Když na ulici potkáte někoho, kdo má na sobě triko vyrobené ze dvou až tří jiných triček, je dost možné, že dotyčný nakupuje u Matěje Kačírka. Nebo je to Matěj osobně.
Upcyklovaná móda je Matějovým tématem už od střední, ale miluje i filmy a mladé umělce. Původně se úpravou oblečení ze second handů a blešáků snažil snížit vstupní náklady. Nápad založit vlastní módní značku UltraVagant dostali s kamarádem už na střední a na vysoké to opravdu udělali.
„Využívat použité kvalitní oblečení byla nejjednodušší cesta, jak dělat něco originálního a zároveň kvalitního. Nechtěli jsme nakoupit nekvalitní trička a nechat je potisknout. Ale koupit kvalitní látku a nechat si to ušít zase bylo moc drahé. Tohle bylo nejschůdnější, navíc se nám líbil i ten přesah.“
Podle sebe
Jeho zájem o módu začal trochu paradoxně ve skautu. „Bylo mi tak třináct a starší kamarádi v oddílu už řešili, co mají na sobě. Tak jsem o tom začal přemýšlet taky.“ Na gymnáziu se do toho pořádně opřel. Se spolužákem Jakubem začal obrážet obchody s oblečením a hledat netradiční kousky. Aby vypadali jinak než ostatní. Co na to rodiče? Matěj se směje.
„Záleží, jaké jsem měl zrovna módní období. Třeba když jsem nosil socialistické větrovky, rodiče asi zažívali silné flashbacky do vlastní minulosti. Smáli jsme se sobě navzájem. Vždycky mě podporovali, i když mě občas asi chápali jen tak okrajově. Ale viděli, že to někam vede. Spíš jen museli překonat moment prvotního zděšení nebo překvapení.“
Na rok také vyrazil studovat střední školu do Ameriky. „Tam jsem víc přilnul ke kultuře, můj floutkovský postoj se změnil v zájem o dění kolem sebe, o umění.“ V té době četl online módní magazín bngr.cz a jednou tam viděl inzerát, že hledají nové redaktory. Poslal jim pár článků na zkoušku a pak pro ně až do maturity psal.
„Celá moje rodina je hodně filmově zaměřená. Máme v ní režiséry nebo střihače, ale ještě nám tu chyběl kostýmní výtvarník. Tak ten zbyl na mě.“ Původně se vydal na FAMU studovat produkci a na Karlovu Univerzitu marketingovou komunikaci, ale ve druhém ročníku propadl kostýmům.
„Cítil jsem, že jsem v produkci nespokojený. A že nevyužívám svůj potenciál, ale spíš ho zadupávám do země. U filmu jsem chtěl zůstat, s Jakubem jsme v té době už pracovali na vlastní značce, takže mi z té rovnice vyšel kostýmní výtvarník.“
Hezky šijete. Naučíte mě to?
Rozhodl se, že se naučí pořádně šít. V té době dostal od mamky k narozeninám šicí stroj a také zrovna potřeboval upravit poklopec u kalhot. Na internetu hledal švadlenu s nejlepším poměrem cena/výkon. „Nakonec jsem jednu našel, donesl jí kalhoty a rovnou se zeptal, jestli by mě nechtěla učit šít. Byla zaskočená, protože žádné kurzy šití nedělala, jen normálně šila. Nechala si čas na rozmyšlenou, a když jsem se vrátil pro upravené kalhoty, řekla, že mě teda bude učit.“
Matěj k ní pak rok a půl docházel. „Celý měsíc jsem se třeba jen učil rovně stříhat. Člověk v prstech nemá motoriku, když to nikdy nedělal. Hodně jsme se sblížili a vůbec to byla skvělá škola.“ Matěj neztrácel čas. Když se naučil ušít tašku, rovnou pro UltraVagant udělal celou taškovou kolekci.
