Spolupracovat na nadobecní úrovni, motivovat příchod soukromého kapitálu do regionů – například prostřednictvím daňových úlev. A nebát se vzít osud do svých rukou, nespoléhat pouze na stát. To jsou kroky, které pomohou řadě regionů v Česku. Přispějí k tomu, aby se staly místem, kde se lidem bude skvěle žít a kam se vrátí anebo přijdou žít po zkušenosti z velkých měst či ze zahraničí.
Sám jsem přišel z velkoměsta na Broumovsko, kam mě přivedla rodinná firma. Díky společné práci mnoha lidí se nám nyní daří Broumovsko rozvíjet v oblast, kde se stále něco děje a lidé si uvědomují, že je tu dobře: bohatý kulturní život, čistá a blízká příroda, kvalitní veřejné služby a infrastruktura, která dostačuje pro aktivní propojení se světem.
Při rozvoji Broumova a okolí se nám velmi osvědčilo nabídnout lidem spolupráci a důvěru. Ano, zní to možná banálně, ale skrývá se za tím spousta silných okamžiků. Česko je silně fragmentované a nezřídka se setkáte s řevnivostí i mezi sousedními obcemi. Přitom menší města a obce nemají takovou sílu, aby mohly vzít vše jen do svých rukou. Základním nástrojem tedy musí být schopnost spolupracovat, důvěřovat si a společně dokázat něco změnit.
Regionům na periferiích dle mého názoru také pomůže, když jim stát umožní více samostatně rozhodovat a přebírat odpovědnost. EU sice funguje na principu subsidiarity, tedy přenosu rozhodovacích pravomocí na nižší stupně řízení, v praxi ale tento princip nedokážeme v Česku naplňovat. Politici by měli přestat k regionům přistupovat s blahosklonností, ale dát jim více důvěry, která se bude týkat každodenního provozu, ale i plánování dalšího rozvoje regionů. Nechme lidi v regionech vzít osud do svých rukou, neřešme vše z centra. A nastavme systém veřejné správy tak, aby občany v tomto snažení podporoval. Vyžaduje to aktivní prvek řízení území mezi obcemi a dnešními kraji. Nyní je to často tak, že nadšenci v regionech dělají věci systému navzdory, aby se vůbec něco mohlo v jejich kraji změnit. Absence obecné důvěry v rozhodování lidí na místní úrovni bývá často odůvodňována tím, že „nejsme Švýcarsko“. Ale pokud se cestou zvyšování důvěry v systému nevydáme, Švýcarsku se nikdy ani nepřiblížíme.
Dalším krokem, který rozvoji tuzemských regionů určitě pomůže, je větší podpora podnikání a efektivnější zapojení soukromého kapitálu. Jako ambasador iniciativy Druhá ekonomická transformace, která se snaží přispět k budoucí prosperitě Česka, se domnívám, že k úspěchu je potřeba využít celý potenciál naší země a v tomto ohledu jsou některé regiony podceňované nebo nevyužité. Podpoře ekonomiky takových regionů by prospělo například zavedení zvláštních daňových geografických pásem nebo zón. Tím bychom podpořili aktivity soukromého kapitálu i v oblastech, kde se nyní podnikatelé nechtějí příliš angažovat. Podobné modely fungují na řadě míst Evropy a je škoda, že u nás zatím nic takového není. Je to určitě efektivnější způsob než posílání evropských dotací, jejichž podmínky čerpání jsou z principu často poměrně svazující a komplikované.
Změna, která by rozvoji tuzemských regionů určitě rovněž pomohla, by měla také spočívat v novém nastavení rozpočtového určení daní. Obce by měly mít možnost cítit ve svých pokladnách, jestli se podnikání na jejich území rozvíjí úspěšně nebo nikoliv. Ano, bez zachování kohezních složek to nepůjde, ale změna v distribuci vybíraných daní pomůže podle mého názoru zvýšit motivaci obecních a regionálních samospráv se zapojit do diskusí, jak vylepšit místní podnikatelské prostředí a být soukromému kapitálu aktivnějším a vstřícnějším partnerem. V současnosti to často bývá tak, že vedení obcí a malých měst se soustředí na správu svěřeného majetku a nevěnuje pozornost investicím do rozvoje území a příležitostí pro podnikatele.
Regionální rozvoj a využití potenciálu celého Česka je moje mise v Druhé ekonomické transformaci. Ale je to jen jedna drobná kapitola v seznamu návrhů, na kterých se shodujeme. Patří mezi ně posílení kapitálového trhu, tedy přístup firem k růstovému kapitálu, lepší prostředí například pro zaměstnanecké akcie, zefektivnění systému podpory výzkumu a vývoje nebo větší počet zahraničních studentů či expertů, kteří by přispěli k podpoře české ekonomiky, či samotné změny v systému vzdělávání a jeho adaptace na nové podmínky. Základním předpokladem pro Česko i Evropu pak bude zajištění dostupných a konkurenceschopných zdrojů surovin a energií a využití příležitostí, které to skýtá.
Cílem změn by mělo být vytvoření podmínek, aby z Česka mohlo mít více lidí a firem globální ambice. Už řadu takových příběhů v tuzemsku máme a to je skvělá vizitka země navenek. Nedávno jsem ovšem četl, že šéf jedné takové firmy říkal, že se vlastně moc nechlubí tím, že je z Česka. A to je podle mě trochu škoda a není to problém oné společnosti. Věnujme značce Česko větší pozornost, v zahraničí by neměli pochybovat o tom, že v Česku vznikají úžasné věci a žijí zde schopní lidé. A to v celém Česku. Dejme lidem v regionech důvěru – a pomůžeme tak Česku na lokální i globální úrovni.
Autor je podnikatel, filantrop a ambasador Druhé ekonomické transformace
Komentář vyšel v Hospodářských novinách 10. května 2024
">
">
">