale nepřijali bychom norskou kulturu, kdy politici vědí, že do lokálního dění zasahovat nesmějí. Za mě je základem vícepilířové financování, které funguje třeba u neziskovek. Potřebujete mít více zdrojů příjmů, určitý kmen předplatitelů, určitý objem inzerce, podporu lokálních firem a dalších lokálních aktérů plus třeba granty. Je navíc iluzorní si myslet, že na zakládání lokálních médií nějak závratně zbohatnete.
Zmínil jste těch šest lokálních médií, například Naše Broumovsko, Ohlasy nebo Jihočeské týdeníky, která dostala grant a která prosperují i na té regionální bázi. Máte zmapované, kolik lokálních médií v Česku funguje? Do grantu se jich přihlásilo 37, je jich ještě víc?
To bohužel nikdo přesně neví. Klasické printové týdeníky, které fungovaly dřív, poměrně rychle umírají. Vzniká řada lokálních médií v onlinu, ale ta jsou těžko zmapovatelná. Proto jsme byli dost zvědaví, kdo se nám do prvního ročníku přihlásí, a byl to zajímavý mix: sešla se tam jak takzvaně starší printová média, třeba i s digitální nohou, tak úplně nová online média, která vznikla před pár měsíci. V Nadačním fondu nezávislé žurnalistiky také rozvíjíme projekt Mapa médií, který se postupně snaží online média zmapovat. Musíme vědět, jaká nová tu jsou, a třeba se i od těch úspěšných učit a sdílet know-how napříč republikou.
Na to jsem se chtěla zeptat – plánuje NFNŽ nějakou brožuru, workshop nebo case study s příklady dobré praxe, kde by shrnul, co v lokálních médiích funguje, pro inspiraci těm ostatním?
Loni jsme poprvé uspořádali workshop pro regionální novináře. Kromě přednášek tam byl nejzajímavější právě networking, kdy novináři od Aše po Uherský Brod sdíleli praktické zkušenosti. Do budoucna bychom chtěli dát dohromady příklady dobré praxe, ale už teď vidíme, že modus fungování je v různých komunitách rozdílný – někdo je více investigativní nebo politický, někdo víc zábavný, někdo pořád jede v printu a má spíše starší publikum, někdo je výhradně online a sází třeba na aktivismus mladých… Takže nemůžeme čekat, že bude existovat jeden závazný fungující model, to by i ničilo pestrost regionální žurnalistiky, která je na tom celém nejhezčí. Ale chystáme se sdílet to, co funguje. Včetně toho, jak mít třeba transparentní vztah s obcí nebo místním byznysem; okolo těchto věcí lokální novináři ještě velmi nejistě našlapují.
Vznikají vlastně ještě nějaká lokální printová média?
Spíš se drží. Jihočeské týdeníky, tradiční printové médium, od nás dostalo podporu 100 000 Kč na to, aby mohlo získat i publikum na webu. V printu dnes vznikají víceméně jen měsíční zábavné časopisy postavené na dražší inzerci, jinak jednoznačně převažuje digital.
Jak se dá dnes vytvořit nezávislé lokální médium? Jako one-man show, nebo nějak jinak?
U našich grantistů vidíme různé přístupy. Jihočeské týdeníky tvoří tradiční redakce, dlouhodobě stabilizovaná, která hledá svou novou podobu. Okraj na Ostravsku tvoří tři mladí novináři, kteří mají zkušenost z celostátních médií a chtěli se vrátit do Ostravy a dělat dobrou žurnalistiku tam. Bohužel hodně lokálních novinářů si myslí, že nejlepší cesta je vstoupit do místních radničních novin. Tam je jistota, podpora a finance samosprávy, a takové médium je v dobrém slova smyslu nezničitelné. Těmto věstníkům nikdo neupírá právo na život, ale pokud mohou lidé čerpat informace jen z tohoto zdroje a ze skupiny na Facebooku nebo Whatsappu, něco dost zásadního tam chybí. Ta klasická nezávislá a kvalitní žurnalistika.
Zmínil jste obecní facebookové skupiny, u kterých často nevíme, kdo za nimi stojí. Mají za vás smysl, nebo dělají v tom komunitním životě víc zla?