„Jel jsem dvě paralelní cesty. UltraVagant jsme si dělali sami, u toho jsem se učil šít. U kostýmů jsem zase využil kontaktů ze studia produkce a filmařských sešlostí a dva roky jsem chodil asistovat na natáčení.“ Každý výtvarník má asistenty, kteří herce oblékají, kontrolují, jestli oblečení vypadá v záběrech dobře, a odstřihávají nitky. „Nepotřebujete u toho moc přemýšlet, ale učíte se všechno za pochodu. Jak výtvarník přemýšlí, že potřebuje mít dobré znalosti historie. Postupně jsem díky tomu mohl dělat vlastní věci.“
Mladá kultura
V roce 2021 si s Jakubem pronajali na Palmovce ateliér, rozlohou tedy spíš klub. A rozhodli se, že tu budou nejen pracovat na UltraVagant, ale i podporovat začínající umělce. „Dělali jsme každé dva týdny eventy: vernisáže mladých výtvarníků nebo fotografů, koncerty undergroundových hudebníků, promítání filmů od studentů FAMU… Chtěli jsme dát prostor talentovaným lidem, kteří podle nás dělají zajímavé věci.“
Matěj vysvětluje, že velkou část těchto umělců znali osobně, případně na ně narazili na Instagramu. „Jsme hodně kulturně aktivní, chodíme na FAMU, DAMU, UMPRUM, na představení, promítání nebo vernisáže. Bylo to fajn období a hodně nás to bavilo.“
Koncem loňského roku jim ale už majitel neprodloužil nájem a UltraVagant se přestěhoval do menších prostor na Žižkov, kde už podobné akce dělat nejde. „Sice nás to mrzelo, ale zase se díky tomu můžeme víc soustředit na samotnou značku a já ještě na práci kostýmního výtvarníka. Bylo vyčerpávající dělat každé dva týdny akci pro 150 lidí. Navíc když vlastně nechci být promotér.“
Soustředěnější a udržitelnější
Od loňského léta se udála řada dalších věcí: Matěj se ještě víc zaměřil na kostýmy a už samostatně navrhuje oblečení pro reklamu, divadlo, klipy i film. Také absolvoval podzimní běh Silnějších hybatelů. Postupem času ještě víc propadl udržitelnosti, jenže dělat módu udržitelně je podle něj nákladné.
„Do hybatelů jsem šel s tím, že bych si chtěl rozšířit obzory v přístupu ke značce a jejího financování. Dva roky jsme UltraVagant táhli ze svého, všechno, co jsme vydělali, jsme dávali zpátky. Jenže už jsme postupně ztráceli motivaci v tom pokračovat.“
Nakonec se díky svému mentorovi naučil hlavně lépe organizovat svůj čas. „Víc teď plánuju, jsem soustředěnější. Už tolik nelítám od jedné věci ke druhé, protože to žere hodně času. Ještě pořád v tom nejsem stoprocentní, ale jsem na dobré cestě.“
Na natáčení vlakem
O upcyklované módě Matěj vzdělává i ostatní. Značku UltraVagant tvoří zhruba z 95 % z použitých materiálů a časem se stal mistrem na vyhledávání těch nejkvalitnějších vintage kousků. I když obléká herce při natáčení reklamy, snaží se o maximální udržitelnost.
„Hodně se teď zajímám i o green filming. Třeba v Rakousku nebo Anglii už mají na natáčení povinně green konzultanta, který řeší nejen vyprodukované odpady, ale třeba i to, aby se víc cestovalo vlakem místo auty, aby lokace byly blízko sebe nebo aby se používaly elektrické generátory místo benzínových. A je to jedině dobře, vídám, jak se během natáčení plýtvá.“
V červnu bude přednášet o slow fashion na akcích dvou dalších hybatelek, aktuálně připravuje pro Českou televizi pořad o second handech, který sám vymyslel, a v létě by se zase rád víc obul do vlastní značky. Takhle vypadá ta soustředěnost v Matějovo podání? „Stavím si takové puzzle, aby to všechno zapadalo. A u toho osahávám různé části spektra. Jednou ze mě třeba bude takový mudrc přes udržitelnost.“
Článek vyšel v newsletteru dobro.dějky.
">
">
">