Lužná, srpen 2005. Na zahradě rodinného domu sedí několik místních rodin společně s dospělými dcerami a vzpomínají, jak jejich obec před více než dvaceti lety žila.
Den dětí, Mikuláš, taneční zábava, turnaje ve volejbalu a házené, to vše pod hlavičkou zdejšího tradičního spolku TJ Lokomotiva. A hlavně: lidé se znali, scházeli a komunikovali. Jenže po roce 1989 přišla krize obecního společenského života: místní jako by se stáhli do sebe, přestali spolu mluvit, zmizela chuť se podílet na organizaci obecních akcí a zanikly i prostory, kde se společné aktivity provozovaly. To se ale teď mělo změnit.
Martina Břeňová byla jednou z dcer, které společně s rodiči onoho srpnového dne přemýšlely o tom, jak obec znovu probudit k životu. „Bylo frustrující pozorovat to utlumení komunikace mezi lidmi, chátrání dětského hřiště nebo přeměnu mateřské školy v lakovnu aut. A tak nás napadlo, že kdybychom se společně se sousedy, kteří navíc byli členy spolku TJ Lokomotiva, pustili do obnovy odpočinkového areálu v části Lužná Nádraží, mohl by to být důležitý impuls pro obnovu komunikace i zpřetrhaných vazeb,“ popisuje Martina Břeňová, která dnes pracuje jako výkonná ředitelka Nadace OSF.
Naučili jsme se znovu mluvit, setkávat se a diskutovat
Lužná, říjen 2006. Slavnostního otevření odpočinkového areálu se účastní davy lidí. Důvodů k oslavě je celá řada: do obnovy Luženské křižovatky se zapojily vyšší desítky obyvatel a společně tu odpracovaly 1850 hodin (zdarma). Náklady na renovaci areálu dosáhly 600 000 Kč, které zčásti pokryly granty (248 300 Kč), zčásti peníze od místních podnikatelů, organizací i samotných obyvatel (100 000 Kč) a zbytek byl vybrán formou materiálních darů a pomoci (v hodnotě 250 000 Kč). Důležitější než krásně upravené hřiště ale byla pro Martinu Břeňovou znovu získaná důvěra místních. „Lidé spolu zase začali komunikovat, setkávat se a zapojovat do veřejných aktivit a dění v obci. Naučili se společně plánovat – i diskutovat.“ A to ještě v tuhle chvíli nikdo netuší, že část lidí stojících za obnovou areálu vyhraje za pár týdnů volby do obecního zastupitelstva. Původní zástupci obce totiž považovali aktivitu občanů spíše za kritiku své práce a do projektu se moc nehrnuli.
Odrazovým můstkem se pro Martinu Břeňovou a její blízké stala žádost o grant vyhlášený Nadací Via a Českou spořitelnou právě na podporu takovýchto sousedských projektů. „Samotná žádost nám pomohla zformulovat myšlenky a cíle. Nakonec jsme uspěli a získali 198 300 Kč. Tyhle peníze byly důležité nejen pro zahájení realizace projektu, ale i pro lidi. Najednou viděli, že to myslíme vážně a že máme podporu i zvenku.“ Vznikl 12členný tým, jehož členové se postupně účastnili odborných seminářů pořádaných Nadací Via a Českou spořitelnou. K ruce také dostali konzultantku, která jim pomohla projekt správně nasměrovat, komunikovat s lidmi na veřejných setkání, vést diskuzi i řešit dílčí potíže.
Pozvánka a informace do každé rodiny
Dalším krokem bylo oslovení místních podnikatelů, řemeslníků a organizací. „Snažili jsme se posilovat v každém člověku myšlenku, že je součástí obce, a tedy i přímým hybatelem možných změn,“ doplňuje Martina Břeňová. Hlavní podstatou celého projektu byla komunikace s veřejností a její intenzivní zapojení do dění v obci. Před každým setkáním roznesli lidé z týmu všem sousedům letáky s informacemi a pozvánkou, měsíčník Luženský hlasatel v každém čísle informoval o tom, jak se projekt posunul, a kdo chtěl, mohl se k týmu připojit. O budoucí podobě odpočinkového areálu mohli debatovat všichni zúčastnění. Lidé pak jednotlivé návrhy obodovali a ty vítězné dostala do rukou projektantka, která projekt následně zpracovala.
