Prý dělá jen takové blbosti. Ale to trochu kecá! Právě díky Honzovi Žaludovi se v Lounech lidi mohou saunovat na břehu Ohře, občerstvovat na rozhledně Červeňák, nebo se těšit z komunitního sadu.
Honza v Lounech vyrůstal, pak odešel na vysokou do Prahy, nějakou dobu pobýval v zahraničí… a nakonec se do Loun vrátil. „Uvědomil jsem si, že když chci aspoň trochu přizpůsobit svět sám sobě nebo tomu, co považuji za dobré, půjde to nejlíp na malém městě. A postupně jsem zjistil, že když člověk o něco usiluje, opravdu to po malých krocích jde.“
Od dětství chodil do skauta a vesloval, a právě tyhle dvě aktivity ho možná později osmělily k činům. Inspiroval ho třeba tehdejší předseda veslařského klubu, ale i další osobnosti, které se angažovaly v dění ve městě. Až si jednou vzal na starost zapojení veslařského klubu do městských slavností.
V Lounech kdysi fungovaly říční lázně, kde to žilo. Honza se proto pokusil obnovit alespoň na víkend jejich tradici a vyzval lidi, ať ve stylovém oblečení přijdou k Ohři. Vzpomínku na říční lázně pak organizoval v rámci městských slavností ještě několik dalších let.
„Chtěl jsem lidi přitáhnout zpátky k řece. Před těmi dvaceti lety už byla Ohře celkem čistá, ale nikdo kromě vodáků se sem nechodil ani koupat, ani jen tak posedět.“
Pak se jednou v létě opravovala lávka přes řeku, a tak Honzu napadlo, že tu dočasně zřídí přívoz. Na místním koupališti si půjčil bytelnou pramici, vymyslel pár pravidel a nabral kamarády-dobrovolníky, kteří se s ním v převážení střídali.
„Bylo to něco nového, neokoukaného, a zaujalo to jak lidi, tak média. Taková roztomilá blbost.“ Za přívoz mohli lidé platit dobrovolné vstupné, které bylo věnováno na dobročinné účely. Potřeboval k tomu Honza nějaké povolení? Nikoho se neptal, směje se. „Kdybych měl řešit formality a úřady, nikdy by se to neuskutečnilo. Ale nikdo si na nás nestěžoval, ani nás nevyhnal.“
Do řeky i v zimě
Další Honzovou oblíbenou činností je otužování – a věnoval se mu ještě dávno předtím, než začalo být v módě. Když skončil s oživováním vzpomínky na říční lázně, pustil se do organizování hromadného koupání v Ohři. V zimě. Při pobytu v ledové vodě ho napadlo, že by bylo skvělé mít na břehu saunu. První rok nechal pražské H3T architekty postavit na břehu nadivoko skládací saunu. Další rok dovezl pojízdnou saunu a pořád přemýšlel o tom, že by bylo fajn ji sem pořídit natrvalo.
Díky tomu, že pracuje jako ajťák v České spořitelně, mohl zažádat o grant Dokážeme víc, který podporuje sousedské projekty. Sice mu uzávěrka málem proklouzla mezi prsty, ale nakonec za pouhé dva dny stihl úspěšně přihlášku podat. I díky grantu pak nakoupil materiál a pustil se do stavby sauny svépomocí s dalšími pěti kumpány.
„Sešla se kolem toho zajímavá parta lidí, byl tam třeba ředitel firmy nebo letec, jen řemeslník žádný. Dělali jsme všechno sami, každá součástka prošla našima rukama, hodně jsme se u toho naučili. Truhlář by ale asi zaplakal. Saunu tak otevíráme radši až za tmy!“
Čekání na Honzu
Vlastnoručně vyrobená sauna sloužila místním poprvé během letošní zimní sezony a od podzimu bude v provozu znovu. Nejen na pronajaté louce od města, ale i na dalších místech včetně okolních vesnic. Zájemci se mohou hlásit přes online rezervační systém, do kterého vkládá Honza termíny podle toho, jak sem on nebo někdo z jeho kamarádů zvládne dorazit. Vstupné je zatím dobrovolné a poslouží k pořizování paliva a údržbě sauny.
Honza si během let vyzkoušel i politickou dráhu, když byl po organizaci městských slavností součástí městské komise a posléze zastupitelstva. Založil místní Stranu zelených, se kterou usiloval o ochranu městské zeleně nebo řešil cyklodopravu. Dospěl ale k tomu, že někdy je lepší budovat věci úplně zdola. „V politice člověk budí kontroverze a jeho odpůrci a často i partneři se snaží jeho nápady spíš zašlapat. Tím ale nechci brát iluze mladším, kteří by to chtěli zkusit. Je to sakra potřeba.”
Voda na kopec? Přivezu!
Před dvanácti lety se vydal oslavit narozeniny na nedalekou rozhlednu zvanou Červeňák. „To je další krásné místo v okolí Loun. Kdysi sem chodily špalíry lidí na víkendové procházky, za občerstvením i za zábavou. Teď to tady ale moc nefungovalo, klíč od WC za pětikačku na baru a celkově dost hrůza. Asi za rok mě předseda Klubu českých turistů oslovil, jestli bych to tu nechtěl provozovat. A tak jsem kývnul.“
Rozhledna funguje o víkendech přes letní sezonu a Honza zajišťuje všechno, co je třeba – zásobování, administrativu, brigádníky na obsluhu… A po nocích sem zaváží vodu, protože tu není vodovod „Rozhlednu jsme nechali v původním duchu a snažíme se, aby to tu bylo čisté a fungující. A aby tu bylo slušné občerstvení, žádný kolotočářský styl.“
Hlavním Honzovým cílem bylo navrátit rozhledně její popularitu a návštěvnost, což se daří. Konají se tu i různé akce: dětský den, čarodějnice, koncerty… Honza tady taky začal chovat včely a zásobuje kolegy medem.
Náplavka jako poslední kapka
Aby toho na jednoho ajťáka a tátu tří dětí nebylo málo, zušlechťuje Honza ještě louku v zahrádkářské oblasti kousek od centra Loun. Původně tu pěstoval topoly, teď se tady snaží vybudovat komunitní sad.„Cílem je, aby si lidé mohli zasadit vlastní ovocný strom a trochu zahradničit. I když často je to tak, že zahradničení nakonec zbyde na mě…“
Prý bude ale už muset brzdit, protože těch aktivit rozjel moc. I když v Honzově podání vypadá brzdění následovně: „Pořád tu na mě čekají ty břehy Ohře. Mým snem je vybudovat něco jako lounskou náplavku, takže jestli ještě vyvinu nějaké úsilí, bude to tímhle směrem.“
Vypadá to, že se lounští mají v příštích letech zase na co těšit! A zatímco my Honzu považujeme za super hybatele, jaké bychom rády viděly v programu Silnější hybatelé, on trvá na tom, že vlastně nic moc nedělá. Ale má jasno, kdo podle něj hybatel je: Petr Globočník z MY Litvínov. Rády proto připomínáme náš starší díl podcastu Přes plot.
Článek vyšel také v newsletteru dobro.dějky.cz.
Projekt na výstavbu sauny v Lounech v Ústeckém kraji vznikl díky grantovému programu České spořitelny „Dokážeme víc“ s podporou Nadace Via.
">
">
">