Představte si, že bydlíte v jedné z nejzadluženějších obcí v republice. Obec má obstavený veškerý majetek a její veškeré příjmy umořují dluh, takže na investice do rozvoje nebo na opravy může zapomenout. Kde hledat pomoc? Úplně dole: u lidí, kteří mají obec rádi a dokážou si poradit.
Bublava je obec plná protikladů. Zasazená do malebné přírody Krušných hor a s potenciálem oslovit turisty všech generací. Můžete tu lyžovat, běžkovat, jezdit na kole, toulat se horskou krajinou nebo jen sbírat houby. Dalším velkým lákadlem měl být akvapark, který se v Bublavě za pomoci státní dotace začal stavět v roce 1999. Po několika letech se ale obec dostala do finanční tísně, projekt zkrachoval a zůstal jen dluh ve výši větší než 70 milionů korun.
Pro obec s necelými čtyřmi sty stálými obyvateli to byla pohroma. Na dlouhá léta se zastavil rozvoj obce, protože veškeré příjmy šly na splácení dluhů. Nebylo na opravu silnic, prodlužování kanalizace a vodovodu, budování odstavných ploch apod. Během 16 let splatila Bublava necelých 18 milionů korun, část dluhu jí byla v minulosti odpuštěna a v roce 2018 získala od Ministerstva financí bezúročnou půjčku (tzv. návratnou finanční výpomoc) na zbývajících 13 milionů, které dlužila finančnímu úřadu. Od té doby může opět hospodařit se svým majetkem a investovat ročně kolem dvou až tří milionů korun včetně prostředků získaných z různých dotačních titulů. Což není moc, ale z pohledu let minulých je to povzbudivý pokrok.
Švédsko, nebo Bublava?
Obec, v níž před válkou žilo 4000 obyvatel, má ovšem ještě jedno eso v rukávu. A tím jsou lidé, kteří mají k Bublavě vztah. Třeba současná starostka Monika Hrádková, která se do Bublavy vrátila po 14 letech. „Mám tu rodinu, znám se se starousedlíky, vnímám, jak se obec postupně proměňuje. Nikdy by mě nenapadlo, že se sem vrátím. Čtyři roky jsem pracovala ve Švédsku, pendlovala jsem mezi Švédskem, Bublavou a Plzní, ale pak jsem začala mít kočovného života dost. Zrovna se to časově sešlo s rokem voleb, kdy současný místostarosta Miroslav Račko dával dohromady skupinu lidí, která by měla chuť pro obec něco udělat. Byť jsme byli jedna z nejzadluženějších obcí, vnímám Bublavu jako příjemné místo pro život. Sedli jsme si, založili Sdružení nezávislých a volby vyhráli. Takže jsem se natrvalo vrátila,“ konstatuje Monika Hrádková.
Bublavský plácek se skříňkou plnou zábavy
Potkáváme se na bublavském plácku neboli hřišti, které s pomocí programu Dokážeme víc pomohli zvelebit i tři zaměstnanci České spořitelny. Hlavní hybatelkou byla Marcela Řezníčková, která si v Bublavě před dvaceti lety pořídila chalupu. „Měli jsme malé děti a od nás ze Sokolova je to kousek. Bublavu považuji za nádherný kus Krušných hor a s manželem sem jezdíme pravidelně a rádi.“ Během let se spřátelili s místními, a když opakovaně padl názor, že by hřiště potřebovalo lepší zázemí pro pořádání obecních akcí, měla Marcela jasno. Zažádala o grant a společně s dalšími trvalými obyvateli i chataři se pustila do práce. Připravili prostory k osazení laviček a stolků, objednali městský mobiliář, upravili volejbalové hřiště a nechali vyrobit skříňku na sportovní potřeby.
Tady se nekrade
Právě tu nám s pýchou ukazuje Monika Hrádková. „Kdokoliv si z ní může vytáhnout sportovní náčiní a zahrát si, na co má chuť. Máme tu věci na pétanque, volejbal, nohejbal, badminton, beach tenis, frisbee, finskou kolíkovou hru a diabolo. K dispozici jsou i návody ke všem hrám, aby si je mohli zahrát i lidé, kteří je neznají.“ Využívají to místní? „Ano, poměrně hojně. A třeba i rodiny, které jdou s dětmi na výlet. Sednou si, dají si svačinu, chvíli si zahrají a jdou zase dál. Hodně lidí si myslelo, že se sportovní vybavení hned poztrácí, ale to se nestalo. Máme radost, že skříňka funguje.“
Monika Hrádková líčí, že obec využívá hřiště na všechny akce. „Konají se tu čarodějnice, proběhly tu tři ročníky turnaje v pétanque a hlavně tu bývá bublavská pouť, během které probíhá i nohejbalový turnaj o pohár starostky. A dnes se tu poprvé koná i trh, který bychom rádi pořádali pravidelně,“ pochvaluje si starostka.
Altán podél stezky
V Bublavě funguje i Záchranná stanice Drosera, která se stará o handicapované živočichy. Vedle ní na turistické stezce vyrostl dřevěný altán ozdobený vyřezávanými sovami a přilehlé ohniště. Také altán vznikl s podporou programu Dokážeme víc a na jeho stavbě a zvelebování se podíleli dospělí i děti z obce a okolí. Lidé jej využívají k sousedskému setkávání, rodiny s dětmi tu svačí při zdolávání zážitkové, výukové a hrací cesty a v plánu je pořádání více společných akcí.
Zachraňme čápa
Marcela Řezníčková se zasloužila i o další skvělou věc – pomohla získat voliéru pro zraněného čápa černého. „Léta se známe s panem Smolíkem z Drosery. Chodili jsme sem s dětmi krmit mývaly a další zvířata. A pan Smolík se jednoho dne zmínil, že tu mají čápa, který nemůže do volné přírody, protože má pochroumané křídlo. Prý vypadl z hnízda společně s dalšími 2 čápaty. Jedno bohužel nepřežilo, druhé se mohlo vrátit do přírody a tohle bylo to třetí s poškozeným křídlem,“ popisuje žena, která bez váhání sehnala na voliéru mikrogrant. „V Droseře je rybník, takže se na něj napojila voliéra i s boudou, aby měl čáp kde přezimovat. Už se tam zabydlel, i když zpočátku odmítal vylézt – nebyl na voliéru zvyklý. Hlad ho ale dohnal, vylezl a od té doby považuje voliéru za svůj domov.“
Bublava se díky svým občanům-hybatelům stala nejaktivnější obcí programu Dokážeme víc. Navzdory nebo možná právě kvůli jejímu stigmatu tu lidé bojují o každý kousek skládačky, která z horské vesnice udělá ještě lepší místo pro život. Postupně, ale s jistotou a odhodláním.
Projekty byly podpořeny z grantového programu České spořitelny „Dokážeme víc“ ve spolupráci s Nadací Via. Celkem byly financovány tři, dvakrát částkou 100 000 Kč a jeden získal mikrogrant ve výši 20 000 Kč.
">
">
">