„Nejtěžší fází byla samotná práce na hřišti. Hned v úvodu jsme určili technického koordinátora, který připravoval návrhy, spolupracoval s řemeslníky a koordinoval dobrovolníky, kterých byly desítky. Všichni pracovali zdarma,“ popisuje Martina Břeňová. Každou sobotu od dubna do října 2006 se konaly pracovní brigády a proběhly také tři velké dobrovolnické akce, během kterých se připravoval vždy nějaký zásadnější úkol a zároveň i práce lehčího charakteru, aby se mohl zapojit opravdu každý.
Během těchto setkávání a brigád vzniklo díky nově utuženým vztahům také podhoubí pro vytvoření spolku Lužná – místo pro život. Spolek byl založen v roce 2008 a zaměřuje se především na aktivity v oblasti ekologie, všestranného rozvoje obce a veřejného a kulturního života. Stojí například za opravou místního kostela, vyčištěním nelegální skládky, každoročním úklidem v rámci akce Ukliďme Česko a akcemi pro veřejnost – cestovatelskými přednáškami, sousedskými výstavami nebo divadlem pro děti.
Cesta k aleji
V roce 2019 se pár aktivních členů spolku Lužná – místo pro život v čele s jeho předsedou Martinem Klocperkem pokusilo obnovit alej, která spojuje obě části obce. Původně tu 1,5 kilometru dlouhou silnici lemovaly třešně, které ale postupně odumřely a byly nahrazeny nálety. „V první etapě v roce 2020 jsme vysadili 11 švestek na druhé straně silnice těsně za obcí. Původně jsme chtěli zasadit stromů víc, ale zkomplikovala to jednání se Správou a údržbou silnic a hospodařícími zemědělci. Ti první chtěli dát stromy co nejdále od silnice, ti druzí trvali na tom, že stromy nesmí omezit práci strojů až do kraje pole,“ popisuje Martin Klocperk.
Po získání zkušeností se v roce 2021 rozhodl spolek ve výsadbě aleje pokračovat a hledal způsob, jak akci financovat. Jednoho dne přišla za Martinem Klocperkem jeho sousedka s tím, že program Dokážeme víc vypsal na podobné aktivity grant. Kateřina Tvrzová pracuje v rakovnické pobočce České spořitelny a o grantu se dozvěděla z intranetu. „Zaujalo mě to, tak jsem zašla za Martinem a společně jsme usoudili, že zaměření grantového programu s naším záměrem skvěle koresponduje,“ vzpomíná Kateřina Tvrzová. Společně proto sepsali žádost, uspěli a v listopadu 2021 tak mohla proběhnout druhá sázecí akce.
Na stromky raději bez hasičů
Výsadby 57 stromků se zúčastnilo více než 30 místních včetně Kateřiny Tvrzové s rodinou. Podle Martina Klocperka se k silnému jádru dobrovolníků přidali i další sousedé. „Jde o hodně viditelný projekt, po téhle silnici jezdí všichni místní. Máme radost, že stojící stromky všem připomínají, že má smysl obětovat čas a energii ve prospěch veřejného prostoru.“ O stromky místní průběžně pečují. Pořídili kubíkovou nádobu na vodu a malým čerpadlem do ní čerpají vodu z obecního rybníčka. „Pak nádobu na vozíku odvezeme k aleji a pomocí kýblů zaléváme. Původně jsme se chtěli domluvit s hasiči, kteří projevili ochotu se zaléváním pomoci. Pak nám ale jeden odborník na údržbu zeleně vysvětlil, že by tak velký tlak vody, jaký používají hasiči, stromky vypláchnul a zničil. Takže jezdíme s vozíkem a stromky zatím vypadají docela spokojeně,“ dodává Martin Klocperk s tím, že spolek aktuálně přemýšlí o výsadbě nového remízku mezi lány, kde by našla útočiště zvěř, nebo obnově polní cesty pro víkendové procházky.
Lužnou sousedské projekty nejen zvelebily, ale i navzájem seznámily a stmelily. Podle Martiny Břeňové se v obci navíc postupně objevila i nová generace, která má chuť v sousedských aktivitách pokračovat. „Přišly další maminky s dětmi, které to tu chtějí rozhýbat. Nástupnictví považuji za to nejdůležitější, díky němu obec stále žije.“
Projekt Postavení aleje s 57 stromky byl podpořen z programu České spořitelny „Dokážeme víc“ ve spolupráci s Nadací Via. Byl realizován v roce 2021 a stál 45 000 Kč.
">
">
">