„I přesto, že náš region hostí neblahé statistiky napříč sociálními i ekonomickými tématy, našla jsem tu domov, mnoho přátel a vytvořila jsem si smysluplnou práci. To chci ukazovat i mladým lidem.“
Irena Kubicová má ráda krajinu, ve které žije, principy udržitelnosti, pomalé cestování, jógu, podporující mezilidské vztahy i vztah sama k sobě, který předurčuje vše předešlé. A také mladé aktivní lidi, kteří mohou v Českém Švýcarsku a Šluknovském výběžku vymýšlet skvělé věci a hledat důvody, proč odsud neodejít.
Když před Irenou zmíníte, že jestli nějaké Sudety už fungují, je to právě tady a její zásluhou, ostýchavě se ohradí: „Naše část Sudet drží pohromadě sama o sobě. Je protkaná sítí lidí, kterým na regionu záleží a kterým není lhostejný. Vůbec nechci tvrdit, že Sudety držím pohromadě já, to je moc velký metál, který si nezasloužím a byl by velkým břemenem pro jednotlivce, který by ho přijal.“
Do Českého Švýcarska přišla s manželem před sedmnácti lety. „Po studiích farmacie jsem se ocitla v Praze a užívala si městského života plného kultury a nepřeberných možností. Pak jsem se asi díky osudu nebo náhodě dostala do Krásné Lípy. Původně mě sem přitáhla zajímavá pracovní nabídka, nakonec jsem se ale nedokázala vzdát farmacie. Takže jsem až do mateřské pracovala v lékárně ve Varnsdorfu a posléze v Rumburku.“
Pak jí ale do života vstoupily děti a obrátily ho naruby. „Člověk založí novou jednotku a začne jinak zacházet s časem, energií i vlastními hodnotami. I když si farmacie moc vážím, začaly mě postupně víc zajímat celostní přístupy k člověku, vztahy mezi lidmi, jejich propojování a tvoření toho, co mi tu chybělo.“
Jak ale Irena přiznává, do Českého Švýcarska se zamilovala spíš až na druhý pohled. Byla tu spousta výzev, jak osobních, tak společenských. „Nejsem člověk, který by seděl a nadával, nebo psal dopisy a stěžoval si. I když to mnohdy bolí, nesnáze beru jako příležitost sáhnout si na sílu, něco tvořit a zvát k tomu lidi, kteří mají podobný přístup.“
Když sháněla pro dceru kurz dětské jógy a žádný v okolí nenašla, rozhodla se, že svou dlouholetou vášeň posune na vyšší úroveň a stane se sama lektorkou. Nejprve pořádala kurzy pro děti a dospělé, později i pro samotné dospělé. Kurzy a workshopy dělá dodnes, protože i jóga jí pomáhá s propojováním světů.
Prolínání cestou na kávu
Irena také vymyslela a každý rok organizuje konferenci Prolínání světů. Zve do Krásné Lípy zajímavé hosty, kteří mají co říct k tématu vztahů – ať už ve vztahu k sobě, partnerovi, rodině nebo ve společnosti „Vztahová složka je propojujícím prvkem. Občas to vypadá, že přednášky jsou nesourodé, ale ony prostě fungují zvlášť i jako celek. A většinou ještě líp, než jsem si představovala.“
Letos v září proběhl už jedenáctý ročník konference a díky skvělé atmosféře, která tu každoročně panuje, sem Irena nemá problém dostat opravdu zajímavé přednášející. „Někteří sem přijedou a myslí, že jen odpřednášejí a zase odjedou. Ale většinou je uchvátí atmosféra a publikum. Z osmdesáti procent ho tvoří místní, kteří se o daná témata zajímají, jsou otevření, chtějí si povídat a zároveň se setkat a prožít blízkost s podobně naladěnými lidmi.“
Stává se, že si místní odchytí přednášejícího třeba v kavárně a dají se s ním do řeči mezi čtyřma očima. „Hodně si toho vážím a čerpám z té energie. Přednášky jdou do hloubky témat, umí podpořit i hladit proti srsti, iniciují dialog. Chci, aby vytvářely prostor pro dotek duše, kritické myšlení, abychom s něčím nesouhlasili, něco nám přišlo divné, s něčím souzněli. Tento mix nám rozechvívá hranice vlastních přesvědčení, tady se učíme. Dostávám i nádherné zpětné vazby. Lidé děkují, že se tahle konference děje, to je pro organizátora nezaplatitelné.“