Žijeme v éře technopesimismu. Vidíme, co všechno sociální sítě způsobují: polarizaci, hodně velkou atomizaci, neschopnost se shodnout, extrémně špatnou náladu i v úzkých rodinách, to dřív nebývalo. Vedle tohoto pesimismu ale pořád zdůrazňuji, abychom nezapomínali na to pozitivní. Žijeme v bezprecedentní době demokratizace komunikace. Nikdo už pro vás není tím dveřníkem, který rozhoduje, co si můžete přečíst a co ne. A to je důležitá věc i pro lokální dění. I když je třeba facebooková skupina často založená opozicí nebo není zcela transparentní, pořád si myslím, že je pozitivní, že se lidé mohou družit a komunikovat o lokálních věcech. Ale nesmí být jenom tohle, je k tomu třeba ještě ta nezávislá žurnalistika, alespoň v minimální míře. Když budeme mít oboje, je to bezpečné. Ale když klasickou novinařinu ztratíme, polarizace a pocit, že mám čím dál víc informací, ale stále méně toho vím, se budou rozlézat.
NFNŽ také pravidelně připravuje MediaRating. Poměrně dost médií v něm dosahuje hodnocení A, tedy toho nejlepšího. Je u těchto áčkových celostátních médií nějaký obecně fungující byznys model, který by mohla převzít i lokální média?
Poslední dobou vznikají ve světě takzvané iniciativy digitální důvěry. Ty vám neříkají, co smíte a nesmíte číst, jen přicházejí s určitou hodnotící strukturou a říkají, že podle určitých vysvětlených parametrů je tohle kvalitnější a tohle méně kvalitní médium. To dělá i MediaRating. Osobně si ale myslím, že jedním z důvodu pádu regionálních médií bylo, že se snažila kopírovat modely z celostátní úrovně. Což nejde. Je třeba dobře znát svůj region a pro něj vymyslet něco, co se vyplácí. Představy, že budete na lokální úrovni prodávat draze v printu lesklou reklamu, nebo že uděláte digitál postavený na bannerové reklamě ve velkém, v regionálním médiu nefungují. Bannery fungují u velkého online média, které čte celá republika, ale když se banner otočí na stránce třeba jen čtyřikrát za hodinu, nemá to smysl. Zase se vracíme k důležitosti vícepilířového financování lokálních médií.
V článku pro Český rozhlas Plus jste se rozepsal o tom, že končí lovestory mezi médii a sociálními sítěmi. Mohl byste to trochu rozvést?
Média v tomhle případě zastávají roli toho zneužitého, který pak ještě upadá do Stockholmského syndromu a zůstává v nebezpečném vztahu déle, než je nutné. Na začátku měly sociální sítě komunikační strukturu, ale neměly obsah. A lidé si rádi čtou něco zpravodajského, takže Facebook a síť X (dříve Twitter) ve velkém odkazovaly a odváděly pozornost ze sítí na webové stránky médií. Jenže ve chvíli, kdy jsme se na sociálních sítích stali všichni závislými a vytváříme pro ně obsah zcela zdarma, si sítě uvědomily, že už nepotřebují odvádět pozornost na zpravodajské stránky. A ve velkém to v posledních dvou třech letech ustřihávají, propady návštěvnosti ze sociálních sítí na online média jsou obrovské. Manažeři mediálních domů také dříve pobízeli novináře, aby byli na sociálních sítích aktivní, že se to tomu médiu vyplatí. Mnozí kolegové novináři nakonec trávili 80 % pracovního času na sítích nepříliš hodnotnými názorovými válkami a zbylých 20 % věnovali psaní článku do zítřejších novin. Tomu médiu se to ale absolutně nevyplácí. O digitálním světě je třeba přemýšlet tak, že má on sloužit vám, ne vy jemu. Neříkám, že je třeba se od sociálních sítí plně odstřihnout, ale prostě přemýšlet out of the box. Lokální média by kolem sebe měla mít třeba nejrůznější chatovací platformy, kde udrží aktivitu, nebo mít sociální sítě jen na breaking news, aby ukázala konzumentovi, že když se něco šustne, jako první mu to oznámí notifikací na mobilu. Ale je nesmysl zdarma vytvářet obsah Zuckerbergovi a Muskovi.
Když rozjíždím nové lokální médium a chci ho dostat ke čtenářům, co mám tedy dnes dělat?
Můžete se třeba podívat na Index prosperity regionů, zjistit tam, v čem je daný region silný, a na tom stavět. Když se na to podívám čistě hypoteticky, kdybych stavěl lokální médium – kromě prvotního novinářského zápalu, tedy že chci kvalitně informovat o své lokalitě, protože tu žiju a jiné nezávislé místní médium tu není, musím o čtenářích nebo posluchačích přemýšlet jako o komunitě. Dát jim online nástroj, kde můžeme diskutovat, Okraj má třeba Discord. Nebo můžu jít do offline eventů a pravidelně pořádat debatu v místní hospodě. A opět vsadit na vícezdrojové financování. Než získám okruh stálých předplatitelů, musím mít nasmlouvanou nějakou inzerci dopředu. Můžu spolupracovat s místní samosprávou nebo podnikateli, pokud to transparentně přiznám. Pro lokální média nejsou nedosažitelné ani evropské peníze, je spousta grantů, které podporují lokální demokracii a zájem o dění kolem nás. Takže jeden dva projekty lze navázat na přeshraniční spolupráci nebo na něco, kde získám pár eur. Spousta lidí v regionech vám na to řekne, že to jsou ty hraběcí rady z Prahy. To je jistě pravda. Ale jsem rád, že po úpadku regionálních printů se zase zvedá touha mít lokální média. Takže to jde.
