„Jó, hrušky zrály, zrovna hrušky zrály…“, když jsme jednoho horkého srpnového odpoledne navštívili Dům s pečovatelskou službou v Klecanech. Přesněji řečeno – úžasnou zahradu, která je součástí zařízení.
Ve stínu pod pergolou jsme si povídali se zdejšími obyvateli a do toho tu a tam žuchla do trávy hruška ze starého stromu. Ani se nechtělo věřit, že jsme uprostřed areálu bývalých kasáren, který z velké části teprve čeká, až mu město vdechne nový život.
Dobrou duší a hybatelkou změn je tu paní Zdeňka Tomášová ze sdružení Pravý Hradec. Ač sama také v důchodovém věku, je neuvěřitelně akční na všech frontách. I díky ní teď senioři z „pečovateláku“ tráví svůj čas uprostřed zeleně. „Zahradu jsme založili před pár lety s několika maminkami, protože jsme chtěli udělat radost starým lidem, kteří tu bydlí a mají málo podnětů. Ve svých garsonkách jsou spokojení, ale schází jim společenský život, na který byli zvyklí,“ říká paní Zdeňka. „Chtěli jsme, aby měli co pozorovat, viděli, jak se zahrada během roku proměňuje, a setkávali se díky ní s mladými rodinami.“ Mezigenerační setkávání bylo ostatně záměrem komunitního projektu Babiččina zahrádka od samého začátku.
Ráj v kasárnách
Dnes zahrádka připomíná skanzen. Plaňkový plot, spousta bylinek, květin a zeleninových záhonů. Zdejší obyvatelé si tak pochutnávají na šťavnatých rajčatech, paprikách a okurkách, ale také na domácích vajíčkách od místních slepic. Dva kurníky, důmyslné dřevěné domečky, si Dům mohl dovolit díky penězům z grantů, kromě jiného i z programu Dokážeme víc. A také spoustu dalších věcí.
Grantové peníze umožnily například zbudovat zmíněnou bytelnou pergolu, zahrádku oplotit a osázet ji dalšími stromy a keři, pořídit dřevěné zvýšené záhony nebo třeba včelí úly. A taky kryté pískoviště a houpačku. Ne pro místní babičky a dědečky, ale pro děti z Klecan, které sem s rodiči pravidelně chodí. Maminky si na záhonech v další části zahrady, kterou má Dům od města pronajatou na deset let, pěstují zeleninu a děti jim pomáhají. Ale hlavně si tu hrají nebo pozorují hejno slepic. Je to pro ně exotika – většina z nich vidí spíš lva v ZOO než dříve běžnou drůbež. Obyvatelé Domu zase pozorují malé neposedy a dělá jim to radost.
Nejraději zpívají
„Skoro každý měsíc tu pořádáme pro naše klienty posezení. Říkáme tomu Recepty z babiččiny zahrádky, protože uvaříme a upečeme, co jsme vypěstovali na zahradě. Většinou k tomu pozveme nějakého hudebníka, aby si senioři mohli společně zazpívat. To je jejich nejmilejší zábava,“ vysvětluje paní Zdeňka. Občas je tu i větší akce. Právě v den naší návštěvy přijela pravěká kapela. Tři muzikanti ve lněných hábitech natření hlinkou a ověšení chrastícími ozdobami z kostí a dřívek měli velký ohlas. Zejména u dětí z příměstského tábora, které se na produkci přišly podívat.
Cesta do pravěku
S historií se děti díky Babiččině zahrádce budou setkávat průběžně. „Postupně jsme došli k myšlence, že bychom tu mohli založit pravěkou zahradu, protože bychom dětem chtěli ukázat, jak se v dávnověku žilo,“ popisuje další plány paní Zdeňka. „Třeba jak pravěcí lidé dělali cihly z bláta a ze slámy a stavěli si z nich domy.“ Během rozhovoru se zahradou neslo ťukání. Ukázalo se, že ho má na svědomí místní dobrovolník, který už s cihlařinou začal – kutal jíl. Děti se také zapojí, osvojí si dovednosti, ke kterým se běžně nedostanou, například práci s pilkou, lopatou nebo motykou. Babičky a dědečkové přispějí radou nebo vyprávěním, jaký byl život v době jejich dětství.
Raději příběhy posloucháte? Pusťte si podcast Přes plot se Zdeňkou Tomášovou.
Jaký byl příběh grantu pohledem Vladimíra Vopata?
Žádost o grant, díky kterému můžeme zlepšit kus našich Klecan, jsem podal bez zaváhání. Teď mám radost, že se naší zahrádce pro všechny daří. V Klecanech bydlíme už dvanáct let. Postupně jsme se seznamovali se zajímavými sousedy a místní akční komunitou, kterou reprezentuje sdružení Pravý Hradec. Hlavní vůdčí osobností je Zdeňka Tomášová.
S občanským sdružením Pravý Hradec jsem začal spolupracovat − s různou intenzitou − nedlouho poté, co jsme se přistěhovali. Tak jsem se dostal i k projektu Babiččina zahrádka. Jedná se o zahradu u Domu s pečovatelskou službou v bývalých kasárnách v Klecanech. Původně byla určena jen pro seniory, ale časem se z ní stalo oblíbené místo, kde se scházeli mnozí místní lidé. Proto se členové spolku Pravý Hradec s dalšími dobrovolníky rozhodli rozšířit možnosti jeho využití.
Grant na projekt Babiččina zahrádka nebyl můj první. Již dříve žádal o granty pro domácí hospic Cesta domů. Časem se stal mediálně známým, a tak jsme se dohodli, že tuto pomoc budu směřovat jiným sdružením. Jsem rád, že se povedlo získat grant pro Pravý Hradec a školu, kterou navštěvují mé děti.
Dnes Babiččina zahrádka nabízí místo pro odpočinek i aktivní pohyb obyvatel Domova, kteří tu mohou pečovat o zeleň a chovat slepice. Zvažujeme i pořízení včelích úlů. Pořádají se zde společenské akce, zahrádku navštěvují děti. Setkávají se tu všechny generace, což obyvatelům Domova zpestřuje život. Včetně jich samotných během roku zahradu navštěvuje pravidelně nebo příležitostně asi stovka lidí.
Projekt Rozšíření komunitní zahrady s chovem zvířat v Klecanech (kraj Středočeský) byl podpořen z grantového programu České spořitelny „Dokážeme víc“ ve spolupráci s Nadací Via. Realizován byl v roce 2020, a to celkovou částkou 93 774 Kč.
">
">
">