Když je řeč o platu, Irena od začátku trvala na tom, že přednášející musí dostat za svůj výstup zaplaceno. Byl to trochu risk, protože původně nevěděla, jestli si někdo koupí lístek a přijde. „Chtěla jsem vyzkoušet, jestli je možné udělat v malém městě konferenční formát. Tedy ne že my budeme jezdit na konference do Prahy nebo Brna, ale že k nám do kraje přijedou zajímaví hosté a spojí to třeba s výletem, stráví tu jednu dvě noci a užijí si to tady.“
Young friendly region
Dalším Ireniným velkým tématem je podpora mladých v regionu. Při svých aktivitách si totiž uvědomila, že aktivní tu jsou spíše lidé středního a staršího věku. A ptala se sama sebe, co tedy dělají? Co je zajímá? Proč nejsou nikde vidět? A co potřebují pro to, aby z regionu neodešli? Původně pro ně chtěla něco dělat, ale postupně přišla na to, že tohle zrovna mladí nepotřebují – že chtějí spíš příležitosti, podporu a možnost zapojit se. Založila proto platformu Young friendly region, kterou tvoří ze dvou třetin mladí lidé a ti zkušenostmi seniornější jim poskytují podporu a mentoring. Začátkem listopadu proběhne vzdělávací akce pro mladé na téma „Šluknovský výběžek jako region příležitostí a udržitelnosti.“
„Je to takový testovací formát, budou tu kratší přednáškové bloky, workshopy, panel. Zjišťujeme, co mladé zajímá, oni se na tom obsahově hodně podíleli. My starší se snažíme držet formu a děláme vše pro to, aby to vedlo k úspěšnému cíli s minimem stresu.“
Irena přiznává, že je to pro ni úplně nová zkušenost a že se snaží, aby to všechny bavilo a aby se jeden od druhého něco naučili. Vedle toho točí podcast o regionu nazvaný Inspirare, ve kterém začala dávat prostor i zdejší mladé generaci. Nadšeně tu ovšem podporuje i další mladé lidi, kteří dělají něco pro druhé. Když letos v červenci zavítal do Krásné Lípy SummerJob, ve svém podcastu vyzpovídala jeho organizátory. A zúčastnila se akcí, které tahle skupina mladých dobrovolníků vydávajících se každoročně do pohraničí pomáhat starším a potřebným zorganizovala.
Bohemian Cottage a pomalý turismus
Irena s manželem také zrekonstruovali starý dům, který pod názvem Bohemian Cottage pronajímají. „Chceme vytvářet udržitelný koncept toho, jak se dá ubytovávat. Jak přistupovat k materiálům, řemeslům, přírodě. Lidé tu mohou nasát lokálnost, pohostinnost, autentickou atmosféru. Protože tu žijeme a místo dobře známe, můžeme jim poradit, jak se pohybovat v krajině a jakým místům se spíše vyhnout, protože je tam už turistů moc. Líbí se nám princip pomalého turismu, proto se o něj snažíme. A když cestujeme, vyhledáváme podobné koncepty.“
„Nejvíc mě baví ta pestrost, mozaika. Zároveň to nejsou nahodile rozhozené aktivity. To, co dělám, se setkává ve stejných hodnotách, navzájem se vše vyživuje. Nedokážu říct, kterou ze svých činností mám nejraději, ale vždycky, když se něco vychýlí do velkého extrému, začnu toužit po tom druhém. Abych se zase dostala do rovnováhy. Také nelpím. Vnímám, kam chce téct má energie, kde je zbytečné plýtvat a kde to pro mě stojí za to. Uvědomuji si, že vše má své limity, začátky i konce, a tvořivý prostor mezi tím vším nakonec kontinuitu zajistí. Někdy očekávaně, jindy jinak, než si myslíme. V tom je to kouzlo požehnání.“
Před rokem Irena úspěšně absolvovala naše Silnější hybatele. Program jí prý posílil sebevědomí: „Některé věci dělám intuitivně a během Silnějších hybatelů jsem zjistila, že některé z nich jsou popsané jako mechanismy a techniky, které se někde učí. A já je dělám sama od sebe! To mě povzbudilo. Taky jsem si během toho uvědomila, že moje síly nejsou nekonečné, a díky hybatelům jsem si dala tři měsíce volna.“
Nejvíc si ale váží zdejší komunity lidí, kteří si navzájem přejí a jde jim o vyšší princip. „Být v takové komunitě je povzbuzující, protože člověk není ostrov sám pro sebe. Klidně bych teď mohla jen cestovat po Čechách a navštěvovat úžasné lidi a jejich místa.“
Článek vyšel také v newsletteru dobro.dějky.
">
">
">