Myslíte, že se v každém regionu najdou kvalitní novináři, kteří zvládnou přemýšlet out of the box? Když za svou práci nedostanou zas tak moc dobře zaplaceno?
Moje odpověď je ano i ne. Ne v tom smyslu, že je stále strašně těžké sehnat v regionu kvalitního novináře. Je těžší být lokálním novinářem než pražským. Ten pražský má na starost určitou oblast, ten lokální musí zvládat všechno. Potřebuje mít zdravý selský rozum, chuť to všechno oběhávat a zvládat to často za ne velké peníze. Takových lidí se zkušenostmi je málo, navíc je trochu nešťastně z regionů odsávají ty radniční věstníky. Ale i jako učitel na Fakultě sociálních věd, která vychovává mladé novináře, vidím, že se mladí lidé chtějí vracet do regionů. Mladá generace má naštěstí vedle snu prosadit se v Praze nebo v zahraničí i sen vrátit se domů, se zkušenostmi, které získala. Aby se tu o něco mohla pokoušet. I proto, že tu třeba založí rodinu a uvědomuje si, že potřebuje fungující obec, aby tu mohla vychovávat děti. Slzavé údolí, kterým prošla lokální žurnalistika, bylo opravdu hluboké. Ale máme mladé novináře, kteří chtějí být dobrými lokálními novináři. Máme odpovědný byznys, který chápe, že je třeba nezávislá lokální média podpořit. A snad se postupně zvedne i touha nečíst jen radniční noviny a místní facebookovou skupinu, ale předplatit si i nové médium, které objektivně píše o mém regionu.
A Nadační fond nezávislé žurnalistiky to bude jistit…
Jakkoliv jsem rád, že se kolem první ročníku podpory lokální žurnalistiky zvedly pozitivní emoce, tak těch 600 000 Kč ročně je spíše forma podpory, která má za cíl nasvítit daný problém. Na to, abychom postavili na nohy dobrou lokální žurnalistiku napříč Českem, je potřeba mnohem víc peněz. Ale může to být jedním z těch několika zmiňovaných pilířů…
3 tipy Davida Klimeše nejen pro hybatele
1. Jak poznat kvalitního regionálního novináře, skrze kterého můžu informovat o svých aktivitách
Kvalitní regionální novinář by měl lehce doložit, že je součástí nějaké redakce. Jeho médium má transparentní vlastnictví, umí oddělit reklamu a redakční obsah, a především vytváří originální obsah. Je jasné, že ne každý hybatel má čas toto zjišťovat, proto NFNZ buduje projekt Mapy médií, kde se dají snadno podle oborů najít online média a jejich základní hodnocení. Do konce léta zde přibude i sekce Regionálních webů, která může právě hybatelům usnadnit práci.
2. Co dělat, když v mém regionu kvalitní lokální médium chybí
Kvalitní nezávislá lokální média chybí na mnoha místech, ale lepší se to. NFNZ letos podpořil několik lokálních médií, mnohá jsou poměrně nové projekty. Často lze využít také různé věstníky samospráv, což není nezávislé médium, ale mají svůj dosah. Na regionální úrovni pak nacházíme již více médií, dobrou práci odvádějí soukromá média i média veřejné služby. Dobrý tip je zjistit si, kdo z ČT, ČRo či ČTK má daný region na starost a upozornit ho na lokální dění v místě vašeho hybatelského snažení.
3. Co můžu obecně jako hybatel dělat, aby se o mých aktivitách v regionu vědělo
Když nemáte v dosahu žádná smysluplná média, musíte si je vytvořit. Někomu funguje facebooková stránka, jinému chatovací skupina, někdo provozuje web, další podcast. A nezapomínejme na starou dobrou obecní nástěnku a další vylepovací plochy. Ne náhodou z mnoha neziskových iniciativ vzešly komunity, jejichž vzájemná komunikace v daném místě nahrazuje zaniklý tištěný okresní týdeník.
Rozhovor vyšel také v newsletteru dobro.dějky.
">
">
">