Ve středu 12. června 2024 proběhlo setkání hybatelů v Kampusu Hybernská. Událost zahájil svou prezentací Tomáš Jindříšek, přičemž vyzval k destigmatizaci regionů, ke které se podle něj stále značná část společnosti upíná. Na ni navázal David Klimeš, když zdůraznil důležitost nezávislé regionální žurnalistiky, jež může místní problémy komunikovat efektivněji než novináři z Prahy. Zejména pak prezentace hybatelky Stanislavy Šálkové ukázala, že ať už komunikujeme v rámci regionu, nebo napříč republikou, klíčem jsou otevřenost a respekt. Roli těchto hodnot pak ilustrovala na svém příběhu, jak v obci Halouny přes původní nezájem místních založila spolek, do jehož aktivit se nakonec začala zapojovat většina vesnic.
Dne 12. 6. 2024 proběhlo v Kampusu Hybernská setkání hybatelů. Událost otevřela krátká prezentace tří řečníků, následovaná diskuzí a největší část byla věnována získávání nových kontaktů a sdílení zkušeností. A také vzájemné motivace a nadšení měnit věci k lepšímu, i když je to občas víc než náročné.
Hlavním tématem setkání se stala komunikace, a to jak ta uvnitř regionu či samotné obce, například mezi hybatelem a ostatními občany, tak i ta napříč celou zemí. Potřebu otevřené komunikace vyzdvihl už Tomáš Jindříšek v první prezentaci. „Na Valašsku není víno, Ostrava je zelená, Baťa je mrtvý a v Ústí to není tak zlé… Pojďme destigmatizovat regiony, všude je něco pozitivního, inspirativního a přenositelného,“ vyzval. Současně dodal, že bychom měli mluvit i o tom, v čem se krajům nedaří a jak tyto problémy vyřešit.
Na tyto regionální problémy ale často shlížíme ze slonovinové věže, jak ve své prezentaci zmínil David Klimeš. Právě pro komunikaci těchto problémů, ale i regionálního života obecně, jsou klíčové místní redakce. Novinář v Praze nemůže přesvědčivě psát o problémech malé obce na opačné straně České republiky. Tyto místní redakce navíc mají přirozený zájem o lokální dění a vnímají náladu tamnější společnosti. Naneštěstí právě tyto redakce často kvůli problémům s financování mizí a často zbývají jen radniční listy postrádající nezávislost. Musíme proto hledat různé modely fungování a způsoby, je redakce podpořit. Sám Klimeš vede Nadační fond nezávislé žurnalistiky, který nadějná regionální média nejen finančně podporuje.
Hybatele pak na pódiu reprezentovala Stanislava Šálková z malé obce Halouny ve Středočeském kraji. Vyprávěla o svém spolku Živý spolek a jak přes nevoli některých spoluobčanů začala organizovat různé místní akce, které se postupně staly oblíbenými a hojně navštěvovanými. Právě otevřená a respektující komunikace se ukázala coby nejsilnější zbraň. Hybatelka například vyprávěla, jak v místní hospodě chtěla uspořádat setkání obyvatel, při němž by starousedlíci vyprávěli, jak se v obci dříve žilo, a lidé by přinesli své staré fotografie. Místní hospodský byl ale zprvu proti a zaujal k celému nápadu skeptický pohled. „Stačilo si s ním ale přátelsky popovídat a po dvou hodinách recitoval básničky z dětství a s organizací události souhlasil,“ popisovala hybatelka.
Její spolek ale realizuje i praktičtější aktivity. Ať už se jedná o sázení stromů či třeba vedení dialogu o novém hřišti. V tamější obci totiž radnice bez zapojení místních navrhla nové hřiště, které ale nereflektovalo potřeby obyvatel. Díky spolku byl projekt pozastaven, následně projednán a upraven tak, aby se hřiště mohlo stát místkem pro setkávání, které místní chtějí a potřebují. „Místo plánovaných jedovatých keřů jsme nakonec vysázeli keře s jedlými plody,“ zmínila hybatelka příklad, jak se projekt během dialogů proměnil.
">
